týdeníku spjatého s Unií českých spisovatelů
Obrys-Kmen je týdeník pro literaturu a kulturu. V roce 2005 vychází jeho 11. ročník (Obrysu 21., Kmene 19. ročník).
Současná literární a kulturní příloha Haló novin Obrys-Kmen má bohatou tradici. Kmen byl zprvu založen jako příloha týdeníku Tvorba. Na jeho vzniku se podíleli Josef Rybák a Jiří Taufer. Hned od začátku zaujal veřejnost, způsobil příliv nových mladých talentů a zdravě konkuroval tehdy (hodně přes deset let!) jedinému literárnímu časopisu - Literárnímu měsíčníku.
Od ledna 1988 se Kmen osamostatnil jako týdeník Svazu českých spisovatelů (šéfredaktor Karel Sýs). Společenský vývoj se roztočil na vysoké obrátky, a jak řekl šéfredaktor Kmene v jednom rozhovoru: "... v únoru se smějeme tomu, co jsme dávali do novin v lednu s mrazením v zádech." Počáteční náklad 13 000 výtisků brzy nestačil a Kmen v závěru roku 1989 končil s 50 000 exemplářů.
Kolem samostatného Kmene se brzy vytvořil stále se rozšiřující kádr přispěvatelů nejen z okruhu Svazu spisovatelů, ale doslova z celého kulturního spektra. Redakce neústupně dbala na to, aby nebyl potlačen žádný názor a i když ani ostatní noviny již zdaleka nebyly šedivé, Kmen vynikal žánrovou i názorovou pestrostí. Postupně - ale nikoli pomalu - se otevíral prostor k publikování samizdatovým a opomíjeným autorům a Kmen se vedle Tvorby stal plnohodnotným literárněkulturním časopisem.
Po převratu 1989 - ještě v listopadu - byl šéfredaktor vyhozen a Kmen se záhy přejmenoval na Tvar. Ten nakonec zdegeneroval v státem dotovaný občasník s nákladem 800 až 1000 výtisků, v občasník ryze skupinový s ručením neomezeným.
Básník a publicista Daniel Strož emigroval v roce 1968 do Mnichova. V roce 1975 založil nakladatelství Poezie mimo domov (později OBRYS/KONTUR - PmD), v němž vydal na dvě stě titulů, nejenom básnických knížek. Roku 1981 založil a do 1990 řídil časopis OBRYS, ve kterém prosazoval spojení všech proudů v české kultuře. V té době český ani slovenský exil, ale ani nepolitické krajanstvo, nevlastnily jediné periodikum, které by se věnovalo výhradně problematice literatury a kultury v jejím celku. Přitom česká i slovenská zahraniční nakladatelství vydávala ohromné množství knižních titulů, jichž si ve vydávaných novinách nikdo nevšímal, nebo nanejvýš okrajově. Mezi těmi, kdo myšlenku vydávání OBRYSU okamžitě a bez výhrad podpořili, byli Jiří Pelikán, dr. Zdeněk Mlynář a prof. František Janouch, patřící tehdy k tzv. čs. socialistické opozici. Ustavila se redakční rada (Ivan Binar - Rakousko, Jiřina Fuchsová - USA, Jaroslav Hutka - Holandsko, Milan Kubes a Vladimír Milev - Německo, Jiří Pallas - Švédsko). Avšak v programovém prohlášení v 1. čísle OBRYSU, jež vyšlo v březnu 1981, si Daniel Strož podle mínění redakčních kolegů dovolil zajít příliš daleko: "Vycházíme z názoru, že česká kultura je nerozdělitelná; je jenom jedna, i když současným vývinem rozložená do tří vrstev, jen zdánlivě na sebe nenavazujících: ta oficiálně v Československu vydávaná, aťsi z větší části dnešnímu systému poplatná; ta neoficiální, přes veškeré obtíže stále expandující a v mnoha směrech dnes již českou kulturu v zahraničí reprezentující - a přinejmenším na stejné úrovni i česká kultura zahraniční (exilová), vznikající kdekoli ve světě, mimo územní státu, a tudíž mnohdy poznamenaná cizím kulturním vlivem a specifickými podmínkami..." A dále, což bylo zřejmě rozhodující: "V menší míře se pak budeme čas od času vracet i ke kultuře oficiální, neboť - a to je třeba zdůraznit - na počátku let osmdesátých nelze už bez zaujatosti hovořit permanentně o české kulturní biafře ducha." Bezprostředně poté se redakční rada na protest rozpadla. Daniel Strož zůstal sám pouze s grafikem, nicméně čtenáři roztroušení po celé zeměkouli si časopis houfně předpláceli. Místo redakční rady vznikl okruh stálých spolupracovníků, k nimž patřili například Josef Jedlička, Jiří Lederer, Vilém Hejl, Vladimír Škutina, Ivan Sviták, Karel Kryl, Milan Schulz, Květoslav Chvatík, Jan Vladislav, Ota Filip, Jan Čulík, v Praze žijící Jaromír Hořec, Karel Moudru, Ivan Diviš, několik navrátilců z bývalé redakční rada a po určitou dobu také Pavel Kohout, Josef Škvorecký a Zdena Salivarová. Přispívali rovněž Milan Šimečka, Milan Uhde, Jan Trefulka, Sergej Machonin, Jiří Dientsbier, Eda Kriseová, Ludvík Vaculík, Vladimír Karfík, Miroslav Červenka, Václav Havel, Ivan Klíma, Milan Jungmann, Eva Kantůrková, František Kautman a další, vesměs autoři, kteří by se dnes ke spolupráci s OBRYSEM neradi přiznávali. Uvádíme zde tato dnes málo známá fakta, abychom ukázali, s jakými obtížemi se vždy setkávala snaha pohlížet na literaturu a kulturu jako na jednotu v mnohosti, bez politické a estetické předpojatosti. A v neposlední řadě také proto, abychom ukázali na neuvěřitelnou šíři záběru mnichovského OBRYSU.
Po převratu 1989 Daniel Strož působil mj. v redakční radě Tvorby, později se stal politickým komentátorem Haló novin, kde v létě roku 1995 spolu s básníkem Karlem Sýsem založil samostatnou kulturní přílohu Obrys-Kmen. Symbolicky se tak spojily dvě větve české literatury - exilová a "oficiální" s tím, že kdykoli může přistoupit i větev třetí, tj. dnešní režimní literatura.
Na začátku 1. ročníku Obrysu-Kmene byla situace složitá - bylo nutno opírat se jen o několik dobrých autorů a hrozilo, že časopis bude zaplaven průměrem a podprůměrem. Trpělivou prací se podařilo získat široký okruh přispěvatelů, takže dnes se kolem Obrysu-Kmene shromáždily zhruba dvě stovky autorů, často zvučných jmen. A co je nejdůležitější - přispívají do něj mladí autoři kolem 20 let (ale i pod touto věkovou hranicí) bez rozdílu politického přesvědčení, i když je třeba říci - a s hrdostí - že Obrys-Kmen byl a je časopis výrazně levicový. Z programového prohlášení uvádíme: "Obnovený Obrys-Kmen chce dát prostor všem, kdo vyznávají jednotnou kulturu v nejednoduchých formách, kdo podporují skutečnou tvůrčí svobodu, nikoli kulturu svázanou ponižujícími podmínkami tzv. tržního hospodářství... Nejsme a nemíníme být úzce zaměřeni ani názorově, ani programově. Hlavním cílem je kvalita obsahu a rozmanitost. Věříme totiž, že právě toto může zvláště dnes sblížit lidi nejrůznějších představ i názorů. Vždyť kultura se nemůže beztrestně dělit na oficiální a neoficiální, na levou a pravou, levopravou a pravolevou... To byly a jsou umělé a zbytečné bariéry, které bychom rádi pomohli odstranit."
Organickým souběžcem Obrysu-Kmene je loni založená Unie českých spisovatelů (ve vedení Sýs, Strož, Přibský, Černík, Mikulášek), k dnešnímu dni se 140 členy, sdružení sice nepolitické, ale sdružující spisovatele spíše levicového zaměření.
Ač je Obrys-Kmen v médiích až na výjimky (Literární noviny) bojkotován, víme, že je sledován, čten a je s ním vedena skrytá diskuse. Nic lepšího si za podmínek, jež ve společnosti dosud panují, nemůžeme přát. Zatímco kolem ostatních literárních časopisů se shromažďují názorově či esteticky úzké skupiny (Tvar, Literární noviny, Salon Práva), Obrys-Kmen přitahuje stále nové autory, kteří nejsou členy politických stran, ale projevují hlubokou nespokojenost se stavem země a dobře slyší pláč kultury české. Prakticky v každém čísle se objevuje nové jméno, ať už literáta, kritika nebo výtvarníka.
V roce 2001 vstoupil OBRYS do 17. ročníku, Kmen do 15., Obrys-Kmen do 7. ročníku. Kdo zná poměry kulturně politické i ekonomické a možnosti a prostor zbývající levicovým intelektuálům ví, že již tato čísla dokumentují doslova zázrak.
Dnes se ekonomické podmínky výrazně zhoršily. Obrys-Kmen se od svého vzniku dělá vskutku "na koleně", za podmínek, jež jsou pro ostatní česká periodika, oficiálně podporovaná státem, nepředstavitelná. Takový časopis lze vytvářet jedině z oddanosti dobré věci. Věříme, že nezanikne.
Od března roku 2001 vychází Obrys-Kmen paralelně rovněž na internetu. Tím se rozšířil okruh čtenářů i přispěvatelů, kteří by se jinak k němu, jako příloze Haló novin, nedostali. Také se jeho působnost přenesla za hranice České republiky a je vyhledáván krajany ze všech koutů světa.
Od října 2001 byla internetová verze Obrysu-Kmene rozšířena o občasník Dlaň, jakousi formu přílohy, jejímž úkolem bylo dát našemu literárnímu týdeníku další rozměr. Více prostoru, multimédia, atd. V roce 2005 bylo vydávání Dlaně ukončeno - pro úzký redakční kolektiv bylo nemožné zvládnout OK i Dlaň. Každopádně jednotlivá čísla Dlaně zůstávají dosud na serveru obrys-kmen.cz dostupná ve formě archivu.
V roce 2005 byly modernizovány webové stránky Obrysu-Kmene.
Na rok 2012 je plánováno otevření diskuse u článků a některá další drobná vylepšení internetové verze OK.
[ NÁVRAT NA AKTUÁLNÍ ČÍSLO | FORMÁTUJ PRO TISK ] |