Básník, prozaik a dramatik Josef Jelen připravil ke svým loňským osmdesátinám útlou básnickou sbírku ZÁPAS S ANDĚLEM (nestránkována, 25 básní), kterou, jak už je u nás nutností, vydal vlastním nákladem. Strakonický rodák prožil nesnadný život - do roku 1963 katolický kněz, který prožil tři roky ve vězení, poté socialistický redaktor výrazně angažovaný (v této jednotě náboženské víry a levicového přesvědčení připomíná jiného významného básníka Jiřího Veselského), bilancuje svůj osud bez trpkosti. Zaznívají vzpomínky na milostný vztah i smíření se s blížícím se koncem života (báseň Podzim: "Větrná listování podzimu / v korunách smutně šelestí / Proč bych měl snít jen o štěstí / Na marách jednou taky spočinu").
Jedna z nejzdařilejších básní je věnována památce Miroslava Floriana, nese název Na rakev ("Na tvoji paměť veršům na pohřeb / píšu své hořké rozloučení / Básníků nikdy mnoho není / Tvé verše chutnaly jak sůl a chléb").
Trpkou, ale vyrovnanou životní bilanci nabízí delší báseň Proč zpívám ("Chci dopít do dna / životní závrať / která je v lásce / která je v ženě / která je ve víně // Chci dopít do dna / příchod i návrat / v poslední hodině / která je v sázce / dědičně uzavřené").
Na tuto báseň navazuje další s názvem Proč mlčím ("Jen proto miluji ticho jež bližší je lásce / než všechna výmluvnost lidského slova / protože polibky bývají srozumitelnější / a nelžou // a také štěstí se bratříčkuje jen s tichem / zatímco neštěstí hlasitě sténá / protože nikdo z nás do smrti neví / kdo koho předběhne na cestě k hrobu").
František Halas byl pro Josefa Jelena básnickým vzorem a inspirací. Nepřekvapí proto, že jedna z básní nese halasovský titul Ladění ("Nesmělé otvírání země / Píšťalky sladkých větvení / Co je to ve mně / Blouznivě vzývám chvíle ladění").
Jelenova sbírka má svá slabší místa, ale rozhodně stojí za několikeré přečtení pro svou opravdovost a hluboké zamyšlení.
Autor: Štěpán Vlašín
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |