Naše novodobé dějiny nemají mnoho osobností, jejichž význam by byl ozdobou národní historie a překračoval svou kvalitou i státní hranice. Jedním z těch, kteří představovali světlou stránku dnes už neexistujícího Československa, byl generál Karel Klapálek. Jemu je věnována kniha Pavla a Zdeňka Hrabicových ZAPOMENUTÝ GENERÁL KAREL KLAPÁLEK (Mladá fronta 2006). Bytost v uplynulých šedesáti letech několikrát oslavovaná a dvakrát dehonestovaná, zamlčovaná a zamlžovaná.
Hrabicovi v životopisné montáži na 336 textových stranách a 52 stranách křídové fotografické přílohy, která přináší na 130 snímků, sledují zevrubně chronologicky Klapálkův osud až do současnosti. Mohli se opřít o poměrně rozsáhlou literaturu, zejména pak o knihu generálovy ženy Olgy Košútové Generál vypravuje (Naše vojsko 1948), čtvero vydání Klapálkových memoárů Ozvěny bojů (poslední rozšířené vysocetirážové z r. 1987) a doplnit a k současnosti dovést vlastní knihu Muž, který velel mužům (Mladá fronta 1987).
Autoři, vycházející z vlastních rozhovorů s generálem a z osobních svědectví Klapálkových příbuzných a spolubojovníků, podrobně mapují jeho život od dětství (narozen v Novém Městě nad Metují 26. 5. 1893) až po jeho skon (v Praze 18. 11. 1984) a dokumentují hrdinův odkaz v popřevratovém období. V pásmu vlastních komentářů a Klapálkových autentických promluv, které tvoří významnou součást knižního textu, což považuji za přednost, neopomenou žádný významnější detail generálova života.
Železničářský synek z pěti dětí prožil dětství zprvu v rodišti, pak v Kladrubech. Po smrti otce (zemřel, když bylo chlapci osm let) se jedinou živitelkou početné rodiny stala matka, která šila rukavice. Po absolutoriu pražské reálky na Strossmayerově náměstí pracoval Karel jako účetní malé továrny na napajedla v Holešovicích. Za zmínku stojí, že budoucí statečný voják při prvním odvodu v době 1. světové války získal půlroční odklad pro nevojenskou postavu. Do rakouské armády narukoval v r. 1915 a v září téhož roku na haličské frontě padl do ruského zajetí. Zagitován vojenským kapelníkem Vilémem Wachsmannem, otcem Jiřího Voskovce, vstoupil do carské armády a v r. 1916 se stal příslušníkem československé vojenské družiny v Kyjevě, která se stala základem legionářského sboru v Rusku. Talentovaný voják - znal německy, francouzsky, anglicky a rusky a dorozuměl se i rusínsky - se zúčastnil v červenci 1917 bitvy u Zborova, za což byl později osobně vyznamenán prezidentem Masarykem. Pozdější účast v sibiřské legionářské anabázi však považoval za chybnou. Ve Vladivostoku onemocněl tuberkulózou, z které se vyléčil až ve vlasti.
Po návratu do svobodného Československa v r. 1920 v hodnosti kapitána se rozhodl pro vojenskou kariéru. Autoři sledují jeho cestu v československé armádě od několikaměsíčního školení ve Francii, působení na Podkarpatské Rusi, kde se spřátelil s Ludvíkem Svobodou, i významné učitelské činnosti na Vojenské akademii v Hranicích až k funkci velitele zástupce pluku v Českých Budějovicích. Tam zastihla podplukovníka Klapálka kapitulace v důsledku Mnichovské dohody, s níž nesouhlasil a byl přesvědčen že jsme se měli bránit.
V protektorátu se jako živnostenský inspektor zapojil do ilegální vojenské organizace Obrana národa a po vypuknutí války se rozhodl odejít za hranice. Komplikovaný útěk přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Turecko a Sýrii v květnu a červnu 1940 jej dovedl do "země zaslíbené", palestinské Gedery nedaleko Jeruzaléma, kde se v rámci britské armády formovala československá jednotka. Klapálek byl ustaven velitelem 11. pěšího praporu Východního, jemuž byla svěřena strážní služba v Egyptě, bojové úkoly v Sýrii a posléze měl rozhodující úlohu ve vítězné bitvě s Němci a Italy při obraně obklíčeného severoafrického přístavu Tobrúk v r. 1941. V tomto prvním pozemním vítězství Čechoslováků za 2. světové války se projevilo v plné míře Klapálkovo velitelské umění. Po dalších akcích jednotky pod jeho velením při protiletecké obraně Haify a Bejrútu a jejím odjezdu do Anglie v r. 1943, kdy se stala součástí samostatné obrněné brigády, následovala v r. 1944 další hrdinská kapitola plukovníka Klapálka. Na žádost Ludvíka Svobody a Heliodora Píky odlétá do Sovětského svazu, aby se podílel už jako generál na tažení československého armádního sboru; zprvu jako velitel 3. brigády a po jmenování L. Svobody ministrem v Košické vládě jako velitel celého sboru. V kritických bojích u Dukly a při postupu na slovenském území, kdy byl dvakrát raněn, se projevilo jeho taktické umění, statečnost, obětavost, příslovečná skromnost i přísnost, které vedly k bojovým úspěchům i ke generálově veliké oblibě. Plným právem velel první velké vojenské přehlídce v osvobozené Praze. Spolu s generálem Bočkem se stali nejbližšími spolupracovníky L. Svobody a všichni společně ujistili prezidenta Beneše podporou armády při řešení únorové vládní krize 1948 a vyzvali ho, aby neabdikoval.
Události první poloviny 50. let se však Klapálka dotýkají neblaze. V r. 1952 byl penzionován, v procesu se Slánským obviněn ze sabotování Košického vládního programu a vzápětí zatčen. Byl degradován, zbaven občanských práv a vyznamenání a jeho majetek byl zkonfiskován. Přes v knize publikované generálovo stanovisko k protokolu z vyšetřovací vazby z konce r. 1953, v němž odmítl většinu nařčení, byl v procesu r. 1954 odsouzen k šesti letům žaláře bez možnosti odvolání. Po intervenci Chruščova, Žukova a Koněva v lednu 1956 byl v únoru téhož roku Nejvyšším soudem proces obnoven a původní rozsudek v celém rozsahu zrušen pro porušení zákona.
Osudové peripetie Klapálkova života však nekončí. I když byla jeho statečná životní role z velké části objasněna v průběhu 60. let a dostalo se mu nejvyšších státních vyznamenání, po r. 1968 se stal na určitou dobu více méně "zapomenutým generálem". Až po jeho smrti vyšly reedice jeho pamětí a zmíněná kniha obou Hrabiců.
Nárůst hysterie vůči poválečné minulosti, k němuž dochází po r. 1989, se dotýká i generála Klapálka. Byl likvidován text o generálově roli v osvobozovacích bojích Rudé armády v l. 1944-1945 a Poslanecká sněmovna parlamentu ČR v r. 1999 zamítla téměř v předvečer nedožitých 106. generálových narozenin návrh na jeho vyznamenání Řádem TGM in memoriam, který uděluje prezident republiky.
Je dobře, že 22 let po Klapálkově smrti se situace mění. Dokumentární a hodnotící kniha oceňující skromného, inteligentního, statečného, kritického a sebekritického čestného muže, který nejednou nasazoval život pro svou československou vlast, jejíž rozdělení si nedovedl představit, je nejen zachycením jednoho života, ale díky mnoha dokumentárním hlasům generálových přátel, příbuzných a spolubojovníků výrazným svědectvím o pohnutých dějinách naší země ve 20. století. Úvodní motta jednotlivých kapitol převzatá z básnických děl našich i zahraničních a z citací písňové tvorby vhodně předurčují atmosféru následujícího textu. O kvalitě publikace svědčí i svědomitý doprovodný aparát. Také výběr fotografií zvyšuje hodnotu knihy. Žel nedostatečná korektura vytištěného textu s řadou pravopisných nedostatků a tiskových chyb je malou skvrnkou na hodnotě tohoto záslužného edičního činu. Kniha a její letošní letní křest za účasti žijících spolubojovníků, pamětníků a významných našich i zahraničních civilních i vojenských představitelů však dokazují, že Karel Klapálek je "nezapomenutelný generál".
Autor: Vlastislav Hnízdo
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |