Na první pohled toho smutku ke spatření na televizní obrazovce tolik rozhodně nebylo. To když bylo možné pohlédnout na postarší programy, byť již několikrát spatřené. Řev, rány, rachejtle, cinkot skla z odhazovaných lahví od šampaňského, se najednou proměnily v novodobý kolorit historického centra Prahy. Václavské náměstí, proměněné již dříve v jakousi stoku, doplňuje tak svým rykem poslední den roku další náměstí okolo Staroměstského orloje, a táhlo se samozřejmě až na Karlův most, aby sochy na něm dosud umístěné o nic nepřišly. Slavil se totiž příchod nového roku v kulisách města, kterému vtiskl ráz už Karel IV., ale nyní i k nám přišel byznys pod dohledem neposkvrněných vladařů města. Nebo pod průhledem z černé díry nazývané tunel Blanka? Jenže Blanka je jméno ženy ve skutečnosti průzračné, krásné, neboť se vlastně jedná o dívku jménem Bílá, která nemá ale vůbec nic společného s pražským magistrátem…
Lidé, hlavně ti ze zahraničí, se za kraválem a bincem v centru města naučili k nám jezdit. Člověk ale své ego uboze zviditelňuje kraválem a jen potvrzuje známou pravdu, že každá doba má své erární šašky.
Čemu ale přihlížel český člověk ve svých příbytcích? Občas pohlédl na obrazovku s nabídkou starších pořadů, z nichž ani čas nedokázal setřít nánosy letitého prašného povlaku. A ta nejnovější nabídka, která nemá šanci na podobnou reprízu? Smutek a tragédie poznamenaná režisérskými nápady, které znalo už staré Řecko – placená klaka mladistvého vzhledu, co povstávala ze sedadel, když na scéně dozněl vousatý hit.
Nejtragičtější atmosféru silvestrovského večera už na samém počátku navozovala plejáda sprostých slov, a přitom půlnoc byla ještě na hony vzdálena, a tak se omladina seznámila s jinými názvy mužských a ženských pohlavních orgánů. Vlastně i tahle přehršle sprosťáren jen dokreslovala klesající morální úroveň společnosti…
K doplnění tristních pocitů jako by přispívalo rovněž zjištění, že přibývá lidí, kteří kašlou na ostatní, intrikují, pohrdají ostatními a svoji často pochybnou slávu si zaštiťují pomocí peněz. Ty ale převelice často předtím patřily státu. Zblbnutý lidský dav navíc až moc dlouho vydrží existovat bez chytrých a upřímných lidí a dokonce ke svému žití nepotřebuje znát ani pravdu. Zřejmě si vystačí s uřvaným moderátorem, který do mikrofonu čas od času zařve – „Mám vás rád!“ Přitom má rád jediné – prachy. O ty ho ale nesmí připravovat tolik milovaná žena, s níž se třeba zrovna rozvádí.
Rachejtle tak oživily a osvětlily závěr roku, neboť v tom v novém je už dobře i důchodcům, neboť ti si přišli o čtyři pětky navíc.
Nakonec mě napadá divoká myšlenka, zda by silvestrovští návštěvníci Prahy neměli už na hranicích skládat tisícovku na úklid náměstí po jejich bujarém vítání nového roku. Třeba by to pak důchodcům přineslo pár korun navíc…
Autor: FRANTIŠEK DOSTÁL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |