GÜNTER GRASS
Zimní nápisy
V mladistvých letech dokázal jsem
rázným proudem
všechna jména svých tehdejších milenek,
ať třeba dlouhá, jako Annerose či Aurora,
načurat do sněhu, někdy i s něžným dodatkem.
Nasněží-li ale v současnosti,
spokojím se, pakliže takhle zvládnu
vypsat alespoň jméno své ženy Ute.
Odvážná láska
Pozdě, po posledních zprávách
z kuchyňského rádia,
počítáme jeden druhému
naše hromádky tablet,
vesměs podléhajících receptu.
Občas ale, přijde-li to na nás,
náhle a neodolatelně,
spolykám ty její a ona moje.
Pak čekáme – těsně vedle sebe –
a chceme zažít, co se s námi stane.
Podzimní sklizeň
Jedna z vichřic s ženským jménem,
které nedávno na sebe soustředily pozornost,
protože strhaly střechy a natropily extrémně škod,
sečítaných pak pojišťovacími koncerny,
vyvrátila i dvě staré jabloně v naší zahradě.
Ty tu teď leží jako by se nic nestalo,
pořád ještě listnaté, obsypané plody
nadále dozrávajícími,
takže z nich bude dostatek šťávy na celou zimu.
To než začnou řádit další pohromy,
jež nemožno zprávami o počasí odhadnout.
Přeložil DANIEL STROŽ
OHUMILA SARNOVÁ
Kdopak?
Krájí se půlměsíc,
mizí čas.
Zůstává špetka světla v nás?
Lampičky blikají,
utíká dál,
osud už všechny sny
napospas dal.
Nezbylo nic,
co překvapit může.
Ve váze na stole
našla jsem růže.
S otázkou v údivu
tiše se ptám:
kdopak je po ránu
potají, sám…
kdopak tu krásu
aranžoval?
Vínová
Své konto uzavřel
letní čas.
Dojeden krajíc
vypit kvas.
Něco přec zbylo
v kalíšku chutí.
Hrozno už čeká.
Podzim ho nutí
nachystat barvu
buket a vůni
a na dně sklenek
jak v hloubce tůní
jen tiše žasnout
při novoluní.
S podzimem chodím
Křepce a lehoučko
s krokem tichým
plížím se po břehu
stříbro chytat.
Jen dýchnu
a v dlani je pavoučí nic
co jíním jiskří.
Jen dýchnu
a v mlhu se rozplyne vzdech
aby tu čekal
až plný měch vzduchu
slunce jediným paprskem
rozpárá.
Příchody lásek
Bezpočet vzpomínek
se prošlo k ránu
mou myslí.
Písečná pláž byla počítadlem
pro věkem navrstvené lastury.
Sesedli z koní půlnoční jezdci
a v oknech s myrtou zavlály
růžové a modré stuhy.
Po kamenném dláždění
jiskřil tichý smích
a na dosah byly všechny oceány.
Tu noc spala už závist
pod svou šedavou plachetkou
omezených představ.
Nikdy se jí nepodaří projít slavobránou
s kyticí růží v náručí
a s bezmeznou láskou v srdci.
Rozchod
Desátým slovem
jsme definitivně vyhnali
téměř přítomné porozumění
a začali vypouštět slupky
svých lhostejných pohledů.
Nasypali jsme je
na cestičky odchodů.
Křupaly pod váhavými kroky,
jako čerstvě pražené mandle
a poslední ohlédnutí
bylo stejně hořké.
Za zabouchnutými dveřmi
jsme okamžitě začali
rozvěšovat vzpomínky.
Hedvábně se vzdouvaly,
navzdory ostrým hrotům připínáčků
jízlivých výčitek.
Pluly nad hlavou
a kolem dokola
až do snů.
Tam jsme se zastavili
u devátého slova – nikdo nepokračoval.
Do vody jezera jsme vhodili
tři mince.
Kvůli návratům
do krásných míst.
Myšlenky
Posedaly si v kruhu
kolem tebe
a čekaly na znamení.
Čekaly, až s prvním douškem kávy
vnímavě zvedneš hlavu
a objevíš jejich obklíčení.
Šeptaly si navzájem své postřehy,
četly ti v očích,
jak ve starých kronikách,
hltaly křivky vybledlého inkoustu.
Přes hlavu, okolo hlavy
si přehazovaly příběhy,
jako míč,
tkaly síť bez konce a začátku.
Káva je dopita,
vstáváš ze svého milieu,
myšlenky se poslušně vrací
na svá místa.
V hlavě budou tikat,
jak dobře seřízený budík.
Celý den.
Život utajený
Kal a špína se usadily
na dně srdcí
a ostny nenávisti
jim dávají průchod
na povrch.
Po udusaných travách
se přelévá další pochod,
v písku je hloubka stop
nezměřitelná.
Síla žití vstoupila
do kmenů stromů
a sestoupila ke kořenům.
Skryté bezpečí,
zamčený dům duše,
skořápka obalu s tisíci šrámy.
Zvedni pohár vody.
Jeho čirá průhlednost
ti spolehlivě napoví:
j e č a s…
Všední pocit
Němé jsou zavřené dveře,
tiché je schodiště
odešlých dnů.
Stříbrné terče se mihotají
na úsvitě,
zelená je stuha
odvinutá z noci.
Letitá okenice
předává rytmus větrných poryvů
větvím na stráni.
Prší modřínové jehličí,
deštěm ztěžklé.
Kroky přešly cestou k domu,
na prahu zavoněl chléb.
Lžička cinkla o talířek
a káva byla rázem roznesena
aromatickým vlněním
do všech rohů místnosti.
Sen
Zahnáni do úzkých,
bez iluzí
a raději bez představ,
sedíme na prahu
dlouhého století.
Za dveřmi zavřenými
zůstalo tolik věcí.
Prach tančí v paprsku
slunečních prstů
a v dopadu vytváří
obrazce našeho snu.
Bylo, nebo teprve bude?
Po louce voňavě posečené
pádí tryskem bílý kůň.
Je bílý, to znamená
novinu plnou naděje,
radosti a štěstí.
Zdání přítomnosti
Otevři náruč a dívej se
jak z ní poletí
všechna přání a touhy,
výkřiky uvězněné růžovými pouty,
představy hvězdných roků,
vteřiny minulé.
Černou čarou podtržené klopýtání nesouhlasů.
Na dlouhém, bělavém záblesku lastury
se pohyb šíje dotkl
v oblouku rtů.
Proč?
Ohnivé zívání
do jícnu budoucího,
samety pohlazení do slupky usychání.
Ryk bitev
v hraničním kameni uložen
ve vrstvení staletí.
Co bitva, to rýhy v srdcích,
co smrt, to výčitka
věnčící skráně vítězů.
Orel nad propastí,
stíny přeletů,
a dlouhá, táhlá ozvěna
rozťala mraky na rudé terče.
Nic nového
Když mraky letí proti proudu,
tak marně čekáš ozvěnu.
Když se ti bortí z písku hrady,
sám nebudeš si vědět rady
a vzdáš to - jen tak - pro změnu.
Pak ti to nedá,
začneš skládat zrníčka v prachu rozsetá.
A zas naděje rozvine se,
jak starodávná rozeta
Každý máme svůj kruh
Šlapeš si ve svém kruhu
za účasti gest,
která dobře znáš.
Počítáš drobná zrnka
a do hrníčků sypeš
příděly milostí.
Pro každý den
jiná barva, tvar, sytost úsměvu.
Dnes jsi objevil
za křivkou kruhu cizí stopu.
Nervozita vyšplhala
až po konečky vlasů.
Kdo se opovážil
rušit tvé kruhy?
Pomalu zase zklidňuješ dech.
Bylo to jen mávnutí křídla
nad okoralou pevninou
soukromého území.
PAVOL JANÍK
Ženská přitažlivost zemská
Od ženy,
která se nohama dotkla země,
pochází
ženská přitažlivost zemská.
Dobře promyšlený tah
diplomatického ženství.
Pozemský život
převrátil muže na ženu,
aby vznikl ráj na ženský způsob.
Přitažlivost vytahuje
horké kaštany z ohně.
Utahaná přitažlivost
si z nás utahuje
řemen.
Přitažlivost roztažená
jak ubrus na stole.
Vysoké napětí po pěti
schodech se hrne vzhůru.
Proudím proti tvému elektrickému proudu.
Pohanské ženství
je náboženství.
Proto muž
srovnává zemský povrch
se ženou.
Ženit se
znamená překročit zenit
ženy.
Najít bezpečný úkryt
pod ženským povrchem.
Žena je stále na tahu,
kterým se vzpírá,
kterým podrobuje muže
nejtěžším zkouškám
ženské přitažlivosti zemské.
Písmeno
Dnes jsem četl v novinách
že se voleb zúčastnilo třináct milionů holičů.
Úžasné.
Jediné písmeno
a máš tu hotovou báseň!
Zlozvyk
Každý den
chodím do práce
pro svoji ženu Olgu,
aby měla za co nakoupit.
Musím se snažit.
Blíží se konec týdne
a děti budou chtít v neděli jíst.
Dosud se nám nepodařilo
odnaučit je tomuto zlozvyku.
Přišel jsem na svět
Už dávno jsem přišel na svět
a ještě jsem nepřišel na to,
na co to bylo dobré,
na co ten svět byl a je.
Přišel jsem na svět
a nepřišel jsem na to,
co s tím a co s ním,
na svět,
kterého z toho hlava nebolí,
a mne z něho bolet nepřestává,
na svět podstatnější pro mne
než já pro něj.
Přišel jsem na svět
a od té doby jsem nepřišel na nic
lepšího.
Divadlo Život
Život, který znamená jen divadlo -
takový život chceme stále hrát.
Pokud vás něco vtipného právě napadlo,
navlečte si tatrmanský šat.
Život s námi mává jako kyvadlo -
do kaluže z bláta utíká.
Nikdy není, jako před tím bývalo -
to je pravda vskutku odvěká.
Čas je pohár po vrch nalitý,
zas a znovu ustavičně přetéká.
Stoupáme si sami sobě na paty
v touze najít v sobě člověka.
Na duši a na oponě záplaty…
Na konci nám smrt dá řádný mat.
Hrát tu hru se přesto vyplatí,
že´s byl, jednou budeš jistě rád.
Na jevišti život našel zrcadlo -
každý večer ožívá v něm zas.
Když vás cosi do divadla zlákalo,
uvěřte že platí jiný čas.
Zaujměte svoje prázdné sedadlo,
naučte se život nazpaměť.
A kdyby se vám zívat zachtělo,
život sám vám vstupné vrátí zpět.
Konec materialismu
Bůh stvořený k obrazu člověka
se ulejvá v zákulisí.
Dává si do nosu
a bohuje.
Zestaral.
Nepříčetnýma očima
přehlíží svoje dílo.
Lupy z plešaté hlavy
mu padají do piva,
plije, krká a prdí.
Skoupý na slovo
až běda.
Slušní lidé se mu vyhýbají.
Generální úklid
Utěrky
nás přežijí.
Košile nás budou připomínat.
Obleky a kabáty
zůstanou po nás.
Tolik věcí,
ke kterým přibude
už jen prach,
v který se obrátíme.
Pinokiosk
Pes se zmyšil, myš se zepsula.
A prase
jako král
zase
má se.
Strom a peklo
Na krvopočátku
zahřmělo olověné slovo
A na svět přišel krvorozenec
Krvomájové stromobití
Krvořadé hromořadí
Krvohory mrakodrapů
Hromadné hromy
A uprostřed té mely
tříská stromový hlas
Přijď čím křiv
třesk tryskové smrti
tříštivý test života
Hle krvotní znak
krvopis
krvenství deště
nedělitelná krvočísla osudu
Přeložil KAREL SÝS
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |