Ve vydavatelství Oftis v Ústí nad Orlicí vyšla knížka OBĚTI PŘEDCHÁZEJÍ VÍTĚZSTVÍ. Je vázaná, má 288 str. Autorem je Josef Havel (1937), který žije v Ústí nad Orlicí a věnuje se literatuře faktu, zpracovává události v letech 1938-1945. Tři předcházející knížky - ...In memoriam... (Svět křídel, Cheb), Poupata ožehlá nenávistí (Oftis) a Štvanec svědomí (Oftis) dokládají, že to myslí vážně a současně dosahuje očekávaného výsledku, jeho knížky se kupují.
Kniha vychází za finančního přispění Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu v Ústí nad Orlicí a více než desítky měst a obcí a nijak nezastírá cíl připomenout si, kolik úsilí a obětí nás stála svoboda, zvláště dnes, kdy je historie tak podivně přehodnocována a byly znehodnoceny výsledky prvního a bohužel i druhého zahraničního a domácího odboje. Cituji: I proti těmto způsobům zvedáme svůj hlas a připomínáme si ono nepomíjitelné Lidé bděte. My na pomezí Sudet dobře víme, jak vše začínalo a také končilo.
Havel uvádí text veršovanou promluvou Vavřince z Březové, jenž už v 15. století vyjádřil lidskou touhu po věčném míru: Národ již meče nezdvihne, souseda válkou nestihne, neb krásou míru, soužití budou se všichni těšiti. - Iluze lidí po každé válce!
Je cenné, že autor už na prvních stránkách porovnává oběti první a druhé světové války. Oproti 10 milionům v první nás fascinuje 50 milionů ve druhé (asi 343 tisíc Čechů). Není to pádný důvod k tomu, aby se řeklo: Už nikdy více? Ne, lidstvo je nepoučitelné.
V první části knihy profesor Karel Štancl (rodák z Ústí nad Orlicí) vypráví, jak věřil, že máme spojence, kteří nás Hitlerovi nedají. Jak přišel Mnichov a hranice s Německem byla najednou kousek za městem, o pocitech lítosti, zklamání, hanby a bolesti. O pohnutých událostech podzimu 1939, kdy mohutnou národní demonstraci 28. října tvrdě potlačila německá policie za osobní účasti K. H. Franka. Spolu se stovkami dalších studentů byl vyhnán v noci 17. listopadu z kolejí, ocitl se v koncentráku Sachsenhausen. Tři roky lágrové kalvárie - krutý život.
Jedním dechem čteme o Josefu Uhrovi z Bystřece u Jablonného nad Orlicí, vyučenému dřevosoustružníkovi, který byl za ilegální činnost zatčen, převezen do Malé pevnosti Terezín a dokonce odsouzen k smrti stětím a pouze rychlý konec války odvrátil jeho osud. O Ludvíku Tvardekovi, funkcionáři KSČ, který byl při zatýkání postřelen a zemřel při převozu Gestapem do vězení. O Jaroslavu Holcovi z České Třebové, Věře Kuželové z Ústí nad Orlicí, RNDr. Radimu Nováčkovi, železničáři Eduardu Horákovi, Josefu Kubovém a dalších. Na jejich osudech si uvědomujeme, jaký byl život v Protektorátu, když byl ve všech oblastech kontrolován okupační mocí, vlastně šlo o neomezený teror. Lidé mizeli po stovkách v žalářích, koncentrácích, na popravištích, často i bez soudu. Z Havlovy knihy jasně vyplývá, že do boje proti německým okupantům vstupovali lidé, kteří pojmy čest, svoboda a vlast postavili vysoko nad osobní pohodlí i za cenu vlastního života. Kniha dokumentuje, že v kraji pod Orlickými horami hrál aktivní odboj významnou roli a také si vyžádal velké množství i těch největších obětí.
Text doprovázejí dobové fotografie a v závěru je i seznam obětí domácího i zahraničního odboje v oblasti Podorlicka.
Autor: Milan Dušek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |