Ztracené a nalezené svědectví dokumentárního filmu
Věnováno loňskému výročí smrti francouzského básníka Roberta Desnose, který zemřel 8. června 1945 v Terezíně, kam se dostal pochodem smrti přes koncentrační tábory.
Je to však i připomínka dokumentárního filmu Básníkova smrt, který natočil v roce 1963 v Krátkém filmu režisér DRAHOSLAV HOLUB. Film už dnes neexistuje. Je to také připomínka nově nalezeného svědectví, natočeného s básníkovou manželkou Youki Desnosovou v Paříži v roce 1963, které nebylo ve filmu použito a nebylo ani jinak zveřejněno.
Filmové dokumenty se zapsaly do naší historie. Dalo by se říci, že jde o filmy, které mají pokročilé stáří, a některé už dnes nejsou dostupné, protože nebyly vlivem různých okolností v archivech zachovány. Mají však svůj elixír života - nestárnou.
ROBERT DESNOS
Francouzský básník vzrušené imaginace pracoval aktivně proti fašistické záplavě, která se v roce 1939 začala rozlévat po celé Evropě.
Robert Desnos, přítel malířů a umělců: Pabla Picassa, Louise Aragona, Paula Eluarda, Jacquese Préverta, André Bretona, Jeana Louise Barraulta, Tristana Tzary, Elsy Trioletové a jiných.
Sám se prochází noční Paříží...
Jsem noční strážce na Mostě směnárníků,
bdím v srdci Paříže a v mohutnějícím hukotu
slyším panické skřeky strachu v neklidném spánku
nepřátel, vítězné výkřiky spojenců, vítězný pokřik
Francouzů, výkřiky bratří na mučidlech hitlerovců.«
»Jsem noční strážce na Mostě směnárníků
a zdravím vás na prahu zaslíbeného dne...
Naslouchám vás a rozumím vám, Norové, Dáni,
Holanďané, Češi, Belgičané, Poláci, Řekové,
Lucemburčané, Jihoslované, Albánci, druhové v boji,
slyším váš hlas a svolávám vás,
svou řečí vás svolávám, řečí všem známou,
řečí, jež zná jediné slovo:
Svoboda!
Svědectví Youki Desnosové z roku 1963 v Paříži:
»Bylo to 22. února, ano, vzpomínám si na to přesně - 22. února 1944, kdy gestapo zazvonilo u dveří našeho domu a kdy ho přišli odvést.
Nevěděla jsem, kam ho odvádějí, bylo nemožné to zjistit.
Pak jsem ho dlouho hledala, díky Červenému kříži jsem se dozvěděla, že je ve vězení ve Fresnes.
Tam se mně podařilo nosit mu balíčky.
Potom ho odvezli do Compiegne, odtamtud do Osvětimi, z Osvětimi do Buchenwaldu, z Buchenwaldu do Flöha v Sasku.
Tam jsem mu posílala dopisy a on mi odepisoval, tam jsem také posílala balíčky a v těch balíčcích bylo sousta věcí, protože všichni přátelé se snažili něco sehnat, Roberta měli všichni velice rádi.
Například Pablo Picasso. Picasso mi vždycky dával cigarety, v balíčkách jeho cigarety nikdy nechyběly.
Pokud se týká Louise Aragona a Elsy Trioletové, ti žili v Lyonu. Pracovali v tamnějším odboji. Do Robertových balíčků proto nemohli nic vkládat, nebyli v Paříži.«
V dopisech z lágrů vzpomíná Desnos na svoji ženu Youki:
»Má lásko, lokám notný doušek mládí, vrátím se
naplněn láskou a plný sil...«
»Rád bych ti dal k narozeninám kytičku růží,
která tak miluješ...«
Po dobu, co budu pryč, stále si kupuj květiny...
»Mám v hlavě mnoho básní a románů.
Lituji, že nemám ani svobodu, ani čas je napsat. Ale můžeš už Gallimardovi říct, že za tři měsíce po mém návratu dostane rukopis milostného románu zcela nového žánru...«
Svědectví Youki Desnosové z roku 1963 v Paříži:
»Zde jsou dopisy, které jsem dostávala od Roberta Desnose. Ty dopisy, to nebylo nic jednoduchého, protože musely být napsány německy a já jsem též musela odpovídat německy.
Onen Alsasan psal tudíž Robertovy dopisy za něj a já jsem měla německou přítelkyni, židovskou přítelkyni, která žila částečně u mne a ta překládala zase moje dopisy do němčiny. Desnos neuměl německy a já taky neumím. Tak jsme korespondovali.
Dopisy jsou napsány Desnosovou rukou, jen podepsány. Jen podpis je jeho vlastní rukopis.
Zde vidíte 'Robert' - to je jeho písmo. A zde je obálka z lágru Flöha v Sasku.«
Putování Desnose pochodem smrti do Terezína
Blížil se duben 1945...
Nastal zoufalý pochod smrti, na němž se Desnos dostal až do Terezína.
Sem přišel s posledními ze skupiny, kteří přežili.
Zachovala se fotografie Desnose uprostřed vězňů, bez brýlí, v trestaneckých šatech. Desnose na této fotografii identifikovala jeho žena Youki Desnosová při své výpovědi v Paříži v roce 1963.
Výpověď bývalého vězně z Terezína
Dr. K. Lívanského
»Vzpomínám si na skupinu Francouzů, kteří sem přišli pochodem smrti na konci války, mezi nimiž byl i francouzský básník Robert Desnos, s kterým jsme se poznal.
Několikrát jsem s ním mluvil...«
Paní Desnosová po válce, v roce 1963, vyprávěla o motácích, které její muž z koncentračních táborů posílal. V jednom z nich jí oznámil, že ve vězení napsal milostný román.
Záznam svědectví paní Desnosové:
»V jednom balíčku byla velmi, velmi krásná krabička na bonbóny, která nesla značku Madame Sévigné. Byla kovová a růžová s malými bílými amorky.
Desnosovi se krabička tak líbila, že když snědl bonbóny, ukryl do ní rukopis milostného románu, který napsal ve Flöha. Cítil potřebu napsat tento román a vytvořil tam z něj první dvě kapitoly. Ukryl dovnitř také básně svého kamaráda, který byl jeho dobrým přítelem - jmenoval se Rodel - a jehož poznal v táboře. Desnos rozpoznal, že tento jeho přítel má dar básníka a Robert říkal, že velmi dobrého básníka.
Vložil proto do krabičky i básně svého přítele Rodela.
Desnos hledal krabičku všude, tyto podrobnosti jsem se dozvěděla od jednoho Alsasana, který se vrátil do Francie, přišel mě navštívit a já jsme se ptala, proč Desnos nepřijel s ním?
On mi na to řekl: Nevrátil se se mnou proto, že hledá svou krabičku. Slíbil všem svým přátelům, že dá třídenní příděl potravin tomu, kdo najde krabičku, ale nenašel ji. Rozšířila se infekce a tak se stalo, že Desnos dostal tyfus.«
Robert Desnos zemřel na následky tyfu v půl šesté ráno 8. června 1945 v Terezíně. Dřívější vlastní kresbou jako by si předpověděl i svou smrt, jako by tušil, že zemře k ránu:
Un homme est mort ce matin (Zde dnes ráno kdosi umřel).
Prázdný pokoj s jediným klíčem na stěně
Dnes umřel Robert Desnos
Vítězslav Nezval
Vzpomínám si, jak mě fascinovala infantilní kresbička Roberta Desnose, pod kterou byl text: Zde dnes ráno kdosi umřel. Nevím opravdu, zdali jsem se setkal někdy s tak silným básnickým projevem jako tato "obrazová básnička", jíž pomohl text, aby se neslýchaně rozzářila.
Vítězslav Nezval: Z mého života
Svědectví Desnosova ošetřujícího lékaře Dr. Josefa Stuny:
»Ještě ani nevychladl, vysvlečen, na ruce lístek se svým jménem, zahalen dekou, byl odnášen.
Dva zajatci s márami šli tupě a pomalu ke krematoriu.
Šel jsem za nimi sám.
Cesta vedla kvetoucí loukou. Na všechno padala ranní mlha...
Jediné, co po něm zůstalo, byly ony černé kostěné brýle, které jsem uschoval. Bylo to také to jediné, co u sebe měl. Odevzdal jsem je potom osobně paní Desnosové v Paříži jako poslední památku společně s urnou s jeho popelem. Byl jsem poslední, kdo s Robertem Desnosem mluvil...«
Výpověď Youki Desnosové z roku 1963 v Paříži:
»Zde vidíte brýle Roberta Desnose, které mi byly předány z Prahy, velice za to Čechům děkuji.
Tyto brýle nosil ve chvíli své smrti v Terezíně a jsou to tytéž brýle, které nosil před svým vězněním.
O Robertově smrti jsme se dozvěděla z novin. Byl to Pierre Bosse, který ty noviny četl a který mi je přinesl.
Napsala jsem tehdy českému novináři.
Zde je dopis od onoho českého novináře, který napsal zmíněný článek oznamující jeho smrt.
Národní výbor spisovatelů pak pod vedením Louise Aragona učinil vše pro jeho pohřeb.
Zde je úmrtní oznámení, je jich několik.
Zde je urna s popelem a fotografie mohutného davu, který se shromáždil k pohřebnímu obřadu.«
Robert Desnos si přál navštívit Prahu a řekl o tom Aragonovi:
»Chtěl bych žít v Praze, protože Praha je pro mne nejmytologičtějším městem Evropy, městem poezie.«
Robert Desnos nikdy neměl Prahu uvidět, nikdy v ní neměl žít... Prahy se dotkl jen jeho popel...
Památka Roberta Desnose neumírá.
Hovoří k lidem v Kryptě na ostrůvku sv. Ludvíka v Paříži. Je tu 200 000 Francouzů. Každému z těch, kteří položili své životy, patří tu jeden svítící kamínek..
200 000 svítících kamínků a jeden z nich patří Robertu Desnosovi.
Dnes jsem šel na procházku s kamarádem,
ačkoli už je po smrti,
šel jsem na procházku s kamarádem
Na tvé zdraví Roberte
ačkoli už jsi po smrti
na tvůj prožitý sen
Jacques Prévert
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |