VÁLEK NA NUDLE / VALKOS
Ilona Ferková

Přeložila: Milena Hübschmannová

   Julka ležela v posteli a myslela na miminko, které se jí narodilo. Porod byl těžký, trval celou noc. Teprve k ránu přišel na svět chlapeček. Teď už se cítila dobře a čekala, až jí děťátko přinesou, aby ho nakojila. Doma měla čtyři větší děti - dvě děvčata - Máňu a Zuzku - a dva chlapce - Laciho a Palka. Tohohle malého pojmenovala Juleček.
   "Paní Gombošová, přijďte do sesterny, pan doktor s váma chce mluvit," vytrhla Julku z přemýšlení sestřička.
   "Stalo se něco?" vyskočila Julka z postele.
   "Nebojte se, pan doktor vám poví co a jak," řekla sestřička.
   "Pojďte dál, posaďte se," zavolal ji doktor dovnitř.
   "Co je s dítětem?" vyjela Julka na doktora. "Žije?"
   "Žije, žije, buďte klidná. Jenomže se narodil s vykloubenou nožičkou. Chceme mu pomoct, a tak ho budeme muset operovat."
   Julka div neomdlela. Rozplakala se.
   "Neplačte, uděláme všechno pro to, aby byl v pořádku. Ke kojení vám ho nedonesou, rádi bychom ho hned převezli do Prahy na kliniku." Doktor vzal Julku za ruce a utěšoval ji.
   "Můžu se na něj aspoň podívat? Vždyť jsem ho vůbec neviděla," prosila s pláčem doktora.
   "Pojďte se mnou, podíváte se na něj. V Praze jsou výborní lékaři, a ti mu pomůžou."
   Doktor ji zavedl do pokoje, kde ležela miminka. "No, podívejte se, jakého máte hezkého kluka," ukázal jí Julečka.
   Julka mu začala líbat ručičky, po tvářích jí tekly slzy. Doktor jí ukázal chlapečkovu nožičku. Byla celá vykroucená. Julka se rozplakala ještě víc.
   "Tak už nebrečte, všechno dobře dopadne, jenom ho musíme operovat co nejdřív," řekl doktor a poslal ji zpátky na pokoj.
   Julka zůstala v nemocnici pět dní. Celou tu dobu prosila Pánaboha, aby jejímu maličkému pomohl. Po pěti dnech ji pustili domů.
   Doma na ni čekal muž Feri a čtyři starší děti. Všichni pro malého Julečka plakali, ale co se dalo dělat? Julka se snažila ukrýt svou bolest před mužem a Feri se zase snažil ukrýt svou před Julkou.
   Za tři měsíce si je pozvali do nemocnice do Prahy. Oba dva. Primář řekl, že operace dopadla dobře, ale zeptal se, jestli by nechtěli nechat malého v ústavu.
   "Proč?" vyjela na něj Julka."Nikdy v životě! Nikdy svoje dítě nedám! Neporodila jsem ho přece proto, abych ho pak dávala do ústavu! Copak může dítěti dát někdo lepší péči než jeho vlastní matka?"
   "Dobře, dobře," povídá primář, "jenomže v ústavu vědí, jak mu mají s nožičkou cvičit."
   "Když to můžou umět v ústavu, můžu to umět i já," řekla Julka.
   Primář jim podal ruku, popřál jim hodně štěstí a řekl sestřičce, aby Julce ukázala, jak má malému cvičit s nožičkou. ‚Tohle jsem přece dělala se všema svýma dětma, třebaže byly zdravé,
    myslela si Julka, když koukala, jak sestra malému masíruje nožičku. ‚Každá romská matka takhle cvičí s miminkem, dokonce jsem je masírovala mateřským mlíkem!' Nahlas ale neřekla nic.
   Doma se Julka o malého starala, jak nejlíp dovedla. Měla ho moc ráda. Nejen ona, všichni ho milovali. Juleček byl krásné, roztomilé děťátko.
   Feri dělal u zedníků, a když chtěl dobře vydělat, musel zůstat na stavbě často až do noci. Byl to pracant. Chtěl mít dobře zařízený byt, aby nikdo z gádžů nemohl říct, že jsou ‚cikáni'. Julce dával peníze, aby mohla děvčata hezky oblékat: "Máme hezké dcery, tak ať každý vidí, že i romské holky můžou vypadat jako dámy!" Ani ho nenapadlo, že tím dcery kazí.
   Nejstarší byla Máňa. Táhlo jí na osmnáct. Byla dva roky venku ze školy, ale pracovat se jí nechtělo. Pár dní popracovala na stavbě, pár dní myla nádobí v hospodě - a v té hospodě nepochytila nic dobrého. Chodili tam gádžové, pili a opilí pak platili českým holkám jídlo, víno, pálenku, koňak.
   Byla mezi nimi i jedna, co chodila s Máňou do školy. Když ji viděla v kuchyni u nádobí, dala se do smíchu: "Tohle ty děláš? Nejsi náhodou pitomá? Podívej, jakou máš postavu! Jakej máš obličej! Vždyť ty ani nevypadáš jako cikánka! A i kdyby - opilí chlapi mají cikánky rádi."
   Máňa začala chodit po hospodách, kde se hrálo, a dávala si od chlapů platit jídlo a víno. Mezi Romy ve městě měla pověst kurvy. Jednou řekli Romové Ferimu, aby si holku hlídal, ale Feri nevěřil. Byl na své dcery velice pyšný: oblíkají se jako dámy, jako herečky! Kdepak kdy chodily jeho sestry na Slovensku takhle nastrojené! Děvčata v cikánské osadě neměla kolikrát ani boty. A tak Feri Romům ještě vynadal: to prý mají vztek, protože oni tak hezké dcery nemají! Máni se zastával a chlubil se tím, že je bílá, jako Češka.
   Malému Julečkovi bylo asi půl roku, když přišel Ferimu dopis, aby se dostavil k soudu. Tam mu řekli, co jeho dcera dělá. Teprve tehdy uvěřil, že Romové měli pravdu. Vždycky si myslel, že holka pobývá u babičky, u Julčiny matky, protože babička byla nemocná. Nemohla na nohy a Máňa říkala, že se o ni bude starat.
   Teď tu stála se svěšenou hlavou mezi dvěma policajty a ronila slzy. Jedno oko měla opuchlé a červené. Nějaký otylý hnusný gádžo na ni ukazoval prstem: "To je ona! To je ona! To ona mě obrala o peníze!"
   Feri se dozvěděl, že ten otylý chlap pozval jeho dceru do hospody, zaplatil za ni jídlo a pití, a když ji chtěl ošahávat, tak mu holka jednu střelila a utekla.
   Soudkyně sice tomu gádžovi řekla, že si je tím sám vinen, ale Ferimu řekla: "Vaši dceru do ústavu nepošleme, protože jí bude za pár měsíců osmnáct, ale ve městě ji taky nechceme. Celá rodina budete mít vyhoštění z města. Odvolat se můžete, ale nebude vám to nic platné."
   Holka klečela s rozpuštěnými vlasy a plačky otci přísahala, že nikomu nic neukradla, s žádnými chlapy nespala. Dělalo jí jen dobře, že se líbí gádžům. Lichotili jí, objednávali jí drahá jídla, víno, koňak. Nechodila s nimi po obyčejných hospodách, ale do vináren, kde se krásně hrálo. Připadala si jako princezna. No a když se gádžo pořádně opil, utekla mu.
   Otec jenom poslouchal, ani holku nezbil. Přišlo mu na mysl, že kdyby byla doma na Slovensku v romské osadě, byl by ji už provdal, bydlela by u tchýně, prala by plenky po tchýniných dětech, zametala, uklízela a tchýně by ji držela pěkně na uzdě. On si ovšem takovýhle život pro svoji dceru nepředstavoval. Dřel jako kůň jenom proto, aby jeho děti nehladověly tak, jako hladověl on, když byl v jejich letech. Nechtěl, aby chodily otrhané, špinavé, nahé, bosé.
   Když je viděl, jaké jsou pěkné, čisťounké, nastrojené jako panenky, cítil, že se mu splnil dětský sen: že se z něho stal pán a že jeho dcery nejsou cikánky, ale dámy, že dovedou žít v téhle moderní době... Jenomže teď s ním ta moderní doba pěkně zatočila. Máte vyhoštění z města! Moderní doba ho vyhnala z města, a to proto, že má hezkou dceru, která se umí hezky oblékat! Nebylo by opravdu lepší, kdyby žila v osadě pod dohledem tchýně?
   "Co ti řekli na soudu?" zeptala se Julka, když přišel Feri domů.
    "Vyhánějí nás z města. Vyhoštění! Kam půjdem? Ty tu máš veškeré příbuzenstvo, já tu mám bratry."
   "Proč, proboha?" chytila se za hlavu Julka.
   "Kvůli holce. Kvůli Máně."
   Feri Julce vylíčil, co se stalo. Julka se do holky pustila, mlátila ji rukou, koštětem, ječela, nadávala: "Ty kurvo, podívej, jakou ostudu jsi nám udělala!"
   Feri jí vytrhl koště z ruky: "Chceš ji snad zabít?"
   "Vidíš, a ty jsi Romům nevěřil, když tě upozorňovali na to, co se děje! Ty nic, tys ještě cpal holce peníze, jen aby si kupovala šaty!"
    "Poslouchej, Julko, kdyby holka něco provedla, kdyby něco ukradla, tak by ji zavřeli. Ale nezavřeli ji. Ještě sprdli toho gádže. Když prý si ji sám pozval, proč na ni teď chodí žalovat..."
   "No dobrá, ale proč nás teda vyhánějí?"
   "Copak já vím? Říká se, že nechtějí, aby bydlelo víc Romů na jednom místě nebo v jednom městě. Od Romů jsem slyšel, že chtějí udělat rozptyl. Opravdu nevím."
   "Kam půjdeme? Kam jen půjdeme?" naříkala Julka.
   "Řekli, že nám to oznámí."
   Nadešel den, kdy musel Feri s rodinou opustit město a stěhovat se do jiného, které jim páni vybrali. Přijel pro ně náklaďák. Přišli se s nimi rozloučit všichni příbuzní: Feriho bratři, Julčini sourozenci, rodiče a další Romové. Jeden nad druhým plakali, ale nikdo nemohl nic dělat. Ze všech nejvíc plakala Máňa. Brečela celou cestu. Proč páni vyhnali právě ji, když české holky dělaly totéž co ona, a jim se nic nestalo?
   Přijeli na místo. Ukázali jim, kde budou bydlet. Starý otlučený dům, ve kterém už bydleli jiní Romové. Řekli jim, že dům je určený k demolici a že se má do roka zbourat. Pak prý každá rodina dostane byt v paneláku. Mezi bílými. Abyste se lépe přizpůsobili.
   Hned druhý den si šel Feri hledat práci. Práci našel hned, protože zedníky brali všude. Pro děvčata si přišly dvě paní a odvedly je do továrny. "Tady se budete učit šít," řekly. A když nebudete chodit pořádně do práce, zavřou vás. Teď už za váma posudky ze sociálky půjdou všude. Kdykoli k vám může přijít kontrola."
   Žili v cizím městě. Nevedlo se jim špatně. Dva pokoje, co jim přidělili, byly větší než byt v tom předcházejícím městě. Záchod byl v bytě, ne venku, a navíc měli tekoucí vodu. Romové, se kterými bydleli na jednom dvoře, byli slušní, srdeční, nevytahovali se nad nimi. Feri se s nimi hned spřátelil. Jenom Julka měla pořád oči červené od pláče. Stýskalo se jí po mamince, po sourozencích. Feri se scházel s Romy každou sobotu, pilo se, vyprávělo se, ale Julka zůstávala doma. Bála se o malého Julečka. Měla ho moc ráda a pořád se kolem něj točila.
   Když ještě bydleli v tom druhém městě, chodila k sestře, protože ta měla miminko a kojila ho. Julka si od ní brala mateřské mléko pro Julečka a masírovala mu tím nožičku. Jejich matka vždycky říkala: "Mateřský mlíko, děvčata, to je nejlepší lék. Jenom mu pěkně masíruj nožičku a uvidíš, jak ti bude běhat!" A opravdu, klukovi nebyl ještě ani rok, a už se pokoušel stát. Chytal se nábytku a stavěl se na nožičky! Ještě sice nechodil, ale to je přece až až, že už sám udělal tři krůčky! Julka ho vždycky chytila do náručí a zlíbala ho od hlavy až k patě.
   Jednou byla Julka s Julečkem sama doma - jako obvykle. Chlapci byli ve škole a děvčata v práci. Julka vařila polévku: "Udělám nudle a pěkně je nakrájím do polívky. To nemá cenu, kupovat nudle v krámě. Domácí jsou lepší. Muž to má rád, děti taky... Vždycky jenom - mami, mami, udělej nudle!" mluvila si sama pro sebe.
   "A co ty, Julečku, líbám tvý nožičky, budeš papat nudličky?"
   Dítě lezlo kolem ní po zemi. Asi ještě nerozumělo, co matka říká, ale smálo se, že slyší její hlas. A tak s malým Julka pořád rozprávěla, protože ráda slyšela, jak se rozkošně směje.
   "No, ty můj maličký, teď vyválíme těstíčko, líbám tvý srdíčko...," když to dořekla, někdo zaklepal na dveře.
   "Kdo je?" ptá se malého. "Podívej, mám ruce od těsta, řekneme jim, ať jdou dál, ne?" A malý se zase zasmál.
   "Pojďte dál," volá Julka. "Je otevřeno!"
   Do bytu vešly dvě paní a jeden pán. Ještě dřív než pozdravili, významně se rozhlédli po bytě.
   "Jsme z Péče o dítě. Přišli jsme se podívat, jak žijete," povídá jedna paní.
   "Proč je to dítě na zemi?" zeptala se druhá. "Podívejte, jak se válí po zemi, copak nemáte postýlku?"
   "V postýlce pláče, chce být u mě!" V Julce už vřela krev. Malý se dal do pláče, jako by cítil, že se děje něco nedobrého.
   "Podívejte, jak pláče!" řekla první paní. Pak se obrátila k muži: "To je ten chlapec, co má operovanou nožičku. Operovali ho hned po narození."
   Muž neřekl nic, jen se úkosem podíval na Julku.
   "Poslyšte," řekla druhá paní sladkým hlasem, "dítěti by bylo líp v ústavu. Nebojte se, tam mu dají tu správnou péči, lepší než vy."
   To už se Julka neudržela: "Tak vy jste mi přišli ukrást Julečka? Ale ven z mého bytu!" Vykročila a otevřela dveře. V ruce držela válek, kterým válela nudle, když ti gádžové vešli. A tak jim tím válkem ukázala, kudy že mají vypadnout. Gádžové utíkali, ani za sebou nestačili zavřít dveře, a tak je Julka za nimi zabouchla.
   Pak zdvihla malého ze země: "Neplač, srdíčko, nikomu tě nedám!" A líbala mu očička, ručičky, nožičky.
   Když se Feri vrátil z práce, vyprávěla mu, co se stalo.
   "Mělas je tím válečkem praštit!" řekl Feri rozzlobeně. "Vlastně dobře, žes to neudělala, ještě by tě zavřeli..."
   Za týden dostali úřední dopis, aby se Julka dostavila na policii. Udělala se jí tma před očima a zatočil se s ní svět.
   Feri si povzdechl: "Uvidíš, že nás zase někam vyženou!"
   Když na ni policajti spustili, Julka jen třeštila oči: Prý chtěla gádže zmlátit válečkem na nudle. Útok na veřejného činitele.
   "To není pravda! Já jsem nikoho nechtěla mlátit válečkem!" křičela Julka. "Chtěli mi ukrást dítě, a tak jsem jim akorát ukázala dveře. Válela jsem zrovna těsto, a tak jsem měla v ruce váleček..."
   Jenomže kdo jí to věřil? Nikdo. Jeden gádžo přebije slovo stovky Romů.
   "Čím déle budete lhát, tím to s váma bude horší!" hrozil jí policajt.
   Julka přišla domů s pláčem. "Proč nás osud takhle trestá, Feri? Co jsme komu udělali? Podívej, už i ta Máňa seká dobrotu. Žijeme, jak Pánbůh přikazuje... Co po nás pořád chtějí?"
   "Neboj", utěšoval ji Feri, "dají ti pokutu a bude všechno v pořádku!"
   Julku předvolali k soudu. Byli tam také ti tři gádžové. Obě ženské lhaly, jak jen dovedly. Julce nikdo nevěřil.
   "Paní Gombošová, máme na to tři svědky!" Odsoudili ji ke dvěma letům za útok na veřejného činitele.
   Když vyšla ze soudní síně, Feri ji jen tak tak zachytil. Zhroutila se na lavici. Rom nemá nikde uznání!
   "Víš co, Julko," povídá Feri, když se vrátili domů, "utečeme na Slovensko. Ještě dobře, že se moje máma neodstěhovala s náma do Čech! Schová nás u sebe a nikdo nás nenajde."
   Časně ráno nasedli do vlaku a odjeli na Slovensko.
   Stará plakala, když jí to všechno vyprávěli. "Proč nás jen Pánbůh trestá?!" bědovala. Ale pak se vzchopila a povídá: "Nebojte se, děti, tady vás nikdo hledat nebude. Jen jestli jste nikomu neřekli, kam jedete?"
   Uplynuly dva měsíce a nic se nedělo. Feri musel do práce. Jak by jinak žili? Šel do JZD ke kravám. Když se ho vyptávali, proč se vrátili zpátky z Čech, řekl, že matka je nemocná a že se o ni Julka musí starat. Byl to dobrý a pracovitý člověk, gádžové si ho vážili.
   Jednou přišla Julka za mužem: "Feri, čekám malý."
   "Vážně?" vykulil oči.
   "Už je to tak. Jsem ve třetím měsíci. Ještě jak jsme byli v Čechách."
   "Tak to tě teď už určitě nezavřou, i kdyby nás našli!" políbil ji Feri.
   Julka byla už v šestém měsíci. Bylo léto, vedro, muži odešli na pole. Všichni už pomalu zapomněli, že Julku odsoudili ke dvěma letům vězení, že se skrývá a že ji pravděpodobně hledají. Byla sama doma, s Julečkem a se starou. Vařila. Okna dokořán, dveře dokořán, aby šlo dovnitř alespoň trošku vzduchu. Ale venku se nepohnul ani lísteček, protože bylo úplné bezvětří. Julce se u horké plotny udělalo špatně. Šla se ven nadýchat čerstvého vzduchu, a co nevidí? Na kraji osady stojí tři černé bouráky. Čtyři gádžové si to míří rovnou k ní. Julka omdlela. Přišla k sobě, teprve když ji strkali do policejního auta. Plakala, křičela, bědovala, naříkala, ale už ji vezli.
   V druhém voze jely dvě sestry ze sociální péče. Staré ukázaly příkaz, že mají právo odvézt Julečka do ústavu. Stará neuměla číst. Tiskla k sobě malého, dítě plakalo. "Seberou do vězení i vás!" řvala sestřička, když nebyla s to vytrhnout babičce dítě z náručí. Ještě dobře, že přišel domů Feri.
   "Poslyšte, vy snad umíte číst, tak si tady přečtěte soudní příkaz!" strčili mu do ruky soudní lejstra od soudu a ze sociálky. Feri sice číst uměl, ale těm divným policajtským slovům nerozuměl ani z poloviny. Pochopil jenom to, že mu ženu chtějí zavřít do vězení a Julečka že odvezou do ústavu pro postižené děti.
   "Moje žena je v šestém měsíci!" řekl Feri a hlas se mu třásl vzteky a bolestí. Neudělal však nic. Nepraštil policajta, ani sestřičku neuhodil. Věřil, že mu ženu pustí, až uvidí, že je těhotná.
   Nepustili ji. Zavřeli ji na Pankráci. Ferimu řekli, ať je rád, že jí nepřidali za to, že utekla a vyhýbala se soudnímu výkonu. Julečka odvezli do Liberce do ústavu pro postižené děti.
   Feri pořád doufal, že Julku pustí domů porodit. Ani to nedovolili. Porodila v pankrácké nemocnici. Narodila se jí krásná holčička. Dala jí jméno Vlasta. Feriho pozvali, aby se šel na ženu a holčičku podívat.
   Julka si odseděla dva roky pro nic za nic. Bůh ví, jak ty dva roky vydržela. Vlastičku chtěli okamžitě vzít do kojeneckého ústavu, ale Julka strašně prosila, aby jí dítě nechali. "Na to tady nejsme zařízení," řekli. Ještě štěstí, že se tam našel jeden hodný doktor, a ten zařídil, aby celých pět měsíců nosili malou Julce ke kojení. Byla roztomilá a ve vězeňské nemocnici si ji všichni zamilovali. Vězeňská holčička. Pak se jí až do doby, než se Julka vrátí z vězení, ujala Julčina sestra.

Stalo se to v šedesátých letech.

Valkos

   E Julka pašľolas pro haďos u gondoľinlas pre peskero čhavo, so lake uľiľa. Phares ločholas, caľi rat. Až kije tosara avľa pro svetos muršoro. Akana lake imar mište, maj lake les anena, kaj les te del te pijel. Khere la hin imar štar čhave, duj čhaja - e Maňa the e Zuzka - the duj murša - o Lacis the o Palkus. Kale čhavorenge diňa Julkas.
   "Paní Gombošová, přijďte do sesterny, pan doktor s váma chce mluvit", e sestřička prečhinďa la Julkake lakero gondolišagos.
   "Vareso pes ačhiľa?" ušťiľa e Julka pal o haďos.
   "Ma daran, o doktoris tumen phenla, sar so," phenďa e sestrička.
   "Aven andre, bešen tele," vičinďa la andre o doktoris.
   "So pes ačhiľa mire čhavoreha?" chuťiľa e Julka avri pro doktoris. "Dživel?"
   "Dživel, dživel, aven spokojno. Ča o pindroro leske avribonďardo. Aľe amen leske kamas te pomožinel, avka les musaj te operinel."
   E Julka maj na megľisaľiľa. Chudľa te rovel.
   "Ma roven, kereha savoro, kaj te avel sasto. Na anena les tumenge te pijel, kamas les takoj te lidžal ke Praha andre špitaľa." O doktoris chudľa la Julkake o vasta, čitkinelas la.
   "Šaj les dikhav? Aňi les mek mišto na dikhľom," rovibnaha mangelas le doktoris.
   "Aven manca, dikhena les. Prahate hin igen lačhe doktora, šigitinena leske."
   O doktoris la anďa andro kher, kaj pašľonas o čhave. "No, dikhen, kada šukar čhavoro hin tumaro," sikhaďa lake le Julkas.
   E Julka leske chudľa o vastora te čumidkerel, o apsa lake perenas. O doktoris lake sikhaďa le čhavoreskero pindroro. Sas avribonďardo. E Julka mek sa goreder rovelas.
   "Ča imar ma roven, sa mišto doperla, kajča mušinas les te operinel so neksigeder," phenďa o doktoris u bičhaďa la te pašľol.
   E Julka ačhiľa andre špitaľa mek pandž ďives. Ňič na kerlas, ča mangelas le somnakune Devlores, kaj te šigitinel lakere čhavoreske. Pandže ďivesenca la mukhle khere.
   Khere la imar užarelas o rom, o Feris, the o štar phureder čhave. Savore rovenas pal o cikno Julinkus, aľe so šaj kernas? E Julka garuvelas peskeri dukh anglo rom u o rom, o Feris, garuvelas peskeri dukh angle Julka.
   Trine čhonenca le vičinde ke Praha andre špitaľa. So dujdženen. O primaris lenge phenďa, kaj e operacija dopeľa mište, aľe phučľa lendar, či bi na kamenas te mukhel le ciknores andro ustavos.
   "Ta soske?" chuťiľa avri e Julka. "Ňigda šoha! Ňigda me mire čhavores na dava! Vaš oda les na ločhiľom, kaj les te mukhav andro ustavos! Ko pes šaj feder starinel le čhavorestar, te na e daj?"
   "Mište," phenďa o primaris, "aľe andro ustavos džanen, sar le pindroha te cvičinel."
   "Te džanen andro ustavos, ta the me šaj džanav," phenďa e Julka.
   O primaris len diňa o vast, vinšinďa but bacht u mek phenďa la sestričkake, kaj te sikhavel la Julkake, sar te cvičinel le pindroreha. "Sem oda keravas savore mire čhavorenca, hjaba kaj sas saste," gondolinlas e Julka, kana dikhelas, sar e sestrička masirinel o pindro le ciknoreske. "Oda kerel dojekh romaňi daj. Mek len makhenas čučakere thudeha!" Aľe na phenďa ňič.
   Khere kerlas e Julka pašal o ciknoro, sar jekhfeder džanelas. Igen rado les dikhelas. Na ča oj, savore dženen, so sas andro kher. O Julinkus sas igen šukar, kedvešno čhavoro.
   O Feris kerlas paš o murara, u te kamelas te zarodel love, ta kecivar ačhelas pre stavba dži raťi. Sas buťakero manuš. Kamelas, kaj len te avel savoro andro kher, kaj ňiko le gadžendar te na phenel, kaj hine cigáni. Delas la Julkake love, kaj te uravel le čhajen: "Šukar čhaja amen hin, mi sako dikhel, kaj the romane čhaja džanen te phirel sar raňija!" Aňi leske na avľa pre goďi, kaj le čhajen mosarel.
   Nekbareder čhaj sas e Maňa. Imar lake džalas pro dešochto berš. Dujto berš sas avri andal e škola, aľe buťi pes lake na kamelas te kerel. Paru ďives kerlas pre stavba, paru ďives mosarlas o grati andre karčma - u andre karčma dikhelas ča phuj. Avnas o gadže, maťonas, chuden peske rakľijen, poťinenas lenge chaben, moľa, tharďi, koňaki.
   Sas maškar lende jekh rakľi, so phirelas la Maňaha andre škola. Sar la dikhľa andre kuchňa paš o grati, chudľa te asal: "Ta so sal, diliňi? Ajsi buťi keres? Dičha, tiri postava, tiro muj! Se aňi na dičhos avri sar romaňi! A mek the te dičhos, mate gadže romane čhajen kamen!"
   Ta e Maňa chudľa te phirel pal o karčmi, kaj bašavenas, mukelas peske le gadžendar te poťinel lačho chaben, mol. O Roma andro foros la ľikernas lubňake. Jekhvar the le Feriske phende, kaj la čha te dodikhel, aľe o Feris na paťalas. Sas barikano andre peskere čhaja. Phiren sar raňija, sar herečki! Kaj leskere pheňa pre Slovensko te phirdehas ajse avricifrimen! Andre romaňi vatra le čhajen aňi topanki chockana na sas. O Feris mek le Romenge rakinďa. Phenďa, kaj chan choľi, bo len ajse šukar čhaja nane. Igen paš e Maňa ačholas u sas barikano, kaj sas parňi sar rakľi.
   Le cikne Julinkuske sas jepaš berš, sar chudľa o Feris ľil, kej te avel pro sudos. Odoj leske phende, so leskeri čhaj kerel. Ča akor paťanďiľa, kaj le Romen hin čačo. Džanelas, kaj e čhaj hiňi paš e baba, paš la Julkakeri daj, bo e baba sas nasvaľi. Na birinelas pro pindre, ta e Maňa phenďa, kaj pašal late kerela. Paťalas la čhake.
   Akana e Maňa terďolas maškar o duj phandle, o šero telemukhlo, o apsa lake perenas andal o jakha. Jekh jakh lake šuvlo, lolo. Jekh ajso džungalo thulo gadžo pre late sikhavlas angušteha: "Oda oj! Oda oj! Žužarďa man le lovendar!"
   O Feris pes dodžanľa, kaj o šuvlo gadžo vičinlas leskera čha te chal te pijel andro karčma. Poťinlas vaš lake, u kana kamelas la te chudel čučatar, te les e čhaj pekľa pal o muj u denašľa.
   E sudkiňa le gadžes tiž diňa jag, phenďa, kaj peske hino korkoro došalo, aľe le Feriske phenďa avka: "La čha tumara imar andro ustavos na bičhavaha, bo lake paru čhonenca ela dešochto berš. Aľe andre amaro foros la na kamas. Celá rodina budete mít vyhoštění z města. Odvolat se můžete, ale nebude vám to nic platné."
   E čhaj rovibnaha, rozmukhle balenca solacharďa le dadeske, kaj ňikastar ňič na čorďa aňi lubňipen na kerďa. Ča igen lake sas pre dzeka, kaj pes pačinel le gadženge. Ašarnas la, mangenas lake rajkane chabena, mol, koňaki. Phirnas na pal o karčmi, aľe pal o rajakane vinarňi, kaj šukares bašavenas. Šunelas pes sar princezňa. Kana o gadžo fest maťiľa, ta lestar denašľa.
   O dad ča šunlas, aňi la čha na marďa. Avľa leske pre goďi, te uľahas khere pre Slovensko, andre romano gav, ta imar diňahas pal o rom, e čhaj bešľahas paš e sasvi, rajbinďahas o pherne pal le sasakere čhavore, šulaďahas, pratinkerďahas, e sasvi la ľikerďahas tel peskero vast. Ov kajso dživipen vaš peskeri čhaj na kamelas. Vaš oda kerlas sar graj, kaj leskere čhave te na bokhaľon avka, sar bokhaľolas ov, kana sas andre lengere berša. Na kamelas, kaj te phiren čhingarde, melale, nange the pindrange.
   Kana pre lende dikhelas, save hine šukar, žuže, urde, rajkane, paťalas, kaj leskero čhavorikano suno avľa avri pro čačipen. Kaj the ov hin raj u leskere čhaja na cigánki, aľe raňija. Kaj džanen te dživel andre koja moderno doba! Kajča so leske koja moderno doba akana kerďa? Máte vyhoštění z města! Moderno doba les prastaďa, tradňa les avri andal o foros. Vašoda, kaj e čhaj hiňi šukar, kaj phirel rajkanes urďi! Nadzem na uľahas feder, te džiďiľahas andre romaňi osada tel la sasakero vast?
   "Ta so tuke phende pro sudos?" phučľa e Julka, sar o Feris avľa khere.
   "Traden amen avri andal o foros. Vyhoštění! Kaj džaha? Calo tiri fameľija adej, mire phrala adej bešen."
   "Ta soske?" chudľa pes e Julka le šerestar.
   "Angle čhaj, angle Maňa." O Feris la Julkake vakerlas, sar so. E Julka chudľa la čha te marel. Marlas la le vasteha, la metľaha, vriskinlas, vičinlas pre late: "Lubňije, savi ladž amenge kerďal!"
   O Feris cirdľa lake e metla andal o vast: "Kames la te murdarel?"
   "Dikhes, a tu na paťahas le Romenge! O Roma tuke imar kana vakerenas, u tu mek lake davkerlas love, kaj peske te cinel gada!"
   "Šun, Julko, te e čhaj čačes kerďahas vareso, te čorďahas vaj so, ta la phandlehas. Aľe na phandle la. Mek le gadžeske dine jag, kaj la korkoro vičinďa, ta soske pre late akana džal te phukavel..."
   "Ta soske amen akor traden het?"
   "So me džanav. Phenen, kaj na kamen, kaj but Roma te bešen pre jekh than, andro jekh foros. Le Romendar šunďom, kaj kamen te kerel rozptyl le Romenca. Na džanav tuke te phenel."
   "Kaj džaha? Kaj džaha?" chudľa e Julka te jajgatinel.
   "Phende, kaj amenge bičhavena ľil."
   Avľa oda ďives, kaj mušinďa o Feris la romňaha the le čhavenca te mukel o foros u te džal andro aver foros, so lenge kidle avri o raja. Avľa vaš lenge baro motoris. Caľi fameľija, le Feriskere phrala, la Julkakere phrala pheňa, e daj o dad the mek aver Roma avle lenge te phenel "džan Devleha", savore pre peste rovenas, aľe našťi kerde ňiko ňič. Jekhgoreder rovelas e Maňa. Calo drom rovelas, soske la o raja tradne avri, te aver rakľija kada tiž kernas, a ňič pes lenge na ačhiľa?
   Avle pro than. Sikhade lenge, kaj bešena. Purano phagerdo kher, kaj imar bešenas buter Roma. Phende lenge, kaj koda hin demolice, aľe tel jekh berš o kher aravena tele u sako fameľija chudel nevi bitovka. Maškar o gadže. Abyste se lépe přizpůsobili.
   Aver ďives takoj o Feris geľa te rodel buťi. Buťi arakhľa maj, bo muraren kidenas všadzi. Vaš o čhaja avle duj raňija u ile len andre ajsi tovarňica. "Kadaj tumen sikhavena te sivel," phende lenge. "Sar na phirena andre buťi, ta tumen phandena andre. Imar o papira pal e socialka džana pal tumende všadzi. Ta furt šaj užaren kontrola."
   Dživnas andro cudzo foros. Na sas lenge planones. Ola duj khera, so len dine, sas mek bareder, sar o khera andre oka foros. O budaris sas andre, na avral, o paňi džalas. O Roma, so lenca bešenas pre jekh dvora, sas paťivale, lačhejileskere, na kernas baripen. O Feris pes lenca takoj skerďa. Ča la Julka sas o jakha mindik lole. Ciňisaľolas pes lake pal e daj, the pal o phrala pheňa. O Feris phirelas ko Roma, sako sombat džalas, vakerenas, popijenas peske, aľe e Julka ačholas khere. Daralas pal o cikno Julinkus. Bares les kamelas, furt pašal leste kerlas.
   Kana sas mek khere andro oka foros, phirlas ke phen, bo la pheňa sas ciknoro, so les mek delas te pijel. Avka the la Julkake delas peskere thudestar vaš o Julinkus, kaj leske te makhel o pindroro. Lengeri daj furt vakerlas: "Čučakero thud, mre čhaja, oda nekfeder lekos. Ča leske makh o pindroro, dikheha, sar phirela!" Čačes, le čhavoreske na sas aňi mek berš, imar korkoro ušťelas pal e phuv. Chudelas pes nabitkendar, terďolas pro pindre. Te phirel, mek na phirlas, aľe kada imar but, te korkoro kerďa duj trin kroki! E Julka les mindig chudelas andre angaľi u čumidkerlas les šerorestar dži o pindre.
   Jekhvar sas e Julinka korkori khere ča le Julinkoha - avka sar aver ďivesa. O čhave sas andre škola, o rom the o čhaja andre buťi. E Julka tavelas zumin. "Kerava lačhi rezanka, čhurava andre. S'oda te cinel rezanki andre sklepa? Kherutne hin feder. O rom rado chal, o čhave, o čhaja. - Mamo, ča ker rezanka tu! - Ta tumnege kerava rezanka, kaj te chan, te čaľon." Avka vakerlas ke peste.
   "The tu, mro Julinku, čarav tre pindrore, chaha rezanka?"
   O čhavoro pes cirdelas khatar late pre phuv. Nadzem na achaľolas, so e daj vakerel, aľe asalas, sar šunelas lakero hangos. Avka e Julka furt leha delas duma, ča kaj te šunel, sar o čhavoro kedvešnones asal.
   "No, mro ciknoro, akana valkinaha avri o chumer, čarav tro jiloro," phenlas, kana vareko durkinďa pro vudar.
   "K'oda?" phučel le ciknestar. "Dikh, o vasta mange chumerestar, ta mi aven andre, na?" Pale o ciknoro asanďiľa.
   "Aven andre," vičinel e Julka. "Sem phundrado!"
   Andro kher avel duj raňija the jekh raj. Mek sigeder, sar phende "lačho ďives", dikhenas khatar peste pal o kher.
   "Amen sam pal e Péče u avľam te dikhel, sar dživen," phenďa jekh raňi.
   "Soske o čhavoro pre phuv?" phučľa aver raňi. "Dikhen, sar pes cirdel pal e phuv. Nane tumen haďocis?"
   "Andro haďocis rovel, kamel te ačhel pašal mande!" Andre Julka o rat imar taďolas. O ciknoro, sar te šunďahas, kaj pes ačhol vareso na lačho, chudľa te rovel.
   "Dikhen, sar rovel!" phenďa peršo raňi. Paľis visaľilas ko gadžo: "Oda o čhavoro, so leske operinde o pindro takoj, sar uľiľa!"
   O gadžo na phenďa ňič, ča dikhľa banges pre Julka.
   "Šunen," phenďa aver gadži gulone hangoha, "le čhavoreske ela feder andro ustavos. Ma daran, odej les džanena feder te dodikhel."
   Akana imar e Julka fest choľasaľiľa: "Tu... tumen mandar kamen te čorel mire Julinkus? Avri andal miro kher!" Geľa u phundraďa o vudar. O valkos sas late andro vast, bo valkinelas o chumer, sar o gadže avle andre. Le valkoha lenge sikhaďa, kaj te džan avri.
   O gadže denašle, aňi o vudar pal peste na phandle. Ča e Julka pal lende le vudareha demaďa.
   Vazdľa le ciknores pal e phuv: "Ma rov, mro jiloro, me tut ňikaske na dava!" Čumidelas leske o jakhora, o vastora, o pindrore.
   Takoj o Feris avľa andal e buťi, phenďa leske, so pes ačhiľa.
   "Kampľahas les te čhinel le valkoha!" phenďa o Feris bara choľaha. "Mek mišto, kaj kada na kerďal, phandlehas tut andre."
   Jekhe kurkeha chuden ľil. E Julka kaj te avel ko phandle. La Julkake pes kerďa šišitno andro jakha, o svetos laha džalas.
   O Feris cirdľa pharo voďi: "No, maj dikheha, či amen pale varekaj na tradena!"
   E Julka ča poravelas o jakha, so lake o phandle vakerenas: Hoj kamelas le gadžen le valkoha te čhinel. Útok na veřejného činitele!
   "Oda nane čačo, me ňikas na kamavas le valkoha te čhinel!" vičinelas e Julka. "On mandar kamenas le ciknoress te čorel, ta lenge sikhaďom avri! Akurat valkinavas o chumer, ta mande sas o valkos andro vast..."
   Aľe ko lake paťalas? Ňiko. Šele Romengero lav jekh gadžo phagela.
   "So buter chochavena, ta goreder tumenca ela!" mek la o šinguno daravlas.
   E Julka avľa khere rovibnaha. "Na džanav Feri, soske amen e bibacht marel! So kaske kerďam? Se dikh, the e Maňa imar lačhi. Dživas, sar o Del prikazinel ... so mek amendar kamen?"
   "Ma dara," čitkinlas la o Feris. "Dena tut pokuta, sa ela lačhes!"
   Vičinde la Julka ko sudos. Avle the ola trin gadže. O džuvľa chochavenas, sar džanenas. La Julkake na paťalas ňiko. "Paní Gombošová, máme na to tři svědky!" Sudzinde la duj berš bertena pro útok na veřejného činitele.
   Sar avľa avri andal e zala, ča la o Feris ratinelas. Čhinďiľa pre lavka. Le Romes nane paťaben ňikaj!
   "Džanes so, Julko," phenďa o Feris, kana avle khere, "denašaha pre Slovensko. Mek mišto, kaj miri daj na avľa pal amende pro Čechi. Garuvela amen. Odoj amen na arakhena."
   Raťaha bešle pre mašina, denašle pre Slovensko.
   E phuri rovelas, sar lake savoro vakerenas. "Soske amen o Del marel?" jajgatinlas. Paľis varesar avľa kija peste. "Ma daran, mre čhave," phenďa, "adej tumen na rodena. Ča te ňikaske na phenďan, kaj džan!"
   Pregeľa duj čhon, ňič pes na ačhiľa. Ča o Feris mušinďa andre buťi te džal, bo sar džiďilehas? Geľa te kerel pro JZD pašal o gurumňa. Kana phučkernas, soske avľa pale pal o Čechi, phenďa, kaj e daj phuri, nasvaľi, e Julka mušinel pašal late te kerel. Has lačho, buťakero manuš, ta the o gadže les ľikernas.
   Jekh ďives avľa e Julka pal o rom: "Feri, užarav ciknes."
   "So?" diňa avri o jakha o rom.
   "Užarav ciknes. Imar trin čhon. Mek sar samas pro Čechi."
   "Jaj, ta akana tut na phandena, choc bi amen the arakhenas!" čuminďa la o Feris.

   E Julka sas phari imar šov čhon. Sas baro ňilaj, taťipen, o murša gele te keren pre maľa. Savore polokes bisterenas, kaj la Julka odsudzinde pro duj berš, kaj pes garuvel u nadzem la the roden. E Julka sas khere korkori le Julinkaha the la phuraha. Tavlas. O blaki phundrade, o vudar phundrado, kaj e balvaj choča čino te avel andre. Aľe aňi e prajťori pes na čalavlas, bo e balvaj na phurdelas. E Julka paš o tato bov, kerďa pes lake nalačhes. Geľa avri andal o kher te lel čino luftos. So dikhel? Trin kale motora aven prosto kija late. E Julka mengľisaľiľa. Avľa kija peste, až sar la ispidenas andro šinguňiko motoris. Rovelas, vriskinlas, jajčinlas, gravčinlas, aľe imar la ľidžanas.
   Andre aver motoris sas duj sestrički pal e socialka. Sikhade la phurake ľil, kaj le cikne Julinkus len andro ustavos. E phuri na džanelas te genel. Ľikerlas le ciknores, o čhavoro rovelas. "Avena the tumen andre bertena," vičinlas jekh sestrička, so na sas hodno te čhinel le čhas avri la phurake andal e angaľi. Mek mišto, kaj avľa khere o Feri.
   "Šunen, tumen džanen te genel, na? Ta ča genen tumenge soudní příkaz!" Ispidne leske andro vast ľila pal o sudos, pal e socialka. O Feris te genel džanelas, aľe jepaš ola diline, phare šinguňika lava na achaľolas. Ča oda achaľiľa avri, kaj la romňa džan te phandel andre bertena u le Julinkus andro ustavos pro postižené děti.
   " E romňi mange šov čhon phari!" phenďa o Feris, o hangos leske izdralas andre choľi the andre dukh. Aľe na kerďa ňič, na demaďa le šingunes, na čhinďa la sestrička. Paťalas, kaj la romňa mukhena, sar dikhena, kaj hiňi khabňi.
   Na mukhle la. Phandle la pro Pankracis. Phende paľis le Feriske, kaj mi avel rado, kaj lake na dine buter berša vašoda, kaj denašľa u vyhýbala se soudnímu výkonu. Le Julinkus ligende ko Libercis andro ustavos pro postižené.
   O Feris furt paťalas, kaj la Julka mukhena te ločhol khere. Aľe aňi kada lake na domukhle. Ločhiľa andre pankracko špitaľa. Ločhiľa šukara čhajora. Diňa lake nav Vlasta. Le Feris vičinde, kaj šaj avel te dikhel la čhajora the la romňa.
   E Julka bešľa duj berš vaš ňisoske. Sar ola duj berš ľikerďa avri, o Del džanel. La čhajora, la Vlasta, kamenas takoj te del andro kojeňakos, aľe e Julka pes lenge igen mangelas, kaj la lake te mukhen. "Na to tady nejsme zařízený," phende lake. Aľe arakhľa pes odej jekh lačho doktoris u ov avka kerďa, kaj la cikňora anenas la Julkake te del te pijel maj pandž čhon. Sas somnakuňi čhajori u andre bertenošiko špitaľa savore pes latar starinenas. Bertenošiko čhajori. Paľis la ke peste iľa la Julkakeri phen, ňiž e Julka avla khere andal e bertena.

Kada pes ačhiľa andro šovvardešte berša.

Návrat
na hlavní stránku