Dvouměsíční výstava Jiří Brdečka v pražské Galerii Smečky, konaná na přelomu loňského a letošního roku byla sestavena převážně ze soukromých artefaktů umělcovy rodiny. Představila dílo tohoto pozoruhodného tvůrce ve střídmém a přitom přesvědčivém výběru.
„Jiří Brdečka (1917–1982) zanechal v české kultuře originální a rozeklanou stopu: jako klasik animovaného filmu, jako autor Limonádového Joa, jako scenárista Císařova pekaře, Adély a mnoha dalších klasických českých filmů. Ale také jako subtilní kreslíř a ilustrátor, písňový textař, bystrý filmový kritik, melancholický spisovatel.“ Tato slova v úvodu půvabného galerijního katalogu, který je tradičně v této galerii zdarma k dispozici všem návštěvníkům, v přímočaré zkratce vystihují význam této všestranné osobnosti.
Brdečka vyrůstal v učitelské rodině v Hranicích na Moravě, kde se o Vánocích 1917 narodil. V dětství byl ovlivněn kreslířem a autorem prvních českých komiksů Jaroslavem Vlodkem, synem amerických reemigrantů, který do rodiny docházel a malého Jiřího učil kresbě. Již tehdy se rodila záliba budoucího umělce v amerických pistolnických reáliích, navíc podporovaná oblibou tehdy ještě němého filmu. Vysokoškolské studium v oboru kreslení, zeměpisu, dějin umění a estetiky, kterému se po maturitě na hranickém gymnáziu v r. 1936 věnoval v Praze a seznámení s Janem Drdou mnohostranně talentovaného Brdečku přivedly do redakcí i mezi divadelníky a filmaře a umožnily mu rozvíjet jeho literární, kreslířské a posléze filmové vlohy.
Po zavření vysokých škol se Brdečka věnoval novinářské práci jako karikaturista a autor humoristických článků. V seriálové verzi publikuje v týdeníku Ahoj na neděli své první klíčové dílo Limonádový Joe, které ještě za války inscenoval Josef Šmída v Divadle Větrník. Ve válečné době začala i umělcova dráha v oblasti animovaného filmu, vyúsťující ve spolupráci na prvním českém animovaném snímku Svatba v Korálovém moři.
Po osvobození Brdečka pracoval jako pilný filmový recenzent Svobodných novin (původně Lidových novin), zdůrazňující velký umělecký význam znárodněné kinematografie. Ve spolupráci s Jiřím Trnkou patřil k zakladatelům českého animovaného a loutkového filmu. Jako nezastupitelná součást legendárních Bratří v triku se podílel na vzniku grotesky Pérák a SS. Ve spolupráci s Kamilem Lhotákem vytvořil kreslířsky a režijně film Vzducholoď a láska a později v téže spolupráci režíroval snímek Jak se člověk naučil létat, odměněný řadou mezinárodních cen.
Od počátku padesátých let se stal umělcovou doménou film. Byl uznávaným scenáristou hraných filmů a režisérem snímků animovaných. Spolupodílel se na scénářích filmů zlatého fondu československé kinematografie. S Janem Werichem na Císařově pekaři a Pekařově císaři, byl autorem scénáře k filmu Vojtěcha Jasného Až přijde kocour s Werichem v hlavní roli, napsal komentáře k světově proslulým filmům Karla Zemana Vynález zkázy a Baron Prášil. Také jeho scénáře k Vlčí jámě a Trnkovu Snu noci svatojánské jsou díly klasickými. Ve „zlatých“ šedesátých letech vznikl i jeho kreslený snímek Špatně namalovaná slepice, který vyhrál festival v Annecy a filmová podoba Limonádového Joa podle jeho scénáře (předtím muzikálově zpopularizovaného v režii Oldřicha Lipského v pražském Divadle estrády a satiry). Na výstavě byly nepřetržitou projekcí uváděny i vrcholné snímky autorovy animované tvorby z té doby Slóvce M a Do lesíčka na čekanou.
V letech po r. 1968 měl Brdečka výhodu, „že nikdy nic nepodepsal, nikam nevstoupil, a tudíž ho nikdo nenutil nic odvolávat“, jak píše jeho dcera Tereza ve výstavním katalogu. V oblasti filmové tvorby hledá nové výrazové prostředky. Píše scénář k filmu O. Lipského Adéla ještě nevečeřela s postavou detektiva Nicka Cartera, který byl hrdinou pokleslých amerických detektivek z počátku 20. století. Ve spolupráci s malíři Sivkem, Walterovou a Konstantinovou natáčí triptych lidových balad Zbojníkova žena, Nepoznaný a Nešťastná svatba. S Oldřichem Lipským napsal scénář k dobrodružnému filmu Tajemství hradu v Karpatech, který byl adaptací Verneova románu. Poslední, leč nedokončenou scenáristickou prací byla adaptace Werichovy pohádky Tři veteráni.
Jiří Brdečka podlehl plicní embolii 2. června 1982 v Praze.
Převážnou většinu shora připomínaných artefaktů výstava a její katalog připomínají. Obohacují ji i autorské plakáty k vzpomínaným filmům i Lhotákův portrét J. Brdečky, rovněž jako loutková autorova hlava z Trnkova slavného filmu Árie prérie. Prezentace výstavy v roce 96. výročí umělcova narození a 31 let uplynulých od jeho smrti byla poctou tvůrci, který je skutečným fenoménem naší kultury. A to nejen 20. století, v němž žil a tvořil. Spojení publicistiky, literatury, výtvarného umění a filmu je pro tuto vzpomínanou dobu charakteristické.
Význam Jiřího Brdečky je i v tom, jak se dokázal spojit se svými spolupracovníky, a neváhám říci i podřídit jejich záměrům, ku prospěchu tak kolektivního umění, jakým je film. Přispěl tím k vývoji kinematografie nejen v národním, ale i světovém měřítku. A proto i povzdech autorovy dcery, jak v popřevratovém období divoké privatizace je odkaz jejího otce zapomínán, ba i znehodnocován, je příkladem toho, jak to dnes ve světě chodí (nejen u filmu, což Tereza Brdečková omluvně připomíná). Nicméně odkaz Jiřího Brdečky je nehledě na dobové anomálie trvalý.
Autor: VLASTISLAV HNÍZDO
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |