Myslíte si, že žijete jako svobodný člověk?
Myslím, že v rámci možností daného světa - jako žena - jsem svobodný člověk. (Postavení žen v mnoha zemích světa je daleko nesvobodnější). Navíc se řídím heslem: Svoboda je poznaná nutnost, připouštím tedy, že dokonalá svoboda neexistuje, že je vždy člověk něčím svázán, omezen. Záleží jen na něm, zda ona jistá omezení dokáže akceptovat, zda se smíří s možnostmi, které mu život nabízí. Všechny pokusy nastolit plnou společenskou svobodu (viz anarchismus) byly podle mého názoru vždy odsouzeny ke krachu, vždyť mnozí lidé na této zeměkouli by ani nedokázali žít svobodně. Mnozí o ni jiné dokonce připravují.
Kdy jste si ve svém životě nejvíc uvědomovala, že nejste svobodná?
Odpovím konvenčně: v zaměstnání. Cítila jsem se omezována svými nadřízenými a bez možnosti jejich rozhodnutí ovlivnit.
Co pro vás znamená svoboda?
Toto slovo v sobě skrývá mnoho skutečností, které jsou pro nás - generaci vyrostlou v "socialismu" (mám ovšem na mysli především nás ženy) - vcelku samozřejmé a příliš jsme o nich neuvažovaly, vždyť jsme se stejně jako muži vzdělávaly, mohly (byť s jistým omezením) říci své mínění, mohly jsme vycestovat do zahraničí, samostatně se rozhodovat o tom, kde nastoupíme do zaměstnání, atd. Tyto možnosti jsem začala oceňovat, když jsem si přečetla některé knihy o životě žen v asijských a afrických zemích.
Svoboda člověka se skládá z mnoha dílčích svobod. Které z nich jsou pro vás nejdůležitější?
Vzdělávat se, žít kulturně, volně cestovat.
V jakém vztahu jsou u nás v současné době pojmy svoboda a demokracie a svoboda a zákony?
Mám za to, že mnoho lidí si demokratickou společnost představuje jako společnost bezuzdné svobody, v níž je dovoleno vše. Mnohé z toho, co fungovalo dříve, zmizelo, objevila se nová pravidla hry a my si na ně musíme zvykat. Vytvořit nové zákony, striktně určit, co je přípustné a co ne. Myslím si tedy, že svoboda dominuje demokracii a zákonnosti (v pojetí, které jsem nastínila). Existuje malá vůle podřídit se většině a postupovat zákonně.
Je lidská svoboda podmiňována sociálními jistotami? Které z nich považujete za důležité k tomu, aby člověk žil svobodně a důstojně?
Jistě, člověk se může cítit svobodně jen tehdy, pokud si může vyjet, kam se mu zlíbí, pobavit se, kde chce, věnovat se svým zálibám a koníčkům, pokud není nikým ponižován jako jeho sluha, pokud si může své přátele pozvat k sobě domů atd. To vše za předpokladu, že není vázán existenčními starostmi.
Jak se spolu snáší kategorie svobody, demokracie a sociální spravedlnosti?
Jsou bohužel zatím v rozporu - touha být svobodný, rozuměj finančně nezávislý, často převažuje, neboť občany volení zástupci jsou jenom lidé a v takovém případě nikdy nemůžete ručit za výsledek. Ostatně jsme dennodenně svědky toho, jak je některý politik nucen odstoupit ze své funkce, protože byl "nespravedlivě" obviněn z korupce. Bohužel i v nejdemokratičtějších systémech dnešního světa lidé hladovějí a spí na ulicích, protože společnost je vyřadila. Sociální spravedlnost je tedy prázdný pojem. Takový člověk, o kterém byla řeč v předešlé větě, se těžko může cítit i svobodný. Osobně nevěřím tomu, že tyto pojmy budou na planetě Zemi někdy v souladu.
Myslíte si, že jako národ umíme zacházet se svou svobodou a starat se o ni?
Myslím si (poněkud v paradoxu s předešlými odpověďmi), že část společnosti umí žít relativně svobodně. (Za podmínek, které jsem uvedla, tj. bez existenčních starostí).
Máme u nás svobodu slova?
Tento problém mohu posoudit pouze jako středoškolská učitelka. Ve svém zaměstnání jsem se s žádným omezením tohoto druhu zatím nesetkala.
Jak chápete pojem tvůrčí svobody? Cítíte se jako tvůrce naprosto svobodná? Existují pro tvůrčí svobodu limity? Pociťujete z mocenských struktur nějaká omezení?
Domnívám se, že znamená svobodu veřejně prezentovat své názory, ovšem ne vše je publikovatelné. I pro tvůrčí svobodu existují limity; zde je zapotřebí buď jisté autocenzury, sám tvůrce musí cítit, co lze publikovat a co nikoli, nebo tyto limity stanoví společnost a určí, co je publikovatelné. Vím, že poslední tvrzení zavání diktátorstvím, vzpomínám si v tomto ohledu na poprask kolem překladu Hitlerova Mein Kampfu. Ve společnosti inteligentních, vyspělých jedinců by tato záležitost nevzbudila žádný rozruch, neboť by knihu chápali jako dobovou záležitost a přečetli si ji z pouhé zvědavosti. Jako příležitostná publicistka mám v tomto ohledu s časopisem, kde publikuji, dobré zkušenosti. Žádná omezení nepociťuji.
Jaká rizika obsahuje tvůrčí svoboda? Dá se zneužívat a zneužívá se jí?
Jistě, zkušený autor a publicista dovede "mezi řádky" čtenáři podsunout jakékoli myšlenky a přesvědčit ho o čemkoli.
Kdy se cítíte nejsvobodnější?
Takové pocity zažívám, když se mi podaří - parafrázuji I. S. Turgeněva - volně jako pták odletět do světa fantazie, tj. přečíst si pěknou knihu, zhlédnout nějaké divadelní představení nebo televizní film. Přitom cítím, že mne realita dnešního světa přestává svazovat a zarmucovat. Ráda jí unikám.
Chcete teď na tomto místě využít svobody slova?
Ano, chci zde připomenout něco notoricky známého, přesto v touze po zisku a ve stresu všedního dne naprosto zapomenutého. Nedávno jsem četla krátkou anketu v Metru, kde se lidé vyjadřovali k otázce, kterou lidskou vlastnost v dnešní době nejvíce postrádají. Nejvíce procent získala upřímnost. Ohleduplnost a slušnost skončily na dalších místech. Bohužel právě tyto vlastnosti mezi lidmi nejvíce postrádám - především v chování mladé generace, která si neuvědomuje, že navždy mladá nebude a že jednou ona bude potřebovat pomoci.
Autor: Michal Černík
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)