Ano, paní Alžběta Motlová, která spisovateli a novináři Karlu Čapkovi neřekla po celý život jinak než "pan doktor", byla poslední pamětnicí, jež spatřila ještě živého spisovatele. V sobotu 10. července 2004, jen pouhých dvanáct dní po dovršení věku 97, let paní Alžběta Motlová zemřela...
Psal se rok 1931 a tehdejší panská u Karla Čapka měla před svatbou. Oslovila proto svoji kamarádku z Čáslavic u Třebíče Alžbětu Venhodovou, a tak se přihodilo, že 31. března téhož roku ani ne čtyřiadvacetileté děvče Alžběta vystoupilo z vlaku v Praze na Denisově nádraží. V dvojvile bratrů Čapků na Královských Vinohradech v uličce Úzké ji přivítala kuchařka a tehdejší spisovatelův pes - foxteriérka Iriska. Odpoledne přišel domů z redakce Karel Čapek a Alžběta ve vile brzy zdomácněla. Druhý vánoční svátek loňského roku celá republika mohla spatřit paní Alžbětu Motlovou v televizním filmu režisérky Třeštíkové s názvem Obsluhovala jsem Karla Čapka. U spisovatele tehdy - v roce 1931 - již dva roky pracoval můj strýc Václav Motl, matčin bratr narozený v jihočeských Vodňanech. Původně byl vyučen jako zelinář, avšak brzy získal velké zkušenosti jako zahradník na zámku Hluboká. Byl hodně pilný a pracovitý a dá se říci, že všechno, co rostlo na zahradě u Čapků, prošlo jeho rukama, i když Karel Čapek chodíval často sám vybírat rostliny do zahradnictví Čestmíra Böhma ve Vršovicích, které se nacházelo nad kostelem sv. Václava postaveným podle plánů architekta Gočára. Karel Čapek se v zahradnictví často zapovídal a vše sice vybral naprosto sám, jenže druhý den se dostavil bratr Josef, vše zaplatil a také odvezl...
Spisovatel na vzniklou známost své nové panské a zahradníka pohlížel s porozuměním. Panská často musela zaskakovat i jako kuchařka a Čapek ji měl dost v oblibě. Alžběta se u Čapka změnila v Betku, Bedlu, Betuli, Betulku...
"Betko, nechte toho vaření, jdeme na zahradu fotit Dášeňku!" Marné byly veškeré protesty, že ještě není navařeno, a tak má teta byla asistentkou při focení knížky, která později potěšila děti po celém světě. " My to pak spolu uvaříme, Betulko," odvětil vždy Čapek.
Jednou dopoledne se přihodilo, že Dášeňka - ještě jako štěně - spadla do bazénku na zahradě a jen díky včasnému vyběhnutí tety z kuchyně se neutopila... Však také spisovatel vepsal do své knihy Dášeňka čili život štěněte věnování: "Betce Venhodové, jakožto pamětnici vylíčených událostí. Karel Čapek 24. 12. 1932."
Při setkání "pátečníků" se podle tety pilo jen kafe, nikoliv víno, ale k mání byla i borovička a kdo chtěl, mohl ochutnat slivovici z Vizovic...
Po svatbě Karla Čapka s Olgou Scheinpflugovou v létě 1935 se spisovatel za čas otázal tety, zda by zahradník Václav k němu nenastoupil také jako řidič. Můj pozdější strýc totiž v čase vojenské služby složil řidičské zkoušky. Rostlinky znal pojmenovat latinsky, byl moc schopný a pracovitý. Nakonec u dvojvily bratrů Čapků v létě roku 1985 ošetřil zahradu naposledy... Odešel z tohoto světa téměř o dvacet let dříve než jeho Betynka.
Když se jednou sešly bývalá kuchařka a panská, Karel Čapek se pod dojmem blížícího se setkání s prezidentem T. G. Masarykem nechal slyšet: "Ženský, já bych nechtěl být prezidentem, to bych si nemohl odskočit ani za holkou..."
Z každotýdenních rodinných návštěv také vím, že Karel Čapek býval v první polovině třicátých let dost veselým druhem. "Betko, pojďte se podívat, až bude bratr Josef telefonovat s paní Fouskovou, on se u telefonu uklání!" A tak se také přihodilo, že jednou Karel svého bráchu nakopl do zadku, když ten se s telefonním sluchátkem ukláněl až k zemi...
Spisovatel před setkáním "pátečníků" někdy své Betce oznámil, že přijde jen Jan Masaryk a dalších pět lidí. Často jich však přišlo patnáct a kuchařka se pak musela pěkně otáčet. Když se dostavil prezident T. G. Masaryk (dokonce někdy dorazil z Hradu pěšky a pěkně zahřál svého příkazníka), oslovoval spisovatele "pane Čapku". To jeho syn Jan říkal jen "Čapku". Dovedl však ocenit krmi, když prohlásil: "Bylo to moc dobrý. Já jsem se tak najedl, že tu budu i spát."
S příchodem Olgy Scheinpflugové, která si přivedla do vily svoji kuchařku, se manželé Motlovi přestěhovali do přízemí protější vily, později po válce do Slezské ulice a nakonec se usadili ve Svojeticích u Mukařova. Matčin bratr se tak stal u Čapků řidičem, údržbářem a zahradníkem v jedné osobě. Pochvaloval si ho rovněž bratr Olgy Scheinpflugové Karel, který se s ním přišel v roce 1985 rozloučit naposledy.
I když se Čapek snažil sám ovládnout automobil, při couvání pro bolest v zádech nemohl otáčet hlavou. S narůstajícím fašismem se do blízkosti spisovatele přiblížil nepřítel nejhorší - smrt. V prosinci roku 1938 Čapkův šofér Václav Motl přivezl spisovatele ze Strže u Dobříše do Prahy naposledy. Dne 25. prosince 1938 osmačtyřicetiletý spisovatel Karel Čapek vydechl naposledy.
Jeho panská a kuchařka, oddaná a plná úcty ke spisovateli, mezi námi pobyla více než dvakrát déle...
Autor: František Dostál
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)