Krym je součástí Ruska: Západním stratégům se podařilo dokonale sjednotit ruský národ. Naši hrdinové dál bojují se Sovětským svazem. Vypijeme to s nimi.
Petr Hájek komentuje projev Vladimíra Putina, který uzavřel hlavní kapitolu „ukrajinského dramatu“, jež Západ na celé čáře – právem – prohrál.
Kdyby to nebylo tak vážné, bylo by to k smíchu: Čeští političtí a mediální jestřábi si nevídanou protiruskou mediální kampaní masírovali ústní svaly, jako by se chystali na zlaté medaile z právě probíhající olympiády lží a mystifikací.
Všechno je jinak
Miroslav Kalousek chtěl hnát prezidenta sesazeného státním převratem v podání bojůvek s nacistickou ideologií před soud v Haagu. Karel Schwarzenberg volal po rozsáhlých sankcích proti Rusku. Ministr zahraničí Lubomír Zaorálek s ním kvůli tomu málem vstoupil do registrovaného partnerství s mužným naznačováním, že donutí váhavé lídry EU k razantní „odpovědi“ na – slovy České televize – „anexi Krymu“, ať nás to stojí, co stojí. Mediální mainstream šílel nadšením v předtuše celosvětového konfliktu, o němž se bude z pražských kaváren báječně psát a vysílat.
Postavit neuznání referenda na Krymu na tezi, že šlo o referendum „neústavní“, je přinejmenším trapné. Od chvíle, kdy pučisté svrhli demokraticky a pod „dozorem“ západních pozorovatelů zvoleného prezidenta Janukovyče, a dosadili svého „přechodného prezidenta“ a pučistickou vládu, žádná ukrajinská ústava neexistuje.
Pak přišel projev Vladimíra Putina v ruském parlamentu. A podpis dohody, respektující v referendu vyjádřenou vůli absolutní většiny krymských občanů o návratu do společenství Ruské federace, svého domova. A všechno je jinak.
Klidná síla
Lidovci by měli ruského prezidenta také zažalovat v Haagu. Ne proto, že jim ukradl jejich volební slogan o klidné síle – ale že jej na rozdíl od nich předvedl v praxi. Jeho projev před poslanci byl přesným opakem hysterie amerických, evropských a „natovských“ stratégů.
Buďme však spravedliví – měl to proti nim docela jednoduché. Zatímco Západ, který převrat na Ukrajině inicioval, spoluorganizoval a financoval, musel (musí a bude muset) vymýšlet divoké, umělé a stále méně uvěřitelné konstrukce pro jeho ospravedlnění, Vladimír Putin má k dispozici prostá fakta:
Pučisté z Kyjeva jsou banderovci, nacističtí pohrobci, kteří se s Hitlerovou porážkou nikdy nesmířili. Krym byl v dohledné staleté minulosti vždycky ruský, svévolný dar sovětského aparátčíka Chruščova byl absurdní chybou a nespravedlností, která se nyní napravila. A Západ svými kroky v ukrajinské krizi a harašením „sankcemi“ překročil únosnou mez. Výsledek: Rusko vítá Krym zpět domů a žádného vyhrožování se nebojí. A také zatím žádné „odvetné sankce“ proti Západu neuplatní. Klidná síla.
Nezamýšlená pomoc
Mohl také dodat: Sice jsem vás o to nežádal, ale způsobili jste, že „blbá nálada“, která po rozpadu Sovětského svazu v Ruské federaci zavládla, je tatam. Národ se dokonale semkl a sjednotil, ví, že má v čele rozhodného politika, který se nedá zastrašit ani zkorumpovat.
Všechny předchozí Putinovy kroky jako by náhle dostaly vyšší smysl. Obrana civilizačních hodnot, které Západ systematicky opouští a ničí, má v silném Rusku zjevně přirozeného obránce: Křesťanství je duchovním základem, na němž civilizace vyrostla a jeho hodnotový kompas chce uchovat. Proto třeba i propagace rozkladné ideologie homosexualismu, která je namířena k zničení tradiční rodiny, je mezi dětmi a mládeží vyloučena. A tak dále a tak dále.
Svou absurdní politikou, založenou na virtuálních mediálních kampaních, se tak Západ postaral o přesný opak toho, co zamýšlel. Posílil jak Vladimíra Putina, tak především obnovil pocit národní identity občanů této obrovské země. V zásadě nemůže udělat nic. Propagandistické stroje, které zpracovávají myšlení Američanů a veřejnosti v evropských zemích, do Ruska nedosáhnou. A pokud, pak jejich účinek byl přesně opačný než zamýšlený. Proč?
Proč to zděšení?
Primitivnost protiruské kampaně po celou dobu ukrajinské krize stála totiž na mylném předpokladu, že stačí, aby lži tekly ze všech zdrojů bez ustání, a „máme to v kabele“. Nikoli, každá kampaň, i ta nejlživější (právě ta nejvíc), musí být totiž alespoň trochu uvěřitelná. To, co se dělo (děje a bude dít) v našem mainstreamovém mediálním prostoru, ale ztratilo uvěřitelné dimenze hned záhy. A pokračovalo až do hořkého konce – referenda na Krymu. Západní i naše veřejnost to brzy intuitivně vytušila. A proto pozoruje hysterické výlevy a akce svých „lídrů“ velmi chladně a skepticky.
Postavit neuznání referenda na Krymu na tezi, že šlo o referendum „neústavní“, je přinejmenším trapné. Od chvíle, kdy pučisté svrhli demokraticky a pod „dozorem“ západních pozorovatelů zvoleného prezidenta Janukovyče, a dosadili svého „přechodného prezidenta“ a pučistickou vládu, žádná ukrajinská ústava neexistuje. Krymští občané, zvláště po prvních krocích nové kyjevské vlády (jazykový zákon a spol.) se právem obávali o svou bezpečnost. A tak jednali – podle mezinárodně uznávaného „práva na sebeurčení“. Právě toho práva, kterého Západ použil k odtržení Kosova od Srbska. Nejprve pomocí amerického bombardování, poté „referenda“. Tak proč dnes to zděšení?
Žádný plán nikdy nevyjde
Strategičtí plánovači totiž opět zcela selhali: Při olympiádě v Pekingu se pokusili rozpoutat válku o Abcházii a Jižní Osetii. Nevyšlo to. Při olympiádě v Soči zkusili totéž s Ukrajinou. Tragický výsledek. Ani Sýrii, jako základnu pro nástupiště na Írán, nemají kvůli ruské diplomacii v rukou. Nerozumějí Rusku, ti američtí pak ničemu, co je dál než patnáct námořních mil od východního pobřeží Spojených států. A ti naši, s celou „historickou výhodou“? Nic. Tupost. Beznaděj.
V rámci toho je i česká propagandistická elita v depresi: Tolik se přece snažili vytvořit v české kotlině válečnickou náladu proti Rusku – a nic. Přiznejme jí, že se snažila snad nejvíc ze všech evropských zemí. Má v tom své tradice a zkušenosti. V protektorátu – ať nacistickém či sovětském – byla vždy v čele, papežštější než papež. Tak i nyní.
Ticho po pěšině
Už i takový německý veleobr Der Spiegel se diví, že německá vláda udržuje kontakty s představiteli ukrajinské „Svobody“, kteří utužují vztahy s německou neonacistickou NPD. Připomíná, že aktivisté ze „Svobody“ prodělali školení a semináře, které za peníze daňových poplatníků organizovala Adenauerova nadace. Připomíná, že tarnopolský starosta S. Nadal ze „Svobody“ na stránkách časopisu NPD Deutsche Stimme označil příslušníky 14. divize SS jako národní hrdiny.
Další média informují, že již na loňském školení mladých bojovníků vůdce Pravého sektoru D. Jaroš, který byl vojenskou pěstí pučistů v Kyjevě, prohlásil, že Rusko je odvěký nepřítel Ukrajiny a že Kartágo musí být zničeno… Jeho zaznamenaný výrok, že Bandera není minulost, nýbrž přítomnost a budoucnost, a „prorocká“ předpověď, která, jak dnes víme, se naplnila, že „možná již letos, možná příští rok přijde čas, o kterém banderovci tolik snili“, již také běhá západními médii.
Jen u nás ani slovo. Dál jede propaganda v původním protiruském tónu, jako by se nechumelilo. Prostě proto, že se nechumelí. Zatím.
Hrdinové
Naši stateční bojovníci proti Sovětskému svazu, čtvrt století po jeho konci, nadále vydávají Rusko za Sovětský svaz. Ministr zahraničí dokonce řekne, že „Rusko se na vývoji v naší zemi dobře nepodepsalo“ – a míní tím sovětskou okupaci 1968.
Nelze si to vyložit jinak, než jako skutečnou tupost – u Lubomíra Zaorálka ostatně příslovečnou. Vůbec ho nezajímá, jaké katastrofální důsledky pro nás mohou jeho slova mít. Profesní komory varují, že v případě odvetných sankcí Ruska může u nás přibýt rázem až 40 000 nezaměstnaných, o dalších důsledcích ani nemluvě. A nic. Jako by stále byl na „zamini“ Schwarzenberg.
Mezitím různé země, mezi nimi především Německo a Francie, velmi rychle mírní bojovou rétoriku. Až k nám tato vlnka dorazí, a naši kolaboranti se opět srovnají do řady (tentokrát v jiném „úhlu“, to jim potíže nedělá), bude ale pozdě. Rusové si nepochybně budou pamatovat, kdo byl v nespravedlivém tažení proti nim nejaktivnější.
Jeden by skoro řekl, že je to k zbláznění: Stali jsme se součástí Západu v okamžiku, kdy přestal představovat „pochodeň svobody“, ale vydal se po sebevražedné trajektorii hospodářského, morálního a politického rozvratu. A naši tupí „hrdinové“ k tomu nyní dobrovolně přihazují „přidanou hodnotu“, kterou po nás Západ nežádal – a určitě její dluhy za nás nezaplatí.
No – zvolili jsme si je. Děj se vůle Páně.
Se svolením autora přetištěno z Protiproud.cz
Autor: PETR HÁJEK
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)