DĚDEČKOVA POHÁDKA / PAPUSKERI PARAMISI
Michal Šamko

Přeložily: Milena Hübschmannová a Hana Šebková

   Byli jsme dva bratři a jedna sestra. Já - Mižus - jsem nejmladší, tehdy mi bylo sedm let. Chodil jsem se svou o dva roky starší sestrou Maňou a s dalšími romskými dětmi na pole pást sedlákům kozy. Náš nejstarší bratr Dušan chodil s tátou k sedlákům pracovat. Kopali studny, dělali zednické práce a sedláci jim za odměnu dávali jídlo. Jednou byl hlad, jindy hostina.
   Jednoho dne jsme si my děti hrály venku, když přiběhl otec a volal na nás: "Honem, děti, pojďte domů, Němci nakládají naše lidi do aut!"
   Běželi jsme se setrou domů a slyšeli, co tatínek říká: Do města přijela spousta Němců a nakládají lidi do aut. Maminka plakala: "Bože můj, co jen s námi bude! Zabijí nás! Bože, a já mám ještě malé děti!"
   "Pospíchej, Heleno," povídá otec, "vezmi nějaké jídlo a rychle utíkejme do lesa. Tam nás nenajdou."
   Dušan se vyšel podívat ven, ale už jsme slyšeli řev: "Heraus! Heraus! Cigajner!"
   Maminka popadla Maňu i mne a vlekla nás pryč. Dva Němci vstoupili do místnosti, chytili tatínka a bratra a s bitím je vyhnali z domu. My se sestrou jsme plakali a maminka nás tiskla k sobě: "Nebojte se, nebojte se, já vás nedám!"
   Ale jeden Němec popadl maminku za vlasy, mrštil jí o zem a vytáhl ji ven. My jsme vyběhli za ní. Naložili nás do aut a odvezli na stanici. Tam nás vyhnali z aut a všechny Romy postavili na takovém velkém prostranství do řady. Viděli jsme tam stát i naše staroušky, babičku a dědečka. I oni nás viděli, tlačili se k nám, aby nás políbili, ale přišli Němci a odstrčili nás každého na jinou stranu.
   Tátu a Dušana naložili do vagónu. Tatínek na nás volal: "Mišku, Maňo! Držte se! Mám vás moc rád!" Plakali jsme, bylo nám strašně smutno.
   Maminka volala na Dušana: "Dušánku můj! Bože, bože!" A Dušan na mámu: "Maminko, já se bojím, maminko, neopouštěj mě!"
   Němci zavřeli vagón a tátu ani Dušana jsme od té doby už nikdy neviděli.
   My jsme jen plakali a tiše sledovali, co Němci s našimi lidmi dělají. Byl tam také jeden Rom, který bydlel nedaleko od nás. Měl pět dětí a ženu - jmenovala se Iľa. Byla velice hodná, pořád si zpívala. Měla dlouhé černé vlasy, které jí sahaly - s prominutím - až k zadku. Naše maminka na tátu vždycky hudrala, když se s ní zapovídal. Iľina muže praštili Němci pažbou do hlavy, až upadl. Dva jiní Romové ho zvedli a naložili do vagónu.
   Nás, malé děti, nacpali s matkami do předních vagónů. Byli jsme tam namačkáni, ani k stání nebylo dost místa. Němci zavřeli dveře, byli jsme potmě, jen škvírami mezi prkny pronikalo trochu světla. Vlak jel a nikdo z nás nevěděl, kam nás Němci vezou. Jeli jsme a jeli.
   Najednou vlak zastavil. Němečtí vojáci otevřeli dveře a vyzvali nás, abychom vystoupili. Vyhnali nás na takovou velikou louku. Kolem nás bylo plno vojáků se psy. Nevím, jak dlouho jsme tam stáli. Měli jsme hlad a žízeň. Maminka se rozhlížela, jestli někde neuvidí tátu a Dušana, ale jejich vagóny pokračovaly dál.
   Navečer přišel jeden Němec, který uměl česky. Řekl nám, že si můžeme sednout na zem, a jestli máme něco k jídlu, tak se můžeme najíst. Někteří Romové se začali rouhat Bohu, že na nás seslal takové neštěstí. Vtom ale vstal můj dědeček a řekl: "Poslouchejte, Romové, povím vám jednu velice starou pohádku o člověku, který nevěřil v Boha. Jen si poslechněte, co se mu stalo."

   "Byl - můj sladký, požehnaný a spravedlivý Bože -, byl jeden velmi starý stát, a to byla země našich předků. Kdysi Romové nebyli jen hloupí, nevzdělaní - byli velmi moudří. Nazývali se jiným jménem, ale nikdo už neví, jakým. Žili ve vysokých zděných domech, v každém z nich byla koupelna s tekoucí vodou - a to v době, kdy jinde lidé žili jen v jeskyních a chodili ve zvířecích kůžích.
   Byl mezi nimi jeden mladý chlapec, byl vzdělaný, dokázal číst i velice těžké učené spisy, a Romové si ho proto velmi vážili. Jen jedno nebylo dobré - nevěřil v Boha. Smál se Romům, když Boha uctívali.
   Romové mu říkali: "Zanechej těch neblahých řečí!"
   Ale ten chlapec se jen smál a rouhal Bohu. "Nikdo nikdy Boha neviděl! Teprve až ho uvidím na vlastní oči, budu věřit, že existuje."
   "Boha je třeba vidět srdcem, ne očima," říkali chlapci staří lidé. "Oči tě mohou oklamat, srdce ne."
   Ale chlapec se smál ještě víc, protože byl pyšný na svou učenost, a tak starým nedal za pravdu.
   Jednou v noci se chlapci zdálo, že je na vysoké hoře a tam k němu hovoří jakýsi ohnivý hlas. Ovšem toho, komu ten hlas patřil, nebylo vidět: "Až zítra vstaneš, přijď za mnou na tuto horu."
   Když na druhý den vstal, řekl si: "Hloupý sen! Nikam nepůjdu!"
   Jenže ho to pořád táhlo, aby vystoupil na kopec, který viděl ve snu. A tak se vydal na cestu. Ušel hodný kus cesty - ani nevěděl, kam jde, ale cesta ho sama k tomu kopci dovedla. Jakmile tam došel, ozval se před ním ten ohnivý hlas: "Copak tu hledáš?"
   "Chci vidět na vlastní oči Boha! Nevěřím že existuje."
   "Kdo nevěří, nenajde. Ale jestli chceš, pohlédni na mne a já se stanu tvým Bohem. Dám ti, čeho se ti zachce."
   A co ten chlapec na vlastní oči nevidí? Ohnivého muže! Nebyl ošklivý, naopak - byl krásný, vycházela z něho taková zář - jenomže chlapcovy oči neviděly, že ta zář je nečistá. Chlapcovy oči nepoznaly, že je to ďábel.
   "Co si ode mne přeješ?" zeptal se čert.
   Ten chlapec nebyl zlý, myslel na své bližní Romy, přál si, aby byli šťastní. "Přál bych si, aby naši Romové byli ještě bohatší, než jsou, aby měli ještě krásnější zemi a aby je provázelo ještě větší dobro."
   "Dobrá, všechno ti dám - pokud si ovšem se mnou zahraješ karty a vyhraješ."
   Chlapec nevěděl, co jsou to karty, protože tehdy počestní lidé neznali ani karty, ani automaty, ani alkohol.
   Čert mu ukázal karty.
   "To jsou jen takové obrázky? To že jsou karty? Jen mě to nauč - jsem chytrý, vzdělaný, naučím se to rychle."
   Čert chlapci ukázal, jak se hrají karty. Chlapec se to rychle naučil.
   "Zahrajeme si spolu tři kola," řekl čert. "V každém kole budeš držet bank - ty i já. Když vyhraješ v prvním kole, naučím tě chytat hady a léčit hadím jedem. Bude z tebe velký lékař."
   "No dobrá," povídá chlapec.
   A tak hráli. První kolo chlapec vyhrál. Byl na sebe pyšný.
   Když měli hrát druhé kolo, povídá čert: "Dám v bank to, že když prohraju, dám Romům ještě větší bohatství, než mají doposud - dám jim to, co jsi ode mne žádal. Když prohraju, vyžádám si od tebe tvůj rozum."
   "Budiž," řekl chlapec, protože si - hloupý - myslel, že na něho už nikdo nemá, když jednou vyhrál.
   Druhé kolo prohrál. Ale chtěl hrát pořád dál, protože mu čert vzal rozum.
   "Když prohraješ v třetím kole, vezmu Romům jejich zem, veškeré jejich bohatství a všechno, co znají."
   "Budiž!" zvolal chlapec, protože už ho měl čert ve svých rukou. A prohrál.
   "Teď už je všechno, cos měl, moje. I země Romů, i to, co uměli..." smál se čert.
   Chlapec zůstal celý bez sebe. Už byl na smrt.
   Najednou se ale před ním rozsvítilo veliké světlo. Čert zařval a zmizel jako dým. Chlapec se vzpamatoval, ale nikoho neviděl.
   "Co je to? Kdo jsi, ty, který jsi mě přivedl zpátky k životu?"
   "Ach, můj ubohý chlapečku, víš, cos udělal? Ty jsi prohrál romskou zem! Nechal ses oklamat ďáblem, protože tvé oči uvěřily, že čert je sám Pánbůh!"
   "Ach Bože, co teď? Jak mám navrátit svým Romům, romským dětem jejich zemi?" plakal chlapec. "Neopouštěj nás, veliký Bože!"
   "Bůh nikoho neopouští. Jenže všechno, co člověk činí, se mu vrátí zpět. Zpět se mu nevrátí jen to, co bez srdce, bez rozumu ztratí. Já Romy neopustím - ale půjdete dlouhou, předlouhou cestou, dokud znovu nenajdete své štěstí. Dám vám písně, housle, aby se vám ta dlouhá trnitá cesta zdála kratší a abyste uměli obměkčovat srdce druhých. A dám vám také do rukou železo, kleště a kladivo, abyste mohli vyrábět hezké a potřebné věci, které budou každému k užitku. Běžte, Romové, a choďte se srdcem na dlani, s písněmi na rtech - a učte se. Věřte, že své štěstí naleznete! Věřte, že naleznete i své místo mezi ostatními. Bůh vás neopustí!"

   Poslouchali jsme dědečka, jako kdyby nám tu starodávnou pohádku vyprávěl sám Pánbůh.
   "Dědo," chtěl jsem se zeptat. "Jaké to má pokračování? Kdy Romové naleznou své štěstí?" Ale už jsem se zeptat nestačil. Přišli Němci se psy a začali brát děti od matek. Já jsem se mamince schoval pod sukni. Přišel jeden Němec a chtěl mamince vzít Maňu. Máma do něj strčila s takovou silou, že ten Němec spadl na zem. Jiný však vzal pistoli, vystřelil - a já už jen viděl, jak se máma skácela. Pak vystřelil i na mou sestřičku. I ona se skácela. Pak jsem omdlel.
   Němci si asi mysleli, že jsem mrtvý. Vzpamatoval jsem se, až když mě děda chytil za nohu: "Miško, vstaň a utíkej! Honem!"
   "Dědečku, dědečku!" plakal jsem.
   "Jen utíkej, chlapče, honem!"
   Vstal jsem a dal jsem se na útěk. Němci za mnou poslali psa. O kousek dál jsem ale uviděl takové veliké listy, a tak jsem do nich skočil a chtěl se tam ukrýt. Jenže jsem spadl do nějaké jámy a něco mě praštilo do hlavy.
   K sobě jsem přišel až v nějakém domě. Ležel jsem na posteli s ovázanou hlavou. Vedle mne seděla stará selka s mužem: "Neboj se, synku, už je všechno v pořádku."
   "Prosím vás, paní, kde je maminka a táta?"

   Až po válce jsem se dozvěděl, že skoro všechny Romy od nás Němci postříleli. A ty, kteří zůstali na živu, odvlekli do Osvětimi.
   Já jsem pak vyrostl u těch starých gádžů. Byli moc hodní. Vystudoval jsem vysokou školu. Mám hezkou ženu a dvě krásné děti. Starší chlapec se jmenuje Dušan a dcerka Maňka. Daří se mi docela dobře - ale přesto nemohu zapomenout. Ani na tu dědečkovu pohádku nikdy nezapomenu. V srdci stále nosím to, co Bůh řekl Romům: "Choďte s otevřeným srdcem, konejte dobro - a učte se. Věřte, že své místo a své štěstí naleznete!"

Papuskeri paramisi

   Samas duj phrala the jekh pheň. Me, o Mižus, somas jekhterneder, has mange efta berš. Phiravas mira duje beršenca phuredera pheňaha, la Maňaha, the avre čhavorenca pro maľi te pasinel le gadženge le kozicen. Amaro jekhphureder phral, o Dušan, phirelas le dadeha pal o gadže te kerel buťi. Kidenas avri chaňiga, murinenas. O gadže len denas vaš e buťi chaben. Jekhvar has bokh, jekhvar hojscina.
   Jekh ďives amen o čhavore amen bavinahas avri, sar avľa o dad u gravčinďa pr'amende: "Sig, čhavale, aven khere, o Ňemci kidkeren le Romen pro motora!"
   Prastanďam la pheňaha khere a šunás, so o dad vakerel. Pro foros avle but Ňemci a kidkeren le ľudos pro motora. Mri daj rovelas: "Joj Devla, so amen ča keraha! Murdarena amen! Devla, sem man hin cikne čhavore!"
   "Siďar, Helen," phenel o dad, "le vareso chabenoro a sig denašas andro veš. Odoj amen na arakhena."
   O Dušan gejľa avri te dikhel, aľe imar šunas bari vika: "Heraus! Heraus! Cigajner!"
   E daj chudňa la Maňa the man u fest amen ľikerlas. Duj Ňemci avle andro kher, chudne le dades, le phrales a maribnaha len tradenas andal amaro kher avri. Amen la pheňaha rovahas, e daj amen kikidelas ke peste: "Ma daran, ma daran, me tumen na dav!"
   Aľe jekh Ňemcos la da chudňa balendar, čhiďa la kije phuv, cirdelas la avri. Amen denašahas pal late. Thode amen pro motora, ľigende amen pre štacija. Odoj amen tradne pal o motora tele u thode savore Romen te terďol pro baro placos andre fronta. Dikhľam odoj te terďol amare phuren, la baba the le papus. The jon amen dikhle, ispidenas pes kij'amende, kamenas amen te čumidel. Aľe avle o Ňemci, čhide amen sakones pre aver sera.
   Le dades the le Dušaňis thode andro vagónos. O dad pre amende vičinelas: "Mišku, Maňo! Ľikeren tumen! Rado tumen dikhav!" Amen žaľatar rovahas.
   E daj vičinelas pal o Dušan: "Dušanku miro, joj Devla!" O Dušan pre daj: "Mamo, me darav, ma mukh man, mamo!"
   O Ňemci phandle o vagónos u akorestar le dades aňi le Dušaňis šoha na dikhľom.
   Amen ča rovahas, dikhahas, so keren o Ňemci amare Romenca. Has odoj jekh Rom, so bešelas nadur khatar amaro kher. Has les pandž čhave, leskeri romňi - Iľa la vičinahas - has igen lačhi, furt ča giľavelas. Has la bare kale bala dži, so paťiphenav, kije bul. Miri daj pro dad vriskinlas, te laha delas but dumi. La Iľakere romes pekle o Ňemci la puškaha pal o šero, kaj pejľa. Duj aver Roma les hazdne u thode andro vagónos.
   Amen le cikne čhavoren le dajenca ispidkerde andro anglune vagóni. Samas skikidle, na sas kaj te terďol. O Ňemci phandle o vudar, samas andre cma, ča le chevendar maškar o vagónoskere doskengere seri avelas salig vududoro. E mašina džalas u ňiko na džanelas, kaj amen o Ňemci vežinen. Džahas ta džahas.
   Jekhvar e mašina zaačhiľa. O ňemcika slugadža phundrade o vudar, phende amenge, kaj te džas pal e mašina tele. Tradne amen pre bari luka, pherdo slugadža rikonenca khatar amende. Na džanav, keci odoj terďuvahas. Samas bokhale, trušale. E daj dikhelas khatar peste, či n'arakhela le dades the le Dušaňis. Aľe lengere vagóni džanas dureder.
   Kijaraťi avľa jekh Ňemcos, džanelas čechika. Phenďa amenge, hoj amenge šaj bešas pre phuv, a te amen hin so te chal, šaj chas. Pojekh Roma chudne te haňinel le Devles, hoj pr'amende mukľa ajsi bibacht. Akor ušťiľa miro papus u phenďa: "Šunen, Romale, phenava tumenge bari phurikaňi paramisi pal jekh manuš, so na paťalas Devles. Ča šunen, so pes leske ačhiľa."

   "Has, mre gule bachtaleja the mek čačeja Devla, has jekh baro them a oda esas e phuv amare dadengeri. Čirla o Roma na has ča diľine, nasikhade - has bare goďaver, akharenas len avre naveha, aľe ňiko imar na džanel sar. Dživenas andro uče murimen khera, andre sako kher sas nanďarďi, čuľardo paňi - imar akor, sar avrether o nipi dživenas andro chara u phirenas andro džvirengere morčha.
   Has maškar lende jekh terno čhavo, ehas sikhado, džanelas te genel igen phare sikhade genďija, o Roma les vaš oda bečeľinenas. Ča jekh has lestar nalačho - na paťalas Devles. Asalas le Romendar, kana le Devles denas paťiv.
   O Roma leske phenenas: "Mukh ajsi bibachtaľi duma!"
   Aľe o čhavo ča asalas u le Devles haňinelas. "Ňiko mek ňigda šoha le Devles na dikhľa! Ča akor, sar les dikhava pre mire jakha, paťava, kaj egzistinel."
   "Le Devles kampel te dikhel jileha, na jakhenca," phenenas le čhaske o phure manuša. "O jakha tut šaj chochaven, o jilo na."
   Aľe o čhavo mek sa feder asalas, bo sas barikano andre peskeri sikhaďi goďi u le phuren na delas lengero čačipen.
   Jekh rat džalas o čhavo sune, kaj hin pro baro plajis u odoj ke leste vakerel sar kana jagalo hangos. Ča koles, so vakerelas, na dičholas: "Tajsa, sar ušťeha, av pre kada plajis pal mande."
   Aver ďives, kana o čhavo ušťiľa, phenďa peske: "Diľino suno! Ňikhaj na džav!"
   Kaj ča furt les cirdelas ta cirdelas te džal pre koda plajis, so dikhľa andro suno. Mukľa pes pro drom. Baro drom gejľa, na džanelas, kaj džal, aľe o drom les korkoro pre koda plajis ľigenďa. So ča avľa, diňa pes paš leste anglal oda jagalo hlasos: "So adaj rodes?"
   "Kamav te dikhel le Devles pre mire jakha! Na paťav, kaj egzistinel."
   "Ko na paťal, na arakhel. Aľe te kames, čhiv tire jakha pre mande, me avava tiro Del. Dava tut, so kameha."
   So dikhel o čhavo pre pekere jakha, so na? Jagale manušes. Na sas džungalo, sas šukar, e žara lestar demelas - kajča le čhaskere jakha na dikhenas, hoj e žara bižuži. Le čhaskere jakha na prindžarde, hoj oda o beng..
   "So mandar kames?" phučľa o beng.
   O čhavo na sas phuj, leskere Roma leste sas andro jilo, kamelas lengeri bacht. "Kamav, kaj o Roma te aven mek barvaleder, sar hin, kaj len te avel mek šukareder phuv, mek barikaneder lačhipen."
   "Mišto, dava tuke sa, te kheleha manca karti u te kheleha avri."
   O čhavo na džanelas, s'oda karti, bo akor paťivale džene karti, automati, maťariben na džanenas.
   O beng leske sikhaďa o karti.
   "Ča ajse čitrore? Oda hin o karti? Ča sikhav man - me som goďaver, sikhado, me sig sikhľuvava."
   O beng le čhaske sikhaďa, sar te khelel o karti. O čhavo sikhľiľa sig.
   "Bavinaha trin khela," phenďa o beng. "Andre sako khel deha tu bankos the me. Te kheleha avri avgutno khel, sikhavava tut te chudel sapen the te sasťarel sapuňale drabeha. Aveha baro doktoris."
   "Kada šukar," phenďa o čhavo.
   Khelenas. O avgutno khel o čhavo khelďa avri. Ehas baro barikano andre peste.
   Sar džanas te bavinel o aver khel, phenďa o beng: "Dav andro bankos oda, hoj te prekhelava, dava le Romen mek feder barvaľipen, sar koda, so len hin - dava len oda, so mandar mangehas. Te khelava avri, mangav tutar tiri goďi."
   "Mi jel!" phenďa o čhavo, bo diľino paťalas, hoj nane pre leste, hoj našťi prekhelel, te jekhvar imar khelďa avri.
   Aver khel prekhelďa. Aľe kamelas te bavinel o karti sa het, bo imar lestar o beng iľa e goďi.
   "Te pre tritovareste prekheleha, lava le Romendar lengeri phuv, savoro barvaľipen, savoro, so džanen."
   "Mi jel!" vičinďa o čhavo, bo imar sas le bengeske andro vast. Prekhelďa.
   "Akana savoro tiro hin imar miro. Le Romengeri phuv, savoro, so o Roma džanenas..." asalas o beng.
   O čhavo ačhiľa bi peskero. Lelas les o meriben.
   Jekhvar pes diňa anglal baro vudud. O beng zgravčinďa, našľiľa sar thuv. O čhavo avelas kija peste, aľe pro jakha na dikhelas ňikas.
   "S'oda? Ko sal, tu, so man anďal pale kijo dživipen?"
   "Jaj, mro čoro čhavo, so tu kerďal? Romaňi phuv prekhelďal! Le bengestar tut diňal te chochavel, bo tire čore jakha paťanďile, hoj o beng hin Del!"
   "Jaj, Devleja, so te kerav? Sar som te del pale mire Romenge, le romane čhavenge, lengeri phuv?" rovelas o čhavo. "Ma omuk amen, Devleja bareja."
   "O Del ňikas na omukel. Kajča savoro, so manuš kerel, oda leske avel pale. Ča oda leske pale na avel, so bijo jilo, bije goďi našavel. Na omukava le Romen - aľe džana baro, baro drom, kim pale arakhena peskeri bacht. Dav tumen giľa, lavuti, kaj oda baro u pharo drom te avel lokeder, kaj avre dženengere jile tumen te džanen te kovľarel. Dav tumen trast andro vasta, silavis the svirind, kaj te keren šukar buťa, so ela sakones pre chasna. Džan, Romale, phiren phundrade jileha, giľenca - u sikhľon goďi. Šaj paťan, kaj tumari bacht arakhena. Šaj paťan, kaj arakhena tumaro than maškar o avera. O Del tumen na omukela."

   Amen šunahas le papus, sar kana o Del te vakerďahas adi čirlatuňi paramisi.
   "Papu," kamavas te phučel. "Sar oda džal dijader? Kana arakhena o Roma peskeri bacht?" Ča imar te phučel na stačinďom. Avle o Ňemci rikonenca, chudne te kidkerel la čhavoren khatar o daja. Me man garuďom la dake tel e rokľa. Avľa o Ňemcos, kamelas te cirdel la datar la Maňa. E daj andre leste ispidňa ajsa zoraha, kaj o Ňemcos pejľa. Aver Ňemcos hazdňa o pištoľis, ľivinďa, me imar ča dikhľom, sar e daj pejľa. Paľis ľivinďa the andre miri pheňori. The joj pejľa. Megľisaľiľom.
   O Ňemci talam džanenas, hoj som mulo. Zbatorinďom man, kana man o papus chudňa pindrestar: "Mišku, ušťi, denaš! Siďar!"
   "Papu, papu!" rovavas me.
   "Ča denaš, mro čho, sig!"
   Chuťiľom opre pal e phuv, diňom te denašel. O Ňemci pal mande mukle le rikones. Salig dureder dikhľom bare prajta - chuťiľom andre, kamavas man te garuvel. Pejľom andre char, vareso man demaďa andro šero.
   Avľom kija peste andre jekh kher. Pašľuvavas pro haďos, o šero mande has phandlo pataveha. Paš mande bešelas phuri gadži the lakero rom: "Neboj se, synku, už je všechno v pořádku."
   "Prosím vás, paní, kde je maminka a táta?"

   Ča pal o mariben šunďom, kaj maj savore Romen khatar amende o Ňemci ľivinkerde. Olen, so ačhile džide, ľigende andre Osvjenčima.
   Me bariľom paš ola phure gadžore. Has igen lačhe. Sikhľiľom avri pre bari škola. Hin man šukar romňi the duj šukar čhavore. Phureder muršoro pes vičinel Dušan, e čhajori Maňka. Dživav calkom mištes - aľe šoha našťi bisterav. Aňi pre le papuskeri paramisi šoha na bisterava. Furt mande andro jilo, so o Del phenďa le Romenge: "Phiren phundrade jileha, keren lačhi buťi, sikhľon goďi. Šaj paťan, kaj arakhena tumaro than the tumari bacht."

Návrat
na hlavní stránku