|
|
 |
|
JAK ČLOVĚK ŽIJE NA TOMTO SVĚTĚ, TAK BUDE ŽÍT I NA ONOM SVĚTĚ / SAR MANUŠ DŽIVEL P´RODA SVETOS, AVKA DŽIVELA THE PR´AVER SVETOS
Šaňi Dzurko
Přeložila: Helena Jiřincová |
 |
|
Když jsme byli malí, dělali jsme lumpárny. Prali jsme se, my bratři, jen co je pravda. Otec mezi nás skočil, chtěl nás přetáhnout: "Nestydíte se, darebáci? Rvete se jako ti psi o talíř krve! Copak vy tu pohádku neznáte?" Přestali jsme, protože jsme pohádku chtěli slyšet. Otec se prosit nenechal a vyprávěl sám od sebe. Vyprávět pohádky - to bylo jeho! Všichni ti starší Romové, otcovi bratři, každý z nich vyprávěl pohádky.
Můj sladký, požehnaný Bože, byl jednou jeden chudý Rom. A ten měl tolik dětí, kolik je na nebi hvězd, a ještě o jedno víc. Nevěděl už, co má dělat, aby je uživil, a tak říká ženě: "Ženo, půjdu a zeptám se Pána Boha, proč jsme tak chudí."
Vydal se na cestu, můj sladký, požehnaný, jde a jde. Přijde na jednu velikánskou louku. Na té louce rostla taková vysoká zelená tráva - a na té trávě se pásla kráva. Byla taková hubená, vysušená a vychrtlá, kůže na ní visela, samá kost. No nic, šel dál a přišel na jinou louku, travička je tu suchá, nízká - a také se tu pase kráva. Je vypasená, má pěknou měkkou kůži. Romovi nejde na rozum, jak to přijde? Vysoká, dobrá tráva - hubená kráva, suchá tráva - tlustá kráva. Jak je to možné?
Jde dál, vidí: dva psi se rvou o talíř krve! (Tak už tu máme ty naše psy!) Rvali se trhali, do krve kousali, štěkali, až Bůh brání, a skučeli bolestí.
No a tak přišel Rom k Pánu Bohu a povídá: "Božíčku, přišel jsem se tě zeptat na tři věci."
"Tak se ptej, Janči. Co bys chtěl vědět?"
Rom si vzpomněl na tu hubenou a na tu tlustou krávu.
"Jak to, Pane Bože, že ta kráva, co žere suchou trávu, je tak tlustá, a kráva, co žere krásnou vysokou zelenou travičku, je tak hubená?"
"To je tak, Janči: Ta hubená kráva byla kdysi selkou. Jenže byla strašně lakomá. Nikomu nic nedala a hleděla si jen sama sebe. Žebráky odháněla ode dveří, psy na ně pouštěla, čeládku podváděla a najíst jí nedala. Ono se říká: Kdo chce moc jíst, nikdy se nenají dosyta. A tak se i stalo. Teď, když se podruhé narodila, stal se z ní kráva. Vidíš, pase se na krásné vysoké trávě, a stejně trpí hladem a nikdy se nenasytí, pořád bude hubená. Ta druhá kráva byla kdysi chudá ženská, ale třebaže byla chudá ženská, s každým se rozdělila - půlku tobě, půlku sobě. Co mám, to mi dal Pán Bůh, tak ať z toho máš i ty! Proto je teď vypasená, zdravá, i když se pase nad ubohé trávě. Hlad ji netrápí. Ještě něco chceš vědět, Janči?" říká Pán Bůh.
"Ještě mi řekni, můj sladký Bože, proč se ti psi perou o talíř krve?"
"Poslyš, Janči, ti psi - dokud ještě žili ve své lidské podobě - byli bratři. Byli chamtiví, nenáviděli se, rvali se a tloukli. Tak jsou z nich v tomhle životě psi a i teď se rvou, koušou, ubližují si. Jak nahoře, tak i dole, jak dole, tak i nahoře."
"Nikdo jim nemůže pomoct?" zeptal se Janči.
"Nikdo, nikdo. Protože jak člověk žije na tomhle světě, tak žije i na onom světě. Nikdo mu nemůže pomoci. Ledaže si pomůže sám. Ledaže si sám poradí, jak má člověk žít a co to znamená být člověkem."
Rom jenom poslouchal. Poděkoval Pánu Bohu a šel domů. Jenže se zapomněl zeptat, proč jsou Romové tak chudí.
Náš otec byl velký člověk. Byl malý - ale přitom byl velký. Dobrými slovy nás vychovával k dobrému. Svými pohádkami nás učil. Romská pohádka promlouvá k rozumu i k srdci. V romské pohádce se skrývá pravda.
|
|
Sar manuš dživel pr'oda svetos, avka dživela the pr'aver svetos
Kana samas čhave, kerahas bengipen - marahas pes, o phrala, na. O dad chuťiľa pr'amende, kamelas amen te demel: "Na ladžan tumen, bengale? Maren tumen sar ola rikone pre jekh taňiris rat! Na džanen kodi paramisi?" Amen ačhiľam, bo kamahas te šunel paramisi. Aňi na kampelas le dades te mangel, vakerlas korkoro. Te vakerel paramisa - oda sas leskero sasťipen! Sa ola phure Roma, le dadeskere phrala, sa vakernas paramisa.
Sas mre gule bachtaleja Devla, jekh čoro Rom. Sas les ajsi čhave, keci hin pro ňebos čercheňa u mek jekheha buter. Na džanelas imar, so te kerel, sar le čhaven te džiďarel, ta phenel la romňake: "Romňije, džav te phučel le Devlestar, soske sam ajse čore."
Gejľa, mre gule bachtaleja, džal ta džal. Avľa pre jekh bari luka. Pr'odi luka ajsi sas bari čar, želeno čar - pr'odi čar pes pasinlas jekh gurumňi. Ajsi šuki sas, avri šuťarďi, čišľi, e cipa latar figinelas, o kokala avri ačhenas. No ňič, džalas dureder. Avel pre aver luka, čarori šuki, cikňi - odoj tiž jekh gurumňi pasinel pes. Thuľi, e morči pre late kovľi, šukar. Le Romeske na džalas andre goďi, sar oda: bari, lačhi čar - šuki gurumňi, šuki čarori - thuľi gurumňi. Sar oda šaj avel?
Džal dureder, dikhel duj rikone pes maren pre jekh taňiris rat. (Imar aven amare rikone!) Marnas pes, čhingernas, danderkernas, ratvaľarnas jekh avres, bašonas, kaj o Del te arakhel, gravčinenas andre dukh.
No avľa o Rom kijo Del, phenel: "Devloreja, me avľom tutar te phučel trin lava."
"Ta phuč, Janču, so kames te džanel?"
Le Romeske avľa pre goďi odi šuki the thuľi gurumňi. "Sar oda, Devleja, kaj e gurumňi so chal šuki čar, hiňi ajsi thuľi, a gurumňi, so chal bari želeno šukar čarori - ajsi šuki?"
"Oda avka, Janču: Kodi šuki gurumňi sas čirla barvaľi chulaňi. Kajča bari izdraňi sas. Na delas andal o vast, ča oj, ča pes dikhelas. Le kujdušen tradelas khatar peskero vudar, rikonen pre lende tradelas, le sluhen chochavlas, na delas len te chal. Phenel pes: Ko kamel but te chal, šoha n'avela čalo. Avka pes the ačhiľa. Akana, kana uľiľa masovar, ačhiľa gurumňake. Dikhes, pasinel pes pre šukar bari čar, th'avka tirinel bokh, šoha na čaľol, furt hiňi šuki. Odi aver gurumňi sas varekana čori manušňi, aľe hijaba kaj sas varekana čori manušňi, sakones delas - jepaš tuke jepaš mange. So man hin, o Del man diňa, mi jel the tut olestar! Vaš oda hiňi akana thuľi, sasťi, hijaba kaj pes pasinel pre čori čar. Na tirinel bokh. Mek vareso kames te džanel, Janču?" phenel o Del.
"Mek mange phen, mro gulo Del, soske pes ola rikone maren pre jekh taňiris rat?"
Šun arde, Janču, ola rikone - sar mek dživenas andre manušaňi parsuna - sas phrala. Sas hamižna jekh pre avreste, nanavidzinenas pes, marnas pes, murdarkernas. Ta andre kada dživipen ačhile rikonenge a the akana pes maren, danderkeren, murdarkeren. Sar upre, avka the tele, sar tele, avka the upre."
"Niko lenge našťi pomožinel?" phučľa o Jančus.
"Ňiko, ňiko. Bo sar manuš dživel pr'ada svetos, avka dživla the andre aver svetos. Ňiko leske našťi pomožinel, hibaj te peske pomožinla korkoro. Hibaj te pes korkoro dela goďi, sar kampel te dživel sar manuš. S'oda hin manuš."
O Rom ča šunelas. Paľikerďa le Devleske, gejľa khere. Kajča bisterďa te phučel, soske o Roma hine ajse čore.
Amaro dad sas baro manuš. Sas cikno - aľe sas baro. Lačhe laveha amen ľidžalas kijo lačhipen. Sikhavlas amen paramisaha. Romaňi paramisi vakerel kije goďi the kijo jilo. Andre romaňi paramisi hin čačipen.
|
|
|
|
|
|
|
