Chile - pro Čecha vzdálená latinskoamerická země, táhnoucí se jako úzký, pouhých 180 km široký pruh mezi Andami a pobřežím Tichého oceánu, pruh dlouhý nekonečných 4300 km a procházející všemi klimatickými pásmy - od tropického severu až ke studenému, nehostinnému jihu, oddělenému již jenom Drakeovým průlivem od oblasti ledové Antarktidy. Chile je země vyvolávající v nás obraz rozeklaných hřbetů Pobřežní Kordillery a mohutných, drsných And, suchých, pustých plání na severu i vlhkých, neprostupných lesů na jihu, bušícího mořského příboje a rušných, kypících přístavů, z nichž ještě stále v našich představách (navzdory výrobě umělých hnojiv) vyplouvají lodě naložené hlavně proslulým chilským ledkem. Chile je země dolů na měď, molybden, železnou rudu, uhlí, zinek a vzácné kovy, země horníků, rybářů, rolníků, chovatelů dobytka a ovcí, pěstitelů kukuřice a vinné révy... Chile je země, v níž se krev indiánských praobyvatelů, zejména nikdy neporažených Araukánů, smísila s krví španělských conquistadorů a evropských přistěhovalců, (1) země, ve které se - obdobně jako v jiných rozvojových latinskoamerických státech - již od devatenáctého století intenzivně střetávají ostré sociální rozpory a propukají stávky, protesty a rebelie. Pokusy o společenské reformy, odborářská a demokratická hnutí i lidové revoluce občas na krátký čas vítězí a sjednoceným, zradikalizovaným neprivilegovaným vrstvám se tu a tam podaří prosadit svou vůli ve volbách proti moci latifundistů a velkotěžařů, aby byly záhy opět o to nemilosrdněji zrazeny domácími zaprodanci a krutě poraženy vojenskými puči a fašistickými diktaturami. Neboť všechny ty bohaté doly chudého Chile musí přece navěky zůstat v nenasytných spárech severoamerických a nadnárodních monopolů a snášet zlatá vejce do jejich pažravých chřtánů.
Takto nějak asi vypadá naše hrubá představa o Chile i dalších jiho- a středoamerických krajinách. Představa potvrzená a upevněná přesně před třiceti lety - 11. září 1973 brutálním převratem chilského generála Augusta Pinocheta. (2)
Krvavé řádění fašistické junty, tisíce mrtvých a dodnes nezvěstných obětí, sportovní stadiony naplněné zatčenými a týranými odpůrci pinochetovské soldatesky, zoufalé útěky emigrantů přes zdi santiagských ambasád, ozbrojený teror a únosy lidí, bombardování prezidentského paláce la Moneda v Santiagu de Chile a hrdinská smrt demokraticky zvoleného levicového prezidenta Salvadora Allenda; (3) zavraždění revolučního barda Víctora Jary, kterému katani při mučení po středověkém způsobu usekli prsty na rukou, za trest, že svou hrou na kytaru povzbuzoval lid k zápasu za sociální spravedlnost - to jsou události, jež zůstávají pevně zakotveny v myslích všech, kdo o nich v té době byť jen četli v novinách či viděli jejich záběry v televizi. Ti mladší, kteří již nepatří k současníkům oněch tragických dějů, se s jejich obrazem mohou seznámit např. v románové sáze Dům duchů od světoznámé chilské spisovatelky Isabel Allendové, neteře zahynuvšího prezidenta Allenda. Román byl také úspěšně zfilmován režisérem Billem Augustem a role obsazeny hvězdnými hollywoodskými herci (M. Streepová, J. Irons, G. Closeová, W. Ryderová, V. Redgravová, A. Banderas...).
Ti mladší se mohou o pozadí a průběhu fašistického puče v Chile z 11. září 1973 (zejména o nepominutelné úloze různých tajných "poradců" z americké CIA)
leccos dozvědět i z jiného vynikajícího (Oscarem oceněného) filmu režiséra Costy-Gavrase Nezvěstný, v němž zazářili J. Lemmon a S. Spaceková.
V záplavě každodenních zpráv a informací lze i v současnosti tu a tam narazit na jméno doposud spokojeně žijícího generála Augusta Pinocheta, bývalého chilského diktátora a masového vraha obžalovaného z mnoha zločinů proti lidskosti; šéfa junty, jehož se navzdory pokusům španělské justice a tlaku chilského a světového veřejného mínění nepodařilo nikdy dostat před řádný soud, údajně pro stařeckou demenci.
A ještě s jedním jménem by se dnes, při příležitosti 30. výročí chilského "11. září", měli především ti mladší znovu setkat - se jménem: PABLO NERUDA. Jménem, které bylo antikomunistickými koniáši téměř dokonale vyřazeno z našich veřejných knihoven a všech masmédií, jako by mělo být stejně dokonale vyřazeno a vymazáno i z naší historické paměti. Stav o to absurdnější, že tento nejslavnější chilský básník, (4) nositel Nobelovy ceny za literaturu za rok 1971, si kdysi v mládí za svůj umělecký pseudonym zvolil právě příjmení jednoho z nejslavnějších básníků českých - Jana Nerudy.
Poznámky:
(1) V roce 1818 vyvrcholilo osvobozenecké hnutí a Chile si získalo nezávislost na Španělsku. Od r. 1891 zde existuje parlamentní systém vlády. Parlament (Národní kongres) je dvoukomorový - sestává ze senátu a sněmovny poslanců. Hlavou státu je prezident vybavený rozsáhlými pravomocemi.
(2) Augusto Ugarte Pinochet (*1915) - vystudoval chilskou vojenskou školu. Od r. 1973 vrchní velitel pozemních sil. V září 1973 byl jedním z vůdců vojenského převratu, který svrhl prezidenta S. Allenda. V l. 1973-74 byl předsedou vojenské junty a r. 1974 byl dekretem prohlášen za nejvyššího vůdce národa. R. 1981 se stal ústavním prezidentem, ale v r. 1989 prohrál v lidovém hlasování o dalším setrvání u moci a musel uspořádat prezidentské volby. Dále viz poznámka 40.
(3) Salvador Gossens Allende (1908-1973) - vystudoval medicínu na univerzitě v Santiagu de Chile. R. 1933 se stal spoluzakladatelem socialistické strany, jejímž generálním tajemníkem byl zvolen 1942. 1939-42 byl ministrem zdravotnictví, neúspěšně kandidoval v prezidentských volbách ((1952, 1958, 1964). 1945-1970 byl senátorem. Spolupracoval na tvorbě téměř všech chilských socialistických zákonů. V l. 1970-73 byl prezidentem a do r. 1973 též předsedou Socialistické strany. V září 1973 byl svržen vojenským pučem (podle jedné z verzí byl zastřelen při dobývání prezidentského paláce, podle jiné spáchal sebevraždu).
(4) Z chilské národní literatury zatím vstoupili do světového povědomí především tři autoři: básnířka Gabriela Mistralová (1889-1957), oceněná Nobelovou cenou v r. 1945; proslavila se zejména sbírkou Sonety smrti (Sonetos de la muerte, 1914). Dále Pablo Neruda; a konečně současná prozaička Isabel Allendová (*1942), známá hlavně díky svému bestselleru Dům duchů (La casa de los espíritus), vydanému poprvé ve Španělsku v r. 1982.
