Byl jsem pokárán rozčileným čtenářem za své články, které vyšly před časem v Obrysu-Kmeni a týkaly se novostavby kostela u metra Háje. Nemám se prý jako pohan do pekla příslušný navážet do věcí církevních a prskat jedové sliny po lidech, pevných ve víře (majících zřejmě zajištěnu cestu direkt do ráje). A dostal jsem díl i kvůli pseudonymu, prý podepisovat se jménem pohádkové postavy z pitomých filmů je projevem pokročilé stařecké infantility!
V záležitosti troufalého zapůjčení jména z Pána Prstenů jsem se příliš nebránil, možná je na každém šprochu pravdy trochu, ačkoli tentokrát jen trošičku, protože postava starce Gandalfa mi učarovala už v době, kdy o ní u nás věděl málokdo.
K Tolkienovi jsem se dostal před léty na obchodní lodi kdysi hrdé československé námořní flotily blahé paměti, buď jí moře lehké, kde vlastnil všechny jeho knížky v originále pan kapitán, ovládající na rozdíl ode mne plynně asi osm jazyků. Stály ho nekřesťanské peníze a ilustrovala je osobně paní holandská královna. Pár let poté se objevily i krásné české překlady včetně Hobita a Silmarillionu.
Toho času jsem na lodi vyslovil vážnou obavu, že rozbíjení Jugoslávie je v podstatě skrytou a dobře nastrojenou německou pomstou za obě světové války a může téci krev! Jeden kolega z posádky, čtoucí právě Pána prstenů, mne kvůli chmurné předpovědi označil za škarohlídského dědka a sýčka, prý přináším lidem špatné zprávy, jako pohádkový GANDALF ŠEDÝ!
Na rozdíl od povrchních obdivovatelů kdysi zdánlivě úspěšné Jugoslávie jsem si vždy uvědomoval tamní nevyřešené etnicko-náboženské problémy s dávnými historickými kořeny, které čišely z chování lidí a náhodně zaslechnutých hovorů. Po celou dobu trvání jihoslovanské federace doutnaly pod povrchem rozpory, neblahé dědictví v minulosti fašizovaných chorvatských katolíků - ustašovců, nesnášenlivost bosenských islamistů a iredenta Albánců, pohodlně se množících v kosovské kotlině na účet Bělehradu. Totiž po válce bylo přeživším Srbům zabraňováno v návratu do svých kosovských domovů a velký otec všech národů Jugoslávie Tito šel přivandrovalcům z Albánie natolik na ruku, že se prohlásil za kmotra každého devátého dítěte v rodině, takže jinak nepříliš činorodí Škipetáři se měli k dílu! Jak by ne, kromě pamětního listu obnášelo kmotrovství i slušnou peněžní částku!
Bohužel, mé neblahé předpovědi se záhy více než naplnily, federace byla za cizí peníze rozbita, krev prolita dokonce i bombami bývalých spojenců, kteří se pasovali do role pohrobků nebožtíka Hitlera a pak už bylo možné snadno, per partes, likvidovat poslední zbytky socialismu.
V létech po převratu byla pro mnohé z nás každá návštěva domova šokem a všechna moje nejhorší tušení byla záhy překonána: přicházeli jsme postupně o světoznámý průmysl, soběstačnost v zemědělské produkci a spousta lidí kvůli sladké vidině bohatství přišla i o zdravý rozum! Nicméně se Západu podařilo vyprázdnit sklady produktů nadvýroby, všechno jsme vykoupili za cenu zadlužení příštích generací a krize kapitalismu byla o dobrých dvacet let oddálena!
Tou dobou začaly být lodě naší flotily převáděny pod maltskou vlajku a název domovského přístavu Praha přemalován na La Valletta. Ač jsem jakékoliv předpovědi dalšího vývoje odmítal, ulétla mi poznámka, že časem o lodě přijdeme. Samozřejmě jsem byl opět zvěstovatel špatných zpráv a nikdo mi nevěřil!
Ačkoliv naši lidé preferují život v pohodě a nepříjemnou pravdu poslouchají se stejnou nechutí jako pohádkoví hobiti, nedbající varování Gandalfa, k němuž jsem byl přirovnán, nemínil jsem dál už mlčet, přezdívku přijal za svou a začal znovu psát, překvapen, že lidé doma nevidí, jak všechno jde od desíti k pěti, jak se propadáme, zrazujeme bývalé přátele a svět nás přestává brát vážně!
Jeden mladší kolega, pracující v současnosti na lodích cizích společností, mi nedávno řekl, že poté, co uvedl státní příslušnost Czech republic, zapsali ho v americkém Galvestonu do propustky na břeh jako Čečena! Tak jsme dnes ve světě známi, navzdory zviditelňování a účasti ve válkách!
Určitě se celá Evropa před námi zachvěla strachy, když jí to začal oslazovat proslulý a obávaný světový politik Miralek Topalek, sám velký Čečen! Zřejmě proto jsme byli preventivně zbaveni cukrovarů a limitů na výrobu cukru, abychom si nemohli postavit nové!
Budiž mi tudíž prohřešek s Gandalfem odpuštěn, už jsme si spolu na sebe s tím dědkem zvykli! Ovšem vůči výtkám k mým fejetonům s názvy O účelových stavbách a Kořenem zajisté všeho zlého jest láska k penězům jsem se bránil důrazně!
Překvapilo mě, že i horliví katolíci čtou literární přílohu Haló novin, ale koneckonců proč ne, vždyť evangeliem líčené skutky i slova Ježíšova mají rovněž sociální náboj!
Původně mě udivilo, že ač nejsou peníze na opravy chátrajících architektonicky a historicky cenných kostelů, na betonové monstrum se sto osmnáct milionů našlo! A prý nedosti na tom, další podobné stavby se na okrajích Prahy ještě připravují!
A přišlo mi velice líto samotné parcely na Hájích, která mohla být využita mnohem účelněji ve městě, kde se zoufale nedostává mateřských škol, domovů pro seniory, hospiců pro nevyléčitelně nemocné a sportovišť volně přístupných veřejnosti! Když už nic jiného, krásná dlouhá rovina okolo travnatých kopečků byla místem ideálním k vybudování dráhy pro cyklisty a in-line bruslení, jemuž dnes holduje ohromná spousta lidí. Bohužel, za pořádnou dráhou se musí daleko!
Kostelů je přece v Praze už od doby pobělohorské nadbytek, strmí k nebi skoro na každém kroku a rozhodně nebývají přeplněné věřícími! Vždyť my Češi platíme za národ ateistů, přičemž jsme rozhodně nebyli více hříšní než národy jiné, to spíš naopak!
V létech 1966 až 1996 jsem cestoval po světě, do přímořských států všech světadílů a tedy z vlastní zkušenosti vím, že v záležitost mravnosti, morálky a zločinnosti na tom byli v řadě zemí hůř než u nás, v ateistických Čechách! V pobožné cizině se kdejaký darebák dřív pokřižoval, než natáhl pracku po cizí peněžence či někoho bacil po hlavě! Ačkoliv tam bez Pánbíčka nedali ani ránu, měli kriminalitu podstatně vyšší. Namátkou mohu jmenovat třeba Polsko a Itálii!
Neodvážím se však už žádného srovnání v současnosti, kdy mají i u nás církve včetně sekt přednost před zdravým rozumem a lumpové se tudíž mohou bezprostředně po ničemném činu pomodlit, vyzpovídat a za cenu neupřímného pokání obdržet rozhřešení a odpuštění!
Kritik se podivil mým znalostem Písma svatého, ale zle mi vyčetl, že jsem si v levicových novinách dovolil citovat z Bible - a to nejenom výroky proroků starozákonních, ale dokonce i svatá slova z první epištoly sv. Pavla apoštola k Timoteovi. Pro pořádek opakuji z kapitoly šesté: "Kteříž pak chtí zbohatnouti, upadají v pokušení a v osidlo a v žádosti mnohé nerozumné a škodlivé, kteréž pohřižují lidi v zahynutí a zatracení. Kořenem zajisté všeho zlého jest milování peněz, kterýchž někteří žádostivi byvše, pobloudili od víry a sami se naplnili bolestmi mnohými."
Tak zní překlad kralický a já, možná z jakéhosi furiantství, uvedl totéž i anglicky, protože jsem se setkal se skupinou podivných věrozvěstů z USA, kteří zaníceně pěli žalmy v parku na Karlově náměstí a z rozhovoru s jejich kazatelem vyšlo najevo, že hodlají v naší zemi vyvíjet činnost misijní. Koneckonců proč ne, pokud by to pomohlo byť jen jedinému českému hříšníku, aby zpytoval svědomí a nehřešil nikdy více!
Ale jsem bohužel skeptik: misionáři by u nás nanejvýš přiměli k slzám nějakého rošťáka, váhajícího vrátit staré babce nalezenou peněženku s pár korunami, aby měla na rohlíky, ale silně pochybuji, že by jejich líbezné zpěvy a patetická kázání odradily byť jediného českého podvodného podnikatele, politika a tuneláře, kráčí-li o veliké peníze! Ostatně soudím, že by si měli páni Američané především udělat pořádek doma, kde mají lumpů pořádnou úrodu, koneckonců i poslední finanční krize, rozrůstající se v celosvětovou krizi ekonomickou, začala právě u nich!
Citovaná epištola je navzdory stáří velmi aktuální, za jejím připomenutím si stojím, byť jsem si anglický překlad mohl odpustit. Velmi mě však mrzí, pokud někdo pojal mé články jako vystoupení proti víře v Pánaboha, což je každého osobní záležitost. Výhrady nemám vůči věřícím, nýbrž vůči zatuchlému klerikalismu, který se navíc plete do politiky! Sám před pánbíčkařením preferuji víru v opravdovou lásku a lidskost, proslulý vyšší princip mravní, motivující člověka k poctivému životu, a proč ne, třeba podle Desatera přikázání Božích! Člověk musí být vnitřně mravně zakotven!
Pokud věřící dívka, nespokojená se stavem světa, vstoupí do řehole a považuje za své životní poslání ošetřovat těžce nemocné děti nebo umírající stařečky, smekám před ní a prosím o odpuštění, pokud se jí mé články citlivě dotkly, ba dokonce ji za záslužnou činnost obdivuji, ačkoliv se jí jinak divím, proč se protiví jednomu z hlavních zákonů přírody zřeknutím se vlastního mateřství!
Jestliže ovšem církevní bonzové natahují pracky po majetku vytvořeném prací našich předků, kteří museli robotovat a odevzdávat desátky, či uděleném coby odměna za zradu českého národa po Bílé hoře, měli by být jednou provždy rezolutně odmítnuti!
Rovněž odsuzuji, slouží-li český arcibiskup mši svatou sudeťákům, kteří se rozbitím naší republiky stali občany Velkoněmecké Říše, a když byl po právu jejich majetek zahrnut do válečných reparací a oni odsunuti, slibovali návrat s tím, že jednou českými lebkami vydláždí Václavák!
Můj oponent kupodivu nic nenamítal a přešli jsme k debatě o české státnosti a postavě sv. Václava.
Nemám zásadní námitky proti tradicím, zejména národním. Ostatně i Angličané soudí, že v tradicích je síla! Tradice Jana Husa symbolizuje neoblomnost národního charakteru, tradici Václavovu pak lze považovat za symbol tvůrčího, státotvorného génia českého národa. Na dvou největších pražských náměstích stojí pomníky těchto slavných postav českých dějin a Koňský trh byl dokonce přejmenován na Václavské náměstí na popud katolické církvi nikoliv milého Karla Havlíčka Borovského!
Tradice Jana Žižky je symbolem české statečnosti, ačkoliv zdánlivě nejsme národem bojovným, jako třeba Němci, totiž nepochodujeme hned jak někdo zapíská, a chybí nám bohužel i srbské junáctví utvářené v bojích s Turky, jimž Srbové bránili dlouhá staletí v průniku do Evropy.
Čechům to chvíli trvá, než se začnou prát, ale mnohokrát prokázali, že když jde do tuhého, nastoupí síla tradic a zapůsobí geny velkých předků, takže přestáváme švejkovat a i pupkatí Broučkové odhazují tlačenku a láhve od piva a pozdvíhají cepy, dosud ležérně tažené za sebou!
Jan Hus svatořečen nebyl a Jan Žižka době současné příliš nevoní. Ale ani aureola Václavova nebyla Římem nadšeně přijímána, byl příliš český a za svého jej považovali i husité a Čeští bratři, ačkoliv se přiklonil k opuštění východních obřadů, kultury cyrilometodějské, tedy byzantsko-helénské, stojící tou dobou na vyšší úrovni, než byla kultura římská. Tím však vzal vítr z plachet našim bojechtivým západním sousedům, kteří tak ztratili záminku ke vpádům a vyhlazování Čechů, jež by jim byl Řím dozajista posvětil! Takže jsme sice za mír platili hřivnami a voly, ale to neznamenalo poddanství země, nýbrž osobní závazek Václavův, uzavřený kvůli zabezpečení západní hranice! Usnadnilo to sjednocení a konsolidaci státu, dílo, které dokončil Boleslav, a dále i značný hospodářský vzestup, jak jej dokládají zprávy arabských kupců. Traduje se o Václavovi, že bořil zpupným pánům šibenice, vykupoval otroky, zavrhoval hrdelní tresty a zavedl právo asylu pronásledovaným v kostelech, které jemu samému bylo odepřeno. A stejně jako později Karel IV. pečoval o rozkvět zemědělství, ovocnářství a vinařství!
Václava jako by si nyní propachtovala církev katolická, ačkoliv v jeho době ještě žádné katolictví neexistovalo, i příjímání bylo pod obojí! Ale Římu byl vždycky milejší Jan z Nepomuku a tudíž po Praze jaksi chybí kostely zasvěcené českému knížeti Václavovi. Proč ani největší katedrála nenese jeho jméno, ač tak v minulosti nazývána byla, nýbrž jméno Víta, do Čech importovaného Římem, ptám se pánů katolíků? A proč neslouží na znamení křesťanské tolerance a křesťanské lásky pražská katedrála k bohoslužbám všech křesťanských církví, jako třeba v lužickosrbském Budyšíně?
Protože katolická, papežská politika vždy byla a je protičeská a protislovanská!
Dokonce dva z neslavnějších českých králů skončili život v papežské klatbě: Přemysl Otakar II. a Jiří z Poděbrad, který první vyslovil myšlenku sjednocené Evropy!
Takže pánové ortodoxní katolíci, neodsuzujte nás, Čechy, že nechodíme s procesím k Panence, ale ani do kostelů, ačkoliv se vyznáme v Písmu svatém, které považujeme za kulturně-historickou památku. Vždyť už kardinál Cessarini si po debaklu u Domažlic stěžoval papeži, že v kacířských Čechách kdejaká selka se v Bibli vyzná lépe než kněží v Římě!
A už nám tu proboha nestavte další kostely, raději opravte ty staré, co se rozpadají stejně jako západní křesťanská morálka a papežská neomylnost! Že jste se z historie vůbec nepoučili, dokládá i váš podíl na rozpoutání války proti našim bratrům, pravoslavným srbským Slovanům!
Amen.
Autor: GANDALF ŠEDÝ
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |