Zdá se, že blížící se desáté výročí smrti básníka Jiřího Veselského přináší řadu knižních publikací, které chtějí a mohou pomoci v poznávání tohoto básníka, jenž se podobně jako Jiří Kuběna stal legendou a guru mnoha básnických i nebásnických talentů ještě dřív, než mohl publikovat jinak než v drobných, víceméně bibliofilských tiscích.
Jako první v této vlně přichází Igor Fic s přísně vědeckou prací INTERPRETACE A ANALÝZA VYBRANÝCH DĚL JIŘÍHO VESELSKÉHO (Univerzita Palackého v Olomouci, Olomouc 2013, 124 stran). V této své habilitační studii, která vyniká mimořádnou akribií, Fic usiluje „zhodnotit myšlenkový, tematický, motivický, poetický, náboženský a mytický potenciál“ Veselského literárního odkazu „na podkladě jeho delších myticko-epických skladeb označovaných jako poemy“.
Igor Fic, z Veselského mladších ctitelů a přátel nepochybně jeden z nejvěrnějších a také nejbližších a nejkvalifikovanějších, právě zmíněnými poémami a jejich proměnami od doby jejich vzniku se probíral už před jejich souhrnnou knižní publikací v knize Nezaručené pověsti (1996), kterou připravil k vydání a vydal ve svém kroměřížském nakladatelství Intermezzo v koprodukci s brněnským nakladatelstvím Host, a do níž vedle titulního cyklu byly zařazeny ještě tři cykly Veselského lyriky a sbírka vietnamsko-slovenské mladičké básnířky Diany Tuyet-Lan Nguyen Čiary života. Fic ponechal stranou „milostnou či erotickou lyriku, jež tvoří vrchol Veselského básnického odkazu“, ale vyšel z oprávněného předpokladu, že „tvůrčí postupy uložené v jeho epických skladbách budou v koncentrovanější míře uloženy a rozvíjeny“ pravě ve Veselského vrcholné lyrice. Tak se jeho Interpretace a analýza jeví jako první díl budoucí velké monografie o Veselském; tu má Fic nepochybně v plánu a na ni se po přečtení této její základny lze jen těšit.
Sympatická je Ficova zásada, že kritik a literární vědec „musí dílo respektovat“, že právě ono si „vybírá interpretační metodu“, a tak Fic interpretuje Veselského poémy v kontextu jak s dobou jejich vzniku, tak s jejich historickými a legendárními prameny, které básník pozorně studoval a o nichž mnohých psal i studie. Fic je si přitom dobře vědom Veselského mimořádné schopnosti porozumět nejkontrastnějším koncepcím života. Ve Státnici z alchymie se Veselský až divil, „co všechno našel jsem, hledaje sebe sama“.
Vykladač jeho díla přirozeně v tom všem, aniž cokoli eliminuje nebo bagatelizuje, akcentuje to, co jemu je blízké. A tak není divu, že Igor Fic ve výčtu potenciálů básníkova odkazu nejmenuje vedle potenciálu poetického, náboženského a mytického také potenciál politický; jeho zevrubný výklad čeká na další badatele, kteří mohou zdůraznit, že Veselský byl nejen hluboce věřící a mystik, ale současně také velice svérázný zoon politikon. To Fic v nejmenším nepopírá, ale ovšem nazírá ze svého prioritního stanoviska.
Hlavní mu naštěstí je, co bylo také hlavním úsilím Veselského básníka i badatele: snaha především básníkovi porozumět. Když narazí na kritika, který (řečeno Nezvalovými slovy) dává přednost námitkám před porozuměním, bere básníka v ochranu a činí tak na okraji svého výkladu v podrobných poznámkách k němu.
V obsáhlé více než dvoustránkové poznámce k Veselského dedikaci Křížové výpravy dětí brilantně brání básníka proti Olegu Susovi, který ocejchoval (pod pseudonymem De Death v Orientaci 2/1968) Křížovou výpravu dětí jako „nevkusnou báseň“, aniž se ji snažil pochopit, předcházeje v tom všecky pozdější i dnešní pohoršené moralizátory, servírující své trapně zpozdilé moralizování jako výhrady estetické.
Síla Ficovy interpretace a analýzy vyplývá z oné vysoké důvěry v básníka a poezii, jakou u nás razil Šalda a rozvíjel po něm Oldřich Králík.
Autor: MILAN BLAHYNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |