Pánové Roubíček a Kohn se v kavárně Louvre na Národní zasmáli, když oba vytáhli z kapsy stejný výtisk Práva a položili ho na stolek vedle capuccina, které přistálo před ně málem ještě dřív, než tito štamgasti personálem zřejmě oblíbení dosedli a než se nádherně sřekli:
   - Taky čtou teď hlavně Právo? Lidovky je už nebaví?
   - Baví nebaví, dodal pan Kohn, sám vědí, že netřeba je vůbec číst a kazit se zbytečně zrak, když jeden předem ví, co o čem napíšou.
   - Jak o čem pojednají. Jak zoškliví pár dní před volbami každého, kdo se jim, totiž jejich pánům, nehodí do krámu. Do krámu, ne chrámu.
   - To řekli zřetelně a přesně, žijem v tržním světě stále tržnějším.
   - To Právo, to někdy nečekaně překvapí. Když například dá příležitost říci si své mazanému lišákovi, kterému jde o moc. O moc moci.
   - Myslej zajisté toho velikého pána, co to s lidima velice umí? Co si sedne s nima v hospodě, jako že je vlastně jeden z nich, a dělá, že jim rozumí a že jim možná pomůže.
   - Zrovna toho. Když chce být někdo takový pánem v demokratický zemi plebejců a švejků, musí to umět na ně zahrát. A nežinýrovat se. A to, že vyjde s každým demokratem, dát na plac ne v nějakých novinách Lidových už jenom podle jména. Nebo v časáku, který se vydržoval. Tam, tam má svý voliče jistý. Jenomže těch není zas tolik, aby to stačilo.
   - A tak od radosti zas jednou málem ukázkově usnul, rozumějí, usnul na vavřínech, když se mohl v novinách, které čtou ti druzí, předvést v celý svý lidový kráse. A když jim snad nakukal, aby se ho optali, jestli si kampaň ve volbách na prezidenta zaplatí ze svýho.
   - Aby mohl říct, že depák, že na to by prachy vůbec neměl. Anžto už má velice „málo vlastního majetku“. Ne snad že by ho prohospodařil, vydává se přece za hospodáře nad hospodáře, ale vlastní majetek už předal a „celkových peněz moc“ nemá. Taky jim to, pane Kohn, cosi připomíná?
   - Japane, pane Roubíček. Toho pána, co se proslavil hláškou, že své peníze odklonil, aby je nemusel přiznat.
   - Někdo je odkloní, aby je nemusel přiznat, tendle zas, aby mu, vlastně chudákovi skoro jako ti, o hlasy kterých mu jde, zaplatili volební výlohy jiní. Svůj vlastní obrovský majetek (daleko daleko větší než drobné miliónky odkloněné tím odkloničem amatérem) odklonil tak, aby majetek zůstal v rodině, a zvolit se dá za majetek nevlastní. Když se chce někdo ukázat, snadno se mu přihodí, že se spíš odkope.
   - No nic, zaplatíme a jdem do toho letošního nečasu.
   A vyšli na Národní.



Na všechny materiály prezentované na serveru obrys-kmen.cz se vztahuje zákon o autorských právech.
Jakékoliv jejich další šíření či využití bez výslovného souhlasu redakce nebo autora je zakázáno.
(c) 2001-2014 Obrys-Kmen   (ISSN 1210-1494)