Nejvýkonnější dopravní systém vedený pod zástavbou rozšiřujících se měst se už stal samozřejmostí i v Praze. Výstavba metra měla být zahájena již před desítkami let – překazila ji 2. světová válka a nacistická okupace. Za Hitlera byly všechny civilní stavby zakázány. Historickým skokem byly návrhy na hloubkové trasy po vzoru Moskvy (1953–55) a na přemostění Nuselského údolí. Skok se podařil. Nuselský most byl pro auta zprovozněn (bez metra) 22. února 1973. Na oslavu v minulém roce se nepamatuji. Zato zahájení provozu metra se vším všudy, tj. i s parádou kolem odhalení pamětní desky na Kačerově dne 9. května 1974 mi utkvělo v paměti napořád. Nejspíš z důvodů pracovních – v mamutí jazykovce, umístěné tehdy na Národní třídě, s učebnami rozhozenými po Praze, kde se dalo, jsme doufali, že zájemce o studium jazyků naorientujeme do učeben ve školách u stanice nejrychlejšího a spolehlivého dopravního spoje. Dopadlo to jinak, ale to je jiná historie.
Událost Stavby století s perspektivou dál a dál, do dalších století či staletí – to byla exploze, jak vzpomíná po čtyřiceti letech malířka a medailérka Marie Zábranská, která tehdy pracovala v Metrostavu jako designérka. Metro znamenalo – kromě jiného – explozi výtvarné činnosti všech žánrů! Metro se stalo motivací řady výtvarných soutěží. Účast spontánní. Kdepak partajničení, jak se dnes tvrdí. Kdepak nějaké protekce. Kvalita – to rozhodovalo. Kdo pochybuje, nechť oponuje. Pro metro jen to nejlepší, pro inženýring, pro metrostrojevce, naše i sovětské, pro dělníky na všech, často nebezpečných úsecích výstavby. Výtvarný cyklus Marie Zábranské Praha a Metro 1981–1989 považuji (coby laik) za nejúchvatnější v celé její tvorbě – odpovídá totiž náladě oněch mladých let. Staroušci – metrostrojevci si asi dodnes cení medailí Metrostavu vytvořených Maruškou Z.
Nadšení nad pražským metrem ovlivnilo i autorský kolektiv připravující téma o dopravě pro učebnici Ruština pro pokročilé (1. vydání SPN Praha 1983, 5. upravené vydání, Leda Praha 2007). Autentický ruský materiál jsem získala v centrále Metrostavu, obdobně po roce 1989 kvůli aktualizaci (modernizace, výhled na další dvacetiletí integrovaného dopravního systému). Učebnice se prý stále dobře prodává a je zajímavé, že tento způsob dlouhodobé propagace metra prostřednictvím studujících ruštiny zaujal hlavního vedoucího archivu Dopravního podniku – skenoval pro archiv učebnicový text a soubor komunikativních zadání a podnětů.
V posledních letech se o spolupráci se sovětskými odborníky záměrně mlčí a tak není divu, že se Marii Zábranské nepodařilo najít v uplynulých 2–3 letech v Praze galerii, který by uspořádala reprezentativní výstavu Metro a umění k 40. výročí zahájení provozu pražské podzemní dráhy. Proč právě letos? Protože k 50. výročí tu pamětníci třeba už nebudou. Třeba ani my dvě tu už nebudme. Ale zatím tu jsme! Oslovila jsem proto po dohodě s Marií Zábranskou, později i s Věrou Beranovou, předsedkyní Výboru národní kultury, starostu městské části Praha 4 – kde všechny tři bydlíme – aby k danému výročí znovu odhalil pamětní desku na stanici Kačerov, protože Praha 4 je přímo osudově k tomu předurčena (již mnoho let je deska skryta za harampádím stánků s nápoji a tiskem). Dovolila jsem si upozornit, že metro – pod zorným úhlem věčnosti – je symbolem vztahů integrovaného dopravního systému a vztahů ekonomických, ekologických, zdravotních, zahraničních, sociálních, společenských, výchovných a kulturních. Pan starosta dal najevo vstřícnost. Věříme, že dobrá věc se podaří.
Autorka článku Jana Vacková nedávno oslavila významné životní jubileum. Srdečně blahopřejeme!
Autor: JANA VACKOVÁ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |