Je třeba hned úvodem říci, že na publikaci knihy TŘEBOŇSKÉ LÁZNĚ se podíleli oba manželé Psíkovi, dr. Jiřina Psíková jako autorka textu a její manžel, Jaroslav Psík, na jazykové úpravě. Vydaly třeboňské Bertiny lázně, str. 130.
   Jiřina Psíková je archivářkou a dlouholetou »znalkyní« regionálních dějin jižních Čech, zejména Jindřichohradecka. Pracuje i ve spolkovém životě Třeboně a na obsahu této knihy je to znát. Ocenění si zaslouží i pečlivé vybavení knihy fotografiemi, ba i návrh obálky, což opět provedla sama autorka. Znamená to tedy, že sám záběr knihy, byť je věnovaná »jen« třeboňským lázním, je širší a zabíhá i do jiných koutů lázeňské péče. Zde se tedy jedná zejména o třeboňské »slatinné« lázně, které mají dlouhou historii, ale i stejně poutavou přítomnost. A to autorka nemohla vědět, když vznikal rukopis (2003) a když se publikace dostávala do tisku, jaký osud potká tyto lázně v nám nejbližší současnosti.
   V knize je šťastně sklouben účel propagační, není proto divu, že ji vydaly právě ony Bertiny lázně v Třeboni s účelem poměrně pečlivé sondy do dějin lázeňské péče. Čtenáři si proto zajisté rádi přečtou výklady o tom, jak se v Třeboni žilo, i jak se zrodila »půvabná« Třeboň. V textu je znát i širší záběr v pohledech na lázeňství vůbec (i evropský rozměr, ale též i zmínky o Karlových Varech a případně o Lázních Konstantinových), podstatné je však pojednání o Třeboni v časech posledních Rožmberků a zejména o Třeboni v 19. století, kdy vznikají Třeboňské Bertiny lázně. Tento název není nahodilý, týká se předčasně zesnulé »slečny« Berty Huckové a celé její rodiny, které se Jiřina Psíková věnovala i jinde, už proto, že otec Bertin, Václav Hucek, byl literárně činný, vždyť sepsal na 20 rukopisných svazků pamětí, které jsou vydatným zdrojem poznatků o tomto jihočeském městě! Autorka si takovou sondu mohla dovolit, protože již dříve s Huckovými vzpomínkami pracovala a odtud vytěžila několik hodnotných a materiálově bohatých statí pro různé místní sborníky a časopisy.
   S velkým zájmem jsem si přečetl i výklady o těchto lázních po smrti Berty Huckové a o působení dalších majitelů lázní, především pro pojetí dějin lázní po r. 1945. A tu je třeba říci, že spíše tušíme, jaký je světonázor autorčin, ale v textu to není příliš okatě znát. Jiřina Psíková se i tu postarala, aby její pohled na dějiny Bertiných lázní, ale i nových lázní, zv. Aurora, byl co možná objektivní.
   Tyto lázně nás mohou zajímat i pro jejich místo v dějinách naší literatury a umění, neboť se v nich léčily mnohé osobnosti z kulturního života; třeba mohu připomenout Ljubu Hermanovou aj. Je třeba ocenit i péči místních funkcionářů o lázně a věřit, že současná krize – recese bude pro tyto lázně jen dobou přechodní…

[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK  |  NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK  |  NÁVRAT NA OBSAH  |  FORMÁTUJ PRO TISK ]