Kdo je milován, skryje se za svým dílem natolik, až zbude jen hrstka lidí znalých jeho životaběhu. Zejména to platí o těch, kdo jsou milováni dětmi.
Ondřeje Sekoru zná každý. Jako Verna, jako Maye, jako Karafiáta, jako... Jenže pozor! Každý zná Ferdu Mravence, Kubulu i Kubu Kubikulu, neposlušného Broučka, kocoura Mikeše, patnáctiletého kapitána Dicka Sanda, strýčka Toma, kormidelníka Vlnovského, Robinsona Crusoe, malého detektiva Emila, Červenáčka a Rychlonožku, trosečníky z Vlaštovky, zamrzlou loď kapitána Flinta, plynem osvětlená Stínadla, tajuplný ostrov, lombardskou hlídku, ale má jen mlhavou představu o smrtelných stvořitelích těchto skvělých, nemrznoucích, nesmrtelných světů.
O to záslužnější je vůbec první monografie ONDŘEJ SEKORA / PRÁCE VŠEHO DRUHU autorů Blanky Stehlíkové, Věry Vařejkové a Ondřeje J. Sekory. Vydalo ji v roce 2003 nakladatelství Práh v Praze.
Historička umění Blanka Stehlíková pojednala o výtvarné stránce Sekorova díla, Věra Vařejková o jeho díle slovesném a Sekorův syn Ondřej kromě unikátních fotografií z rodinného alba a ilustračních podkladů podal cennou životopisnou vzpomínku. V tomto případě je nutno rovněž upozornit na grafického úpravce knihy Zdeňka Zieglera, který odvedl obdivuhodnou práci.
Ondřej Sekora nebyl samozřejmě jediný, kdo dokázal přenést lidskou komedii na miniaturní jeviště mikrosvěta, rozkládajícího se pod skloněnými hlavami květin, v šeru travních stébel, v labyrintech mravenišť. Ale zatímco u většiny autorů šlo vesměs jen o zajímavou záminku, o mechanické zmenšení hrdinů, jejichž vášně, city, zápasy zuřily pod lopuchy s neztenčenou silou (Wilhelm Busch), anebo o antropomorfizující alegorie, o kuriózní obdobu naturalistických zvířecích bajek (Josef Hais-Týnecký, ale také Franz Kafka v Proměně!), o mravoličné kázání (Broučci Jana Karafiáta, Dobrodružství cvrčka houslisty A. Candeze, Ze života hmyzu bratří Čapků), nebo o zárodečné science-fiction (Vladimír Bragin: V zemi obřích trav), Sekora se dokázal natolik vcítit do chitinových tělíček svých protagonistů, že jejich svět funguje zcela neodvisle, samostatně a důvěryhodně. Je ovšem také výchovný, popisuje tytéž vášně, ale před nákazou jezuitské nudy je chráněn neselhávajícím vitamínem humoru.
Obrazová část knihy, ta nejpodstatnější, předestírá až neuvěřitelné Sekorovo tvůrčí rozpětí. Naprosto svébytným a prakticky nenapodobitelným kreslířským výrazem a stylem obsáhl téměř vše - od reklamy na Hokrovy dětské knihy, přes politickou karikaturu (dokonce i protektorátní a koncentráčnickou, pro autora životu nebezpečnou), první dětskou příručku o meteorologii (Malované počasí), agitku (O zlém brouku bramborouku aneb O mandelince americké, která chce loupit z našich talířů) až po chtělo by se říci čistou poezii živenou pouze nespoutanou fantazií, kdyby však za každým tahem nebyl hmatatelně cítit nenápadný a o to působivější humanistický náboj!
Ondřej Sekora byl jedním z mála autorů, kteří svrchovaně vládnou obrazem i slovem, což literární historička a kritička Věra Vařejková dokumentuje zcela přesvědčivě. Jeho Ferda Mravenec - kreslený i psaný - se řadí mezi nezaměnitelné české typy, či spíše archetypy, které jsme dali světu. Hned vedle Spejbla a Hurvínka, ale také Švejka.
Je třeba ocenit, že kniha je téměř prosta ideologické předpojatosti. Ondřej Sekora byl komunista a autoři to nezapírají, ani se nesnaží vyeliminovat z jeho díla knihy a ilustrace, jež se dnešní doby nehodí do krámu (například O traktoru, který se splašil, 1951).
V závěrečné kapitole se Sekorův syn zamýšlí: "Pořád se musím vracet ke kardinální otázce, proč mé vzpomínky na člověka rozdávajícího plnými hrstmi pocit radosti a štěstí nejsou stejně prosluněny. Byl sám Ondřej Sekora šťastný člověk?"
A odpověď nechává otevřenou.
Sekorovi se téměř vše povedlo. Získal lásku celých generací a nikdy ji neztratí. Svět dospělých Ferdů Mravenců však byl a je krutý. Ani Brouci Pytlíci v něm nejsou neškodní. Ondřej Sekora na sebe nakládal víc, než mohl jeden člověk unést a zaplatil za to. Především zdravím. Ale stejně jako jeho mravenečkové, ani děti nezaznamenaly, že zemřel. Tak už to chodí u lidí, kteří se rozdali svým dílem.
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |