Anketa Obrysu-Kmene
Které tři kulturní počiny v roce 2013 považujete za nejvýznamnější?
1. Největším a příjemným zážitkem v roce 2013 byla pro mne účast na velké fotografické expozici avantgardního fotografa Jaromíra Funkeho v Brně spojená s prezentací jeho velké monografie. Bylo příjemné popovídat si s dcerou fotografa, na jehož smutném odchodu se nepřímo podepsal nálet na Prahu v březnu 1945. Němci tehdy zakázali provádět operace v nemocnici, kde byl on hospitalizován. Mám totiž sám na bombardování Prahy pořád nemizející nepříjemné vzpomínky…
2. Příjemné kulturní ohlédnutí do naší historie mi také nabídla další návštěva Malostranského hřbitova v Košířích. Zvláště nyní, když se zde našel hrob rodičů Jana Nerudy…
3. Na závěr roku mi neobvyklý zážitek nabídlo velice kulturní chování návštěvníků fotografické výstavy Václava Šilhy v Galerii Čerťák v Tmani u Berouna. I když snímky nabízely také obrazy drsného chování divoké zvěře na všech kontinentech světa, lidé se zde i v době vymknuté z kloubů chovali neuvěřitelně mile…
FRANTIŠEK DOSTÁL, fotografující
1. Básnická sbírka Karla Sýse Apokalypsa podle Joba (Příbram, Periskop) nemá v současné české poezii obdobu. Představuje zásadní umělecký počin za rok 2013. K tomuto vzletnému a kategorickému soudu opravňuje ojedinělé jazykové mistrovství autora, fenomenální slovní zásoba a její metaforické, resp. meta-metaforické užití, hloubka i šíře jeho fantazijní (přitom však logické, až paralogické) analytické tvůrčí imaginace, vyhraněný a nebývale analytický kritický postoj k patologickým jevům, jež jsou dle dramaticko-rétorického subjektu básní z rodu občanské lyriky generovány restaurací zastaralých a antihumánních etických „dvojích standardů“.
Poetika uplatněná už v poémě Píšu báseň zatímco za oknem padá muž (z počátku 90. let minulého století) je zde podstatně rozšířena a obohacena o nové rozměry intertextuality, úhly pohledu/pohledů i o jazykovou kreativitu. Sbírku je možné číst jako svědectví o zvlčilosti (naší?) plísní sycené doby (nebo nás samých?), ale i jako volnou hru představ a jazykové imanence („Laissez faire laissez passer / nechte verše ať se volně pasou“), jako nadčasové podobenství např. o poslání poezie a básníka v jejím svrchovaném obranném vzdušném prostoru: „Oko básníka je oko boží - / na čem spočine to se promění podle stupně jeho touhy“.
Svět viděný jakoby ze všech stran a úhlů diamantovým očkem poezie se vzdouvá, s kostlivci tancuje, víří, deformuje se, smršťuje se i vybuchuje, někdy se stává až surreálným panoptikem a loutkovým divadlem, jindy revoluční výzvou, je drcen i harmonizován, banalizován i zpřízračňován, kárán a proklínán, ukazuje se v jindy a jinak neviditelných barvách a rozměrech, je vždy a stále tvořen gesty „Velkého Architekta Všehomíra“ v zastoupení básníka JMC, do jehož „výbavy patří drzost / vlastní sestřenice hrdosti“, básníka, jemuž jsou poezie a její duchovní základy nekonečným a nezcizitelným ručením za chod tohoto světa, za člověka znásilňovaného jiným člověkem – i sebou samým při „úspěšném“ dovršení všeobecného vyplachování mozků „hovad hnaných v bezvědomí na porážku“.
2. Koncem roku vyšla v brněnském nakladatelství Weles sbírka básní Zuzany Gabrišové, po debutu publikovaném pod pseudonymem Vojtěch Štětka a po sbírce O soli, o níž jsme kdysi v Obrysu-Kmeni psali, v pořadí třetí. Nese název Těžko říct a ukazuje nové možnosti techniky fragmentu v současné lyrické tvorbě. Elipsa, náznak, fragment a zámlka zde nefungují jako list fíkovníku, aby zakryly obsahovou prázdnotu nebo banalitu výpovědi. Dvojsmysl je zcela funkční, stejně jako autorčino bytí „zde“ a v zen-buddhistickém klášteře, v němž podle vlastních slov složila roku 2006 mnišské sliby, v němž našla-nenašla hledané jistoty a pravdy.
Neklid, rozechvění, nesoulad, romantická touha po nemožném (z mého pohledu) jsou hybnými osami a skrytými nervovými „vlákny“ této ambivalentní sbírky, v níž prezentovaná soukromá tematika proniká skrze texty do tkáně nás všech, nechceme-li zůstat slepí, hluší a němí. Že by mávnutí motýlích křídel způsobilo vichřici na druhé straně naší polokoule?
3. Pomyslné třetí místo v žebříčku TOP 2013 u mne získal art-performer Milan Kohout. Dílem groteskní, anti-poetická, drzá, výsměšná, aluzivní, pro české ovce a činorodé evropské včelky (autority ovce stříhají, včelkám seberou mééédííček) vždy šokující představení navazují na radikálně nonkonformní anti-kapitalistické a anti-byrokratické jádro někdejšího československého undergroundu (vedle např. E. Bondyho či M. Kozelky).
Ožívá v nich tematika brainwashingu a waterboardingu (CNN News, Fox News, Česká televize i Nova – to vše jedna rodina!), vláda bank a finančních elit děsivější než vláda tanků a stranického aparátu (dnes fungujícího v roli „obslužného personálu“ finanční a vojenské moci „neomylného“ Západu). Čtenáře „Zpráv, kterým můžete věřit“ ovšem utvrdí v jejich výlučnosti: přece „nemají ikvéé tykve“ a vědí, že díky mučení jsme bezpečnější před teroristy! Absurdita, o níž jsme mohli kdysi jenom snít.
ALEXEJ MIKULÁŠEK, literární kritik
Proti matení hodnot, devastaci kultury a jednostrannému hledání finančního úspěchu se brání svými díly dnes do kouta zatlačovaní a umlčovaní levicoví autoři typu Karla Sýse (jeho letos vydaná obsáhlá filozoficko-reflexívní báseň Apokalypsa podle Joba), básníka, spisovatele a překladatele, jenž je spolu s básníkem Danielem Strožem vedoucím redaktorem úspěšného a širokými vrstvami čtenářů sledovaného týdeníku Obrys-Kmen (přílohy Haló novin).
Nelze se nezmínit o srdcem píšící regionální básnířce, výtvarné umělkyni Bohumile Sarnové, jež vyniká skromností a neokázalostí, a která kromě svého uměleckého tvoření pořádá v Jihlavě již řadu let každoroční předvánoční recitál, věnovaný milované Vysočině, ve spolupráci s manželem, výtvarníkem Františkem Sarnou.
Udržení a rozvoj národní identity již od r. 1993 zajišťuje Výbor národní kultury nejen pravidelně pořádanými hodnotnými kulturními akcemi a vydáváním čtvrtletníku Lípa, na němž se bezplatně podílí jeho spoluzakladatelka a předsedkyně VNK Věra Beranová a šéfredaktor Jan Poláček. Do tohoto hodnotného čtvrtletníku přispívají autoři, kteří nevzdávají boj proti úpadku a degeneraci kultury a její proměny v šoubyznys, tedy ti, kteří usilují o zachování kultury, již český národ uhájil i v dobách nejkrutějších.
JAROSLAVA DVOŘÁKOVÁ, literární historička
Možná sentimentálně, ale vždycky s jakýmsi pocitem zadostiučinění, sounáležitosti, sleduji práci autorů naší rozprášené generace „pětatřicátníků“. Letos drsnou, útočnou, skvělou Sýsovu Apokalypsu podle Joba. Dojemné, lehké miniatury Petra Cincibucha Zimní zahrada, knížku o stáří a smrti. Mistrovské Skarlantovo zčeštění neznámých Apollinairových veršů z jeho Deníku.
Po čtvrtstoletí je jasné, že jen ideologie, netolerance, mocichtivost zasklily, umlčely naše autorské společenství, vzaly ho pod krkem a obestavěly ho zdí, kterou by Jung nazval „sociální tabu“. Knížky, ač se o nich v mainstreamu nesmí ani ceknout, mluví jasně a hlasitě.
JAROMÍR PELC, básník
Vydání knihy rozzlobeného mladého muže Karla Sýse Apokalypsa podle Joba. Nic jiného mě v roce 2013 nezaujalo.
LUDVÍK HESS, spisovatel, publicista, zakladatel Divokého vína a babyboxů
1. Za největší kulturní počin v roce 2013 pokládám vydání fascinující básnické prvotiny doposud neznámé autorky Venduly Vartové-Eliášové – sbírky Z inkoustu noc. Jde po mém soudu o největší talent v současné čtyřicátnické generaci. Sbírka v kruzích literární kritiky právem vyvolala pozdvižení.
2. Oslavy 1150. výročí příchodu sv. Cyrila a sv. Metoděje na Velkou Moravu. Nelze z nich vybrat jednu akci, byly velkolepé jako celek. Lze však jmenovat postavu, která je coby duchovní svorník zastřešila. Bez prof. Petra Piťhy by toto výročí nebylo tím, čím se nám všem stalo.
3. Inscenace Vojna E. F. Buriana v režii Jaroslavy Šiktancové a za choreografie Martina Packa, v provedení studentů DAMU v divadle DISK. Strhující, spontánní, živelné. Geniální spojení lidové poezie a ducha avantgardy. I Burianův syn Jan byl nadšený.
PETR KUKAL, básník
1. Jmenování Jana Buriana ředitelem pražského ND.
2. Reprezentativní výstava celoživotního díla Vladimíra Suchánka Melancholická ulita v Císařské konírně Pražského hradu.
3. Vystoupení nositele Nobelovy ceny za literaturu Orhana Pamuka na dubnovém Festivalu spisovatelů v Praze.
VLASTISLAV HNÍZDO, estetik a literární historik
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |