GUILLAUME APOLLINAIRE
Pásmo
Ten starý svět tě otráví že bys raději nežil
Jak bečí stádo mostů dnes ó Eiffelova věži
Máš po krk antiky tak už to stopni
I nejnovější automobily jsou tady předpotopní
Jenom zbožnost nová se stále znova rodí
Prostá a účelná jak hangáry vzducholodí
Co se nepřežilo v Evropě je křesťanství
Nejmódnější Evropan jste pane Pie Vy
A ty - z oken sledován - štván studem jenž ti brání
Vkročit dnes ráno do kostela k svatému přijímání
Čteš návěští a plakáty na olepených zdech
Toť ranní poezie - próza je v žurnálech
K dostání za krejcar plná detektivních dobrot
Portrétů géniů a otitulovaných dorot
Vešel jsem dnes ráno do neznámé ulice
Slunečné a lesklé jak hlas polnice
Ředitelé dělníci a krásné písařky
Létají tu od pondělka do soboty jako masařky
Ráno natřikrát zde hlas sirény pláče
A vzteklý zvon tu oštěkává dopolední spáče
Nápisy prospekty firemní štíty na zdech bují
Nezpůsobně jak papoušci na tebe pokřikují
Mám rád tuto půvabnou a pracovitou ulici
Mezi rue Aumont-Thiéville a avenue des Ternes ležící
Ulice mládne jsi zase dítě ach ta šťastná chvíle
Milující maminka tě strojí pouze modrobíle
Jsi pobožný jak René Dalize tvůj nejmilejší kamarád
Stejně jak on máš nadevše mše a Boží těla rád
Je devět plížíte se z ložnice modří jak svítiplyn
V kolejní kapli vrháte se po celou noc v boží klín
Zatímco zbožňovaná fialová tůně ametystu
Slouží za svatostánek planoucímu Kristu
Toť krásná lilie již pěstujeme všici
Rusá pochodeň ve větru nezhášející
Bledý a ruměný syn bolestiplné Marie
Strom jenž plody modliteb přetížený je
Cit a věčnost násobené stále znova
Šesticípá hvězda Davidova
Bůh jenž v pátek umírá a v neděli stoupá z mrtvých
Kristus který strměji než aviatik vzlétá
A který ustavil výškový rekord světa
Oko Kristovo kulaté napohled
Hledí na nás bezmála už dva tisíce let
A naše století jak pták jak Kristus stoupá do povětří
Ďáblové v zákopech na něj v křečích oči třeští
Že podvádí jak Šimon Mág ho obviňují v duchu
A volají: Když létat zná ať zve se zloděj vzduchu
Zatímco andělé poletují kolem něho vesele
Ikaros Enoch Eliáš Apollonius z Thyany na nebe vzatí
Obletují první aeroplán jako první svatí
Nechávají proletět ty kdo se svěřili svaté Eucharistii
Kněze kteří stoupají s hostiemi na křídlech víry
Hle letadlo přistává aniž složilo křídla
Nebe se plní vlaštovkami z neznámého zřídla
Střelhbitě slétají se havrani sokoli sovy ti moudří ptáci
Z Afriky přibyli ibisi marabu a plameňáci
Pták Noh z pohádek dnes básníky vzkříšený znovu
Plachtí drže ve spárech první hlavu lebku Adamovu
Orel se řítí z obzoru vyrážeje křik
Až z Ameriky dostavil se malý kolibřík
Z Číny přilétli pihi dlouzí a pružní
Majíce po jednom křídle do dvojic musí se družit
Hle holubice duch nejčistší mezi všemi
Doprovázena lyrochvostem a okatými pávicemi
Hle fénix oheň který sám ze sebe žhne
Všechno v mžiku zasypávající žhavým popelem
Sirény vyšly ze svých nebezpečných skal
Tak krásně jako ony dosud nikdo nezpíval
A všichni orel fénix i pihi z Číny
Objali létající stroj křídly bratrskými
Kráčíš po Paříži ponořen v davu však zcela sám
Stádo omnibusů bučí jsi jimi málem usmýkán
Úzkost z milování ti svírá hrdlo jako smyčka
Jako bys neměl být už nikdy z lásky hýčkán
Být to před lety stal by se z tebe mnich
Přistihneš se při modlitbě stydíš se jako bys páchal hřích
Směješ se sám sobě podoben peklu tvůj smích praská
V temnotách života svítí ten smích jak zlatá maska
Je to obraz pro nějž hledáš temnou skrýš
Někdy si ho příliš zblízka prohlížíš
Kráčíš po Paříži ženám krvavě planou vlasy
Bylo to na sklonku krásy jen nerad vzpomínám si
Jak planoucí zjevení Panna Maria na mne zhlédla v Chartres
Krev Srdce Nejsvětějšího mne zaplavila na Montmartru
Je mi zle když slyším slova bohabojná
Láska jíž zkouším je nemoc nepřístojná
Ten obraz mučí tě že v noci sotva spíš
I když se vzdaluje je k tobě stále blíž
Jsi ve Středomoří kam vypravil ses potají
Mezi citroníky které po celý rok neodkvétají
Vyjel sis s přáteli na loďce nahlédnout do hlubin
Jeden je z Nice druhý z Mentonu a dva z La Turbie
S hrůzou hledíte na podmořské vření kruté a skvělé
Mezi chaluhami velebně plují ryby jak Spasitelé
Jsi v zahradní restauraci v Praze
Na stole kvete růže cítíš se bezmála blaze
Odkládáš povídku již měl bys napsat asi
A zevluješ na broučka jak v růži cizopasí
Až toho dne u svatého Víta v jistém ametystu
Spatříš k smrti vyděšen svou příliš věrnou bystu
Jsi podoben Lazaru marně vzdoruješ světu
Pozpátku točí se rafije hodin v ghettu
Tak i ty brodíš se životem zpátky
Pomalu stoupáš k Hradu večer je sladký
Slyšíš jak v hospodách české písně zpívají
Jsi mezi melouny v Marseille
Jsi v Koblenci v hotelu U velikána
V Římě sedíš pod japonskou mišpulí jednoho rána
Jsi v Amsterodamu s dívkou jež tobě hezká zdá se
Bere si studenta z Leydenu je šeredná jak láhev
Pronajímají tu pokoje latinský nápis praví
Zde i v Goudě strávil jsem po třech dnech těše se dobrému zdraví
Jsi v Paříži před soudcem spílá ti v potu tváře
Jako zločince tě vsadí do žaláře
Podnikals cesty smutné i cesty které blaží
Nežli sis povšiml lži a lstivého stáří
Trpěl jsi pro lásku ve dvaceti a ve třiceti zas
Žil jsi jak šílenec a promarnil svůj čas
Bojíš se sepnout ruce a přece chce se ti vzlykat
Nad sebou nad tou již miluješ nad vším co děsilo tě tak
Očima slzavýma hledíš na ubohé uprchlíky
Čpí v hale nádraží Saint-Lazare kde čekají na rychlíky
Ti věří v Boha modlí se ženy dávají dětem pít
Jako tři králové věří ve hvězdu stačí jen jít
Věří že v Argentině se jejich osudy změní
A že se navrátí domů až nadělají jmění
Rodina stěhuje cíchu krvavou jak srdce jímž zmítá marný cit
Tu cíchu i naše sny nelze ničím naplnit
Někteří z emigrantů se na čas ubytují zde
V ulici Rosiers nebo Ecouffes či v jiných shnilých zdech
Vídám je často vycházejí večer na ulici nalapat se vzduchu
Pohybují se zřídka kdy a střídmě jak figurky v šachu
Jsou to většinou židé jejich ženy opatřeny parukami
Sedí ve skladech a hlídají skořicové krámy
Stojíš v nálevně jež svítí se sprostým zinkem
Upíjíš ubohou kávu jsi také nešťastníkem
Jsi na účet noci ve veliké restauraci
Ty ženy jsou docela dobré a přece neslyšíš smích
Milence potrápí dost i nejšerednější z nich
Je to dcera městského policisty z Jersey
Ruce jež skrývá má tvrdé a plné rýh
Soucitně laskám její jizvami posetý břich
Nakonec obětuji ústa chudince se strašlivým smíchem
Jsi sám a je tu ráno nové
Konve mlékařů zvoní tak osudově
Noc se vytrácí jak zrádná mulatka
Jak Ferdina falešná jak Léa mužatka
Piješ kořalku jak plavec jenž ztratil břeh
Kořalku hořkou jako tvůj životaběh
Jdeš pěšky domů k Auteuil neboť zatoužils náhle
Vyspat se mezi fetiši z Guineje a z Oceánie
Jsou to podřadní Kristové třetí třídy
Kristové temných tvarů a ještě temnější víry
Buď sbohem Bože jsi po práci
Uťatá hlava Slunce se popo potácí
Pondělí v Kristýnině ulici
Správcová i její matka pustí každýho
Jestli seš chlap tak mě dnes večer doprovodíš
Stačí aby jeden hlídal katr
Zatímco druhej klidně vyběhne nahoru
Tři hořící plynové hořáky
Domácí je tuberačka
Až skončíš dáme si partičku žaketu
Dirigenta bolí v krku
Přijeď do Tunisu dám ti zakouřit konopí
Zdá se že to pasuje
Kupa táců kytky kalendář
Bim bam bum
Dlužím domácí skoro 300 franků
Radši si ufiknu pinďoura než jí to vrazit
Odjíždím ve 20.27
Šest zrcadel tam pořád čučí na sebe
Tak se mi zdá že to ještě víc zamotáme
Milý pane
Jste chlap na prdlačku
Hele ta dáma má nos jako tasemnici
Luiza si zapomněla kožich
Já ho taky nemám a nezmrznu
Dán pokuřuje a zkoumá jízdní řád
Černá kočka si to šněruje lokálem
Ty lívanečky byly výtečné
Z hydrantu teče
Šaty černé jako její nehty
To je naprosto vyloučeno
Pohleďte pane
Malachitový prsten
Podlaha je vysypaná pilinami
Tak je to přece pravda
Tu zrzavou servírku unesl nějaký knihomol
Novinář znám ho vlastně jen mlhavě
Poslyš Jakube co ti řeknu je moc vážné
Smíšená paroplavební společnost
Povídá pane podívejte se kolik dokážu nadělat leptů a obrazů
Mám jen služtičku
Po obědě v Café Luxembourg
Jednou mi tu představil nějakýho páprdu
Povídal
Poslyšte to je ale rozkošné
Smyrna Neapol Tunis
Ale propánakrále kde to je
Když jsem byl posledně v Číně
Je tomu osm devět let
Čest zpravidla závisí na tom kolik je hodin
Velká kvinta
Záblesky
Hodinky tikají vedle svíčky jež živoří
pod stínítkem z plechu od konzervy
V levičce svíráš stopky které spustíš
ve stanovenou chvíli
Pravice je připravena zachytit pravítkem zaměřovače
záblesky jež se náhle zjeví v dálce
Zaměřuješ a přitom spouštíš stopky
a zastavuješ je jakmile uslyšíš výbuch
Zapíšeš čas počet ran ráži a odchylku
a kolik uběhlo vteřin mezi zábleskem a detonací
Hledíš Bez ustání vyhlížíš střílnou
Rakety tančí šrapnely vybuchují a záblesky se objevují
Zatímco se sbírá prostá drsná symfonie války
I v životě lásko má zaměřujeme naše srdce
a naši zbožnou úctu
Na neznámé a nepřátelské záblesky jež věnčí horizont
oživují jej a vedou naše oko
A básník pozoruje život právě tak a vynalézá
nesčetné záblesky tajemství jež je nám odhalit
A poznat Ó záblesky ó lásko
Devět bran tvého těla
Tato báseň je jen pro tebe Madeleine
První báseň naší společné touhy
Naše první tajná báseň miláčku
Sladký je den a sladká je i válka i kdyby nesla smrt
Ty nevíš má panno že máš v těle devět bran
Sedm jsem poznal však dvě jsou dosud temné
Čtyři jsem dobyl a nevěř že z nich kdy vyjdu
Neboť jsem vešel souhvězdím tvých očí
A tvýma ušima v patách eskorty slov
Jimž velím sám
Pravé oko mé lásky první bráno mé lásky
Spustilos záclonu svého víčka
Tvé řasy se seřadily jak černí vojáci
na řeckých vázách Víčko záclona
Obšitá sametem
Který ukrývá tvůj pohled před světem
Tvůj pohled těžký jako naše milování
Levé oko mé lásky druhá brána mé lásky
Podobná přítelkyni cudná a vlhká láskou
Brána jež přivádí k tvému srdci můj obraz
a můj úsměv který září
Podoben hvězdám v tvé zbožňované tváři
Zbožňuji dvojitou bránu tvého pohledu
Pravé ucho mé lásky třetí bráno
Teprve když jsem oblehl tebe otevřely se dokořán
první dvě brány
Ucho bráno mého hlasu jenž tě přemluvil
Miluji tě žes dalo smysl vyřčené myšlence
Právě tak jako levé ucho čtvrtá bráno
Ó uši mé lásky žehnám vám
Brány jež se otvíráte mému hlasu
Jako se růže otvírají dotekům jara
Vámi vcházejí mé rozkazy můj hlas
Do celého těla Madeleine milované
Vejdu tudy i já celý muž i celá tato báseň
Báseň jež působí že i ve mne touha plane
Levá nosní dírko mé lásky pátá bráno
lásky naší a tužeb našich
Tudy vstoupím do těla svého miláčka
Spolu s chlapskou vůní vniknu lehce jen
S vůní mé touhy
Čpavou mužskou vůní jež omámí mou Madeleine
Pravá nosní dírko šestá bráno mé lásky a naší slasti
Ty která cítíš jako tvoje sousedka pach mé rozkoše
A naše smíchané pachy vydatnější a vybranější
nežli jsou vůně květů na jaře
Dvojitá bráno chřípí zbožňuji tvé sliby
tolika jemných slastí
Zrozených ze znalosti vonných dýmů a mastí
Ústa Madeleine sedmá bráno mé lásky
Spatřil jsem tě ó rudý vchode do propasti mé vášně
Střeží jej vojáci ztuhlí láskou volají na mne vzdávají se
Ó bráno rudá a něžná
Ó Madeleine ještě dvě brány zbývají
K nimž touha má mne žene
Dvě brány tvého těla
Tajemstvím obestřené
Osmá nádherná bráno mé lásky
Ó má nevědomosti jež se potácíš za svitu luny
jak slepí ranění vojáci mezi zákopy Flander
Či spíše jak cestovatel hynoucí v pralese hladem žízní
a láskou
Temnější než podsvětí
Posvátnější než nevědomost z Dódóny
Tušící pramen čerstvější než svaté delfské zřídlo
Však moje láska našla by tam chrám
A až by zkrvavila předsíň kterou střeží
okouzlující zvíře nevinnosti
Odkryl bych nejvřelejší gejzír světa
A dal mu tryskat do sytosti
Ó má milovaná Madeleine
Jsem pánem osmé brány
A ty bráno devátá ještě tajemnější
Rozvíráš se mezi dvěma homolemi perleti
Tajemnější než ostatní
Bráno kouzel o nichž sotva šeptáme
Svrchovaná bráno
Patříš mně
Mně který vládne
Svrchovaným klíčem
Od devíti bran
Ó brány otevřte se slyšíte můj hlas
Jsem pánem klíče který otevírá vás
Krásná rusovláska
Stojím tu před vámi člověk nanejvýš moudrý
jenž poznal život a smrt jak smrtelník poznati může
okusil strasti i slasti lásky
častokrát podřídil běh světa své myšlence
hovoří několika jazyky
hodně cestoval
prodělal válku jako dělostřelec i jako pěšák
raněn do hlavy byl trepanován pod chloroformem
pozbyl nejlepších přátel v krutém boji
zná nové i staré v míře jež člověku může být dána
A proto - nemluvě o této válce -
jen pro nás a mezi námi přátelé
zvážím ten dávný spor nalezeného a nalézaného
řádu a dobrodružství
Vy jejichž ústa jsou věrnou kopií úst božích
úst jež jsou sám lad a řád
Přimhuřte oči když nás srovnáváte
s těmi co jsou dokonalí jako předobraz
Neboť pro nás je dobrodružství vším
Nikoli Nejsme vaši nepřátelé
Toužíme dobýt vám skvělé a úžasné državy
kde kvete tajemství a lze je trhat podle libosti
Hoří tam ohně neviděných odstínů
a tisícům nepostižných přeludů
je třeba dát viditelný tvar
Toužíme prozkoumat dobro - nesmírné panství ticha
a vyplašit čas či ho zas přilákat zpátky
Ó slitujte se nad námi kdo stále válčíme na pomezí
nekonečna a budoucna
Slitujte se nad našimi omyly nad našimi hříchy
Hle přichází léto ta prudká roční doba
a moje mládí zemřelo zemřelo s jarem
Ó slunce vidím éru žhoucího rozumu
Jsem přichystán státi se darem
na oltáři vznešené a sladké lásky
do níž se vtělil rozum abych jej miloval
Přitahuje mne jako magnet
Hle zjevil se v podobě
rozkošné rusovlásky
Její vlasy ze zlata se zdají
jako komety jež nebe přelétají
Vysoké plameny šlehnou tmou
jak vůně růží které mřou
Jen dosyta vysmějte se
vy lidé odevšad a zejména vy zdejší
neboť nemám odvahu vám říci tolik věcí
věcí které byste ani nechtěli slyšet
Ó slitujte se!
Láska
Prsten obepíná prsteníček
Jeden polibek a láska čeká u dveří
Slova plynou ze rtů jako slzy z víček
Prsten obepíná prsteníček
Kladu růže políbení do tvých kadeří
Podzim
Pomalu ztrácí se kulhavý venkovánek
I s hovádkem do mlhy která studí
Skrývajíc vesnice stydlivé jako vánek
Jak tak jdou tryskne mu píseň z hrudi
O nevěře jíž kdosi vinen byl
O snubním prstenu co nosí někdo jiný
Podzime podzime pročs léto zahubil
V mlze se rozpíjí dva kdysi živé stíny
Máj
Máj překrásný máj Loďka po vlnách běží
Ó dámy nenaklánějte se do hlubin
Jste krásné nás však nese Rýn
Ach kdo vás rozplakal vy vrby na pobřeží
Rozkvetlé sady stráně ovíjejí
Hle květy třešňové jež něžný vítr svál
Jsou nehty té kterou jsem miloval
A lístky povadlé jsou sladká víčka její
Po břehu pěšinou kráčejí beze spěchu
Cikáni s vozíkem a malým zvěřincem
S oslíkem medvědem opicí a psem
Vojenská písnička zaznívá z vinice
Vzrušený výkřik vzdáleného dechu
Máj překrásný máj I trosky jsou dnes jiné
Zdobí je břečťanem a stonky psího vína
A vítr se prodírá rukama dychtivýma
Šumícím rákosím a květy révy vinné
Synagóga
Otomar Scholem a Abe Löweren
O šábesu se k templu ubírají
V plstěných kloboucích Je sváteční den
Už rudnou vinice po celém rýnském kraji
Až stydno překládat jak častují se hříchy
Ty v krámech počatý Vlez ďas ti do těla
Rýn tvář si zakrývá a přece prská smíchy
Však Schol i Löweren jsou vzteky doběla
Neboť je zakázáno kouřit o šábesu
Zatímco z křesťanů se kouří jako z lesů
A navíc oba láska k Lie mate
Břicho má klenuté a plavě kudrnaté
Však sotva v chrámu jsou tu jeden po druhém
Líbají tóru klobouky smekajíce
A v stínu ratolestí končí se malé drama
Otomar zpívá a směje se na Abrama
Tón bez rytmu ve zbožných hrdlech hučí
Tak pláče Leviathan když temný stesk ho mučí
Posvátný zpěv stoupá ke klenbě jak dým
Hanoten ne Kamoth bagoim tholahoth baleumim
Růženka
Dům nad kanálem v Amsterodamu
Před nímž jsem jako student stál
Pohltil jistou hezkou dámu
Kterou jsem předtím stopoval
Má touha stoupala jak v chrámu
Z nábřeží nikdo neviděl
Jak starý dům nás oba schoval
K milostné srážce našich těl
Tam jsem jí život obětoval
Kdekdo by mi to záviděl
Rty měla jak růžové plátky
Jakými jenom Nizozemí dýše
Když pustila mne postranními vrátky
Růženko Růže zašeptal jsem tiše
A za trním světa vydal jsem se zpátky
Marie
Ke stáru dotančíte zpět
Na místa kde jste - ještě dítě
Protancovala celý svět
Ach jestli vy se nevrátíte
Už slyším zvony vyzvánět
Můj spánek němé masky plaší
A hudba je tak vzdálená
Jako když u nebes se vznáší
Miláčku dosáhl jsem dna
Mou duši krutá bolest zháší
Jdou ovce jak když sypeš něhu
Po vločkách jež jsou vlněné
Vojsko mi šlape po příběhu
Kde je mé srdce ztracené
Kde je mé srdce plné sněhu
Kam asi kam se podějí
Tvé vlasy moře jež má vrásky
Kam asi kam se podějí
Tvé ruce jež rve vichr lásky
Ze stromu našich vyznání
Ve společnosti starých knih
Jdu podél Seiny která třeští
Sám se sebou jak věčný mnich
Dívám se do vln co mi věští
Dočkám se neděle dnů mých?
Most Mirabeau
Pod mostem Mirabeau bez konce teče Seina
Unáší vzpomínky
I lásky beze jména
Duše se hned raduje hned sténá
Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc
Kráčíme dlaň v dlani pohled jímavý
Zatímco uplývá
Pod živým mostem mezi já a vy
Nekonečná řeka věčné únavy
Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc
Láska slábne jako vyčerpaný vodopád
Láska ubývá
Život vleče se když jeho smysl pad
Marně zahřívá tě zdivočelé Snad
Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc
Míjejí dny a týdny beze jména
A naše minulost
I lásky opadnou jak pěna
Pod mostem Mirabeau bez konce teče Seina
Hodiny bijou po dni přijde noc
Plyň čase zlomil jsem tvou moc
Přeložil KAREL SÝS
Autor: GUILLAUME APOLLINAIRE
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen (ISSN 1210-1494)