Vadí nevadí

   Už u šatny Louvru se optal pan Kohn pana Roubíčka, zda mu cosi nevadí, ale než vyslovil, co mu leží na srdci, pan Roubíček mu radostně vpadl do věty:
   - Tak voni taky hraj tu starou hru, co teď přišla ve velkém ke cti?
   Pan Kohn se zatvářil moudře nechápavě, jakouže hru a kde a jak ve velkém.
   - Ále to přec vědí, čtou, denně slyšej na všech vlnách a frekvencích, no tu starou hru vadí nevadí. Jak se teď hrála a hraje v Kyjevě.
   - Ach so! Chtěj říct hru o Ukrajinu. Na ja. Vadí, když se celé týdny nedá policie vyprovokovat, ačkoli se na ní házej kameny, a ona dělá, že jí to zas tak moc nevadí. Když má za úkol jen držet vášně na uzdě a musí si dát zajít chuť to provokatérům stále drzejším oplatit.
   - Vadí, že nepomůže ani zápalit pneumatiky a že ne a ne ty vládní šiky, kerým to jako nevadí, i když jistě vadí, trochu podusit a vykouřit.
   - Takže nezbude než poslat tam ostré hochy, aby tekla krev. Kamerám děsně vadí, když není co hodně barevného točit, když je pořád jen šedá nuda a žádné sténající oběti v barvách! To by tak hrálo, aby se konečně ti za štíty nezačali bránit.
   - Nevadí přece, že to potom odnese pár hodných lidí, keří se chtěli mít jen líp nebo jen dokonce úžasnou svoboděnku.
   - Jakou ji má u nás už každý domácí pán i každý bezdomovec.
   - No proč by mělo vadit, že se tu a tam ostří hoši trefí do těch hodných lidiček, co jen volají po větší svobodě. To pude přece automaticky na konto těch druhých. A mezi náma, na silnici každý víkend pomře přece nevinných víc. Tak vo co gou?
   - Maj recht. To je daň za civilizaci. A za demokracii a za svobodu by neměla být žádná daň?
   - K vzteku je a vadí jen to, že se taková krásně vymyšlená hra tak zcela neutají. Ne že by napadlo svobodná média o pravidlech nepravidlech takové hry třeba jen naznačit. Těm nikdy nikdo nesmí šáhnout na svobodu vidět a slyšet jen to, co slyšet a vidět maj a chtěj, a taky mají svobodu v zájmu svaté věci lhát. Třeba o mrtvém studentu Šmídovi. Nebo kdo v Kyjevě začal ostrými. Many jsou many.
   - Takové ctihodné paní komisarce Eštonové a eštonskému ministru zahraničí ani trochu nevadí, že se to celé mohlo rozjet zřejmě jenom za cenu masakru. Ale když vono to po dobrém nešlo. Měli se dát vyprovokovat za mírnější cenu!
   - Jen jim, Eštonové a tomu ministrovi z Pobaltí, děsně vadí, že se proláklo, co si povídali. O tom, že ostřelovači, co ten masakr začali, byli ti vzadu za majdaňáky. To je ošajzlich. Jak potom vypadaj! Ještě si kdekdo může myslet, že dohodu s Janukovyčem a pokojném řešení napětí uzavřeli unijní ministři jen tak naoko, aby legitimní vládu zmátli a k ránu pak povstalci překvapivě zaútočili.
   - A záleží na tom? Svobodě a demokracii se přece musí přinášet oběti. A obětovat dobrou pověst, to je přece to nejmenší. Na to se zapomene.
   Pánům Roubičkovi a Kohnovi připadala káva pořád hořká. Pozorná servírka přihrála cukr navíc, a pořád to nebylo ono. Ani jindy tak spolehlivá cola nějak nebyla ono.
   - Ale prosím jich, pane Kohn, proč se divit? Když se rozbije Jugoslávie, to ani trochu nevadí. Německo, které jaksi nemůže zapomenout na to, že Jugošku za války nesrazili na kolena, mohlo si uhnat zápal plic, jak tumlovalo s uznáváním nadrobených státečků, tak malých, aby se už nikdy nemohly podobně šprajcnout. Když to ale vypadá, že se rozsype Ukrajina, bije se ze všech svobodně úslužných tlampačů na poplach.
   - Vona by se totiž mohla rozsypat tak, že by těm, co všecko to spískali, spadla do klína chudá západní, která po nich sebevražedně touží.
   - A ne východní, bohatá na nerosty a průmysl. Ta by už nebyla na dosah. Ta by se už dala jenom oplakat, a ne zmodernizovat.
   - Způsobem, jak se zmodernizoval průmysl třeba na Slovensku nebo u nás.
   - Richtig! Zčásti sakumprásk koupit, třeba jako mladoboslavskou škodovku, zčásti přivést k úpadku, třeba jako kopřivnickou tatrovku, aby nepřekážela jako slavný konkurent.
   - Když se trhne Kosovo, tak to nevadí. To se hned spěchá s potleskem a mezinárodní právo poslušně plesá.
   - Když se trhne Krym, to teda vadí. I když odtamtáď nebylo třeba napřed vyhnat co nejvíc domorodců jako z Kosova, aby ti, co jdou na ruku svoboděnce, svobodě kapitálu, měli většinu.
   - Když moc převezme v Kyjevě dav, který zastraší každého, kdo by byl proti, takže obklíčený parlament odkývá všecko, co chce dav,
   - co chtějí ti, jimž ten dav uvěřil,
   - to nevadí. Když moc převezme na Krymu většina, kterou se nepodařilo včas zastrašit strašnou záštitou svaté Aliance, to sakra vadí.
   - A co říkaj srovnání Krymu 2014 a Sudet 1938, jak to nanesl přímo ministr ausgerechnet té země, která 1938 k odtržení Sudet nejen snad mlčela, ale ještě si notovala a postiskala ruce s führerem a ducem?
   - Ale pane Kohn, co si to dovolujou, to je v pořádku, to nevadí. Copak může vadit taková maličkost, že sudeťáci chtěli do nacistického ráje, a Krym jenom nechtěl být vydaný na milost a nemilost vládě, která se v Kyjevě prodrala k moci díky masakru v zájmu svobody a demokracie a která se vzápětí zlověstně předvedla jako těžce xenofobní. Začne se tím, že se upře právo na rodný jazyk, a skončí to tím, že se upře právo na život. A vono to srovnávání…
   - že váhaj. Srovnání Sudet 1938 a Krymu 2014 kulhá ještě i jinak. Copak někdo Sudety Čechům věnoval? Nebyly po mnohá staletí součást českého království?
   Pány Kohna a Roubíčka napadlo, že by nemuselo ani vadit, kdyby nezaplatili. Ale Louvre je ještě podnik, kde se i za kávu samozřejmě platí. To Ukrajinu teprve čeká. Placení, a jakému, tomu Ukrajina takjaktak neuteče.

Autor: JAKUB STEIN


Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)