Jistý moderátor francouzské rozhlasové stanice France Inter nadhodil problém, zda náhodou něčí popularita nepramení nejspíše z okolnosti, že dotyčný byl nacista. Nemyslel tím zřejmě zvýšenou popularitu Günthera Grasse, nýbrž fakt, že od konce srpna 2006 je značná část pařížských čtenářů ovlivňována neuvěřitelnou verzí životní historie nacistického netvora, kterým je esesák s funkcí vedoucího úderného útvaru Max Aue, z pera Jonathana Littela - Les Bienviellantes. Francouzům je Aue blízký svým alsaským původem. Promoval však na německé univerzitě (právo), přečetl Kanta, Hegela, Sofokla, může se pochlubit matematickou inteligencí.
Max Aue bojoval u Stalingradu a na Ukrajině prý s velkou chutí masakroval Židy. Vlastní matku a nevlastního otce poslal na věčnost pomocí sekyry! Údajně pobýval i u Hitlera v Berlíně a především zuřivě potíral homosexuály.
Otázkou je, zda světová literatura takové knihy potřebuje, i když jsou dobře napsané. Historicky pravdivé podání nacistických hrůz dnes již není žádoucí. Nebo je snad literární svět ve Francii tak málo obsazen kvalitními autory, že monstra typu Maxe Auea vzbuzují tolik zájmu?
Autor: JL
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |