Milan Kundera ve svém zahraničním vydání románu Nesmrtelnost medituje o tzv. imagologii. Tak pojmenoval jeden z nejrozšířenějších způsobů maskování soudobého člověka. Imagologie je uměním nikoliv někým "být", o něco usilovat, ale povyšuje na určující výraz schopnost jedince vybudovat sobě iluzivní, reklamní a nápadný image. Soudobý člověk používá imagologii už zcela suverénně a odmítá odpovědnost za jakékoliv pokrytectví přetvářky. Mladá generace dokonce vyrůstá přímo z imagologického závoje už i nevědomě. Pravda, kdyby byl člověk odpověden jen za to, čeho si je vědom, byli by všichni přirození hlupáci předem zproštěni jakékoliv viny. Dlužno tedy kategoricky odvodit jen to, že člověk odpovídá za svou neznalost. Neznalost je vina. Je vinou, i když skýtá krátkodobé pocity osobního štěstí. A jsou chvíle i celá delší období v životě, kdy je nebezpečné být šťastným. Luther soudí, že to je důsledkem "zakřivenosti do sebe".
Přední český spisovatel byl přes tíživost svého osobního údělu daného vážnou nemocí skutečně "nebezpečně" šťasten. Snad se tak kompenzovala bolavost jeho nemocné fyzické existence, že se stal imagologicky bojovníkem. Naše učebnice i slovníky uvádějí, že už svou pozicí tzv. demokratického středu a přátelstvím s T. G. Masarykem byl povýšen na oficiálního publicistu první republiky (vedle Ferdinanda Peroutky, osobního přítele), jenž bojoval za tuto republiku v době, kdy už bylo historicky zjevné, že jde o boj marný, snad krapet s tragickou příchutí donquijotismu, ale spíše v imagologii kunderovského typu. Ostatně sám to signalizuje ve svém posledním nedokončeném románu Život a dílo skladatele Foltýna. Jeho kvaziskladatel je ordinérním výlupkem imagologie a nedokončený román akcentuje důrazně morální odpovědnost umělce. Zároveň ovšem demaskuje iluzivní "velikost" jeho tzv. obyčejného života, tzv. obyčejných lidí. Všechny ty figurky z Povídek z jedné i z druhé kapsy. Ano, i Pištorové, opěvující obyčejného člověka, jsou produkty imagologie. Protože člověk vlastně není nikdy celistvá a uzavřená obyčejnost. Svou obyčejnost má Einstein, malíř Munch, kosmonaut či vynálezce. Obyčejnost není jednobarevná a upoutá právě vedle ne-obyčejnosti. Autor, jehož spisovatelský zrod datujeme "generací 1914", končí u humanismu malého českého člověka, končí humanismem žel devalvovaným soudobou politikou, která velká hesla formující renesančního člověka a jeho dobu mění na hlušinu polofalešných sloganů, humanismem, v němž se "lidské" rozmělňuje na vykřičené politikum.
Naše literární publicistika nezřídka oslavně zdůrazňuje nadčasový význam jeho varovných utopií. Čas, který historie literatury navršila od Verna na utopický román, však náramně zrychlil tempo. Čapkovy utopie doslova a do písmene zestárly. Mloci jsou spíše náčrtem ve srovnání s Farmou zvířat a v optice technických důsledků změny ho "předehnali" i čeští autoři jako Ludvík Souček či Josef Nesvadba aj. Některé utopie ovšem pronikavěji a některé méně průkazně dosvědčují touhu Karla Čapka snít.
Odtud se objeví také jiný Čapek - Čapek romantik. Ano, tento proslulý český prozaik, dramatik, novinář, filmový libretista, básník, divadelní kritik, v letech 1925-33 předseda československého PEN klubu, vycházel po první světové válce z nejmodernějších evropských proudů, o čemž svědčí nejen jeho pozoruhodné překlady moderní francouzské poezie. V této době píše romantizujícího Loupežníka, ryzí povídky ze sbírek Boží muka a Trapné povídky, a to byly plody poválečného ruchu české literární tvorby zdůrazňující odpor k válce, která odlidštila státní moc svým zneužitím techniky. Ruku v ruce s takovou negací Čapek nedůvěřoval hotovým filozofickým projektům a koncepcím a zrodil se jeho relativismus, který ovšem ve figurkářských povídkách opouštěl. Dlouho jej formativně utvářela teorie o mnohoznačnosti pravdy. Pomocí této kvazifilozofické koncepce dovedl obratně diskutovat v Národních listech či Lidových novinách, kde byl po dlouhou dobu zaměstnán.
Stojí opravdu za to alespoň poukázat na Karlovu odlišnost od bratra Josefa, už proto, že spolu v Malých Svatoňovicích vedle ordinace otce-lékaře prožili dětství, ale také proto, že spolu některé věci napsali. Zaujme tento rozdíl v osudech: Karel - oficiální hradní mluvčí Masarykova okruhu, Josef - především malíř, spoluzakladatel skupiny Tvrdošíjní, který vyšel s postcézannovské inspirace, byl redaktorem Volných směrů a vyzrál v kubismu. Josef, který miloval pohádky, napsal pozoruhodnou filozofickou prózu Kulhavý poutník, vedle sentencí Psáno do mraků. Nakonec zahynul v německém koncentračním táboře Bergen-Belsenu. Oba nám leccos pozoruhodného zanechali, oba stáli proti fašismu, každý z nich byl jiný. Karel psal někdy až příliš lehce, v lecčems zůstával poplatný anglickým vlivům a Chestertonovy myšlenkové břitkosti nikdy nedosáhl (byť se k ní mnohokráte otevřeně hlásil). Josef hlubší filozoficky, jeho cesta byla sebehledáním a s výsledky nebýval vždy spokojen. Oba byli tak či onak obětí protektorátního konce první republiky.
Soudobá česká literatura jako by oba pomíjela. Silněji to postihuje Karla, patrně proto, že byl oficiálním živým mýtem první republiky. Jenže dnešní doba s mýty zachází nedůvěřivě, což by nebylo na závadu, protože mýty lze demýtizovat (není k tomu však oficiálně ani chuť, ani vůle). K nadcházejícímu výročí není mnoho živoucích, tzv. nepomníkových hlasů. Byla publikována varovná úvaha Zdeňka Hořeního k Válce s mloky. Po druhé světové válce vyšel mj. rozsáhlý čtyřdílný výbor z próz Karla Čapka (1958), o Čapkovi psali Milan Blahynka, Václav Černý, sovětský badatel Sergej Nikolskij, František Buriánek, jednu z nejlepších monografií napsal Slovák Alexander Matuška. Kromě mnoha dalších, Ruttem počínaje, přes Grygara až po Jana Kopeckého, Oldřicha Králíka aj. Prostě kdysi si kritik na statích o Karlu Čapkovi "dělal jméno", dnes už je všechno jinak. Není však třeba zvedat varovně prst a mluvit o další krizi, tentokráte české literární publicistiky - jsou další autoři a literatura jde dál. Život, tím méně literární, není tanec - prostě krok nazad neuděláš.
Autor: Jan Cigánek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |