ZAVRAŽDĚNÉ DĚVČÁTKO / MURDARĎI ČHAJORI
Gejza Demeter

Přeložila: Helena Sadílková

   Tončovi bylo deset a byl jako každé jiné dítě v tom věku. Něčím se však přece lišil. Hodně si četl, lépe se učil a rád zůstával sám.
   Jednou, když mu babička dala jídlo na talířek, šel si sednout na práh. Dveře byly otevřené, a tak natáhl jednu nohu do komory a druhou vystrčil ven. Vzal lžíci a začal jíst. Právě zvonili poledne a on najednou zahlédl hezkou holčičku, jak ho k sobě volá. Postavil talířek na zem a šel za ní. Seznámili se a začali si hrát. Běhali po louce, chytali ryby, lezli po stromech. Tončovi se ta holčička moc líbila, a proto jí chtěl dát pusu, ale ona nechtěla, jenom kdyby šli do lesa, aby je nikdo neviděl. Ale Tonču se do lesa bál jít, protože se tam nedávno oběsil jeden sedlák. Když byla jedna hodina po poledni, holčička řekla, že už musí jít. Rozloučili se a každý si šel po svých.
   Tonču se probral a vidí, že ho dědeček pleská po tvářích a křičí na něj:
   "Tonču, co je ti? Jak to, že jsi nám omdlel?"
   "Já jsem omdlel? To není pravda. Já jsem si hrál s jednou holčičkou," odpovídá Tonču ve strachu, že ho děda bije právě kvůli té holce.
   "Ty že sis hrál? A s kým? Co to bylo za holčičku? Znáš ji?" začali se Tonča vyptávat dědeček i babička. Tonču jim musel všechno povědět, od začátku až do konce. Pověděl jim, jak tu holčičku zahlédl, jak si s ní hrál a jak jí chtěl dát pusu. Také jim řekl, že ji nezná, ale že je moc hezká. Dědeček na to řekl, že k sobě ta holčička někoho láká, aby nebyla tak sama. A že kvůli něčemu nemá na onom světě pokoj. Ještě Tončovi řekl, že kdyby ho k sobě příště zase lákala, tak aby za ní nikam nechodil, a že ji nesmí políbit, i kdyby mu dávala nevím co.
   Jak to Tončův dědeček řekl, hned ho napadlo, že musí zajít do kostela pro svěcenou vodu. Přinesl ji, rozehřál svěcenou svíčku a horký vosk pomalu nalil do svěcené vody. Jak potom sám vyprávěl, ukázala se mu v ní holčička, které mohlo být takových osm deset let, a na hlavě měla krev. Dědeček řekl, že to děvčátko někdo kdysi zavraždil a nepohřbil je. Musí, chudinka, bloudit po tomhle světě, dokud ji nepohřbí. Zapálil ještě jednu svíčku a začal ji zaříkávat, aby už Tončovi dala pokoj, aby si na hraní vybrala nějakého jiného kluka.
   Nazítří už babička Tončovi dala jídlo do předního pokoje a jedli tam všichni společně. Ale stejně, jakmile vzal Tonču lžíci do ruky, ukázala se mu ta holčička a on si s ní zase odešel hrát.. Vrátil se hodinu po poledni. Tončův dědeček už nevěděl, co má dělat. Kouzla, která znal on, byla na tuhle holčičku moc slabá. Bál se, aby se Tončovi něco nestalo, a tak se vydal až do Lúček, za Čisárovou ženou, za Džudžunou. Mezi Romy se o ní povídalo, že je to největší vědma, že umí všechno. I vodu svázat.
   Hned jak Džudžuna přišla, rozehřála svíčku a vosk vlila do svěcené vody. Co tam pak uviděla, to nikomu neřekla. Tončovi ale přikázala, aby se oblékl, protože s ní musí jít na Sninský kámen, k "Mořskému oku", najít tam kosti té holčičky a pohřbít je, ale že tam musí jít v noci, aby je nikdo neviděl. Vlak jim do Sniny jel v sedm hodin, tak už museli spěchat, aby ho chytili. Od dědečka dostal Tonču malou motyčku, aby ten hrobeček mohl vykopat.
   Když přišli k Mořskému oku, řekla Džudžuna Tončovi:
   "Poslechni, Tonču, tu holčičku, se kterou sis hrál, někdo zabil. Stalo se to před dvaadvaceti lety a ještě ji nikdo nepohřbil. Musíš najít její kosti a pohřbít je. Jenom tak tě nechá na pokoji. Už ji nikdy neuvidíš. Vybrala si tě, aby sis s ní hrál, protože jí je samotné smutno, a kdybys ji nepohřbil, přišla by za tebou ještě jednou a už by tě nepustila zpět."
   Tonču se pustil do hledání kostí. Netrvalo mu to dlouho a našel je, pod jedním keřem. Posbíral je do zajdy, zavázal ji a hodil si ji přes ruku. Na hřbitov do Sniny se vrátili lesem, aby je nikdo neviděl. Když tam dorazili, Tonču vykopal malý hrobeček a kosti do něj pohřbil. Potom se s Džudžunou pomodlili a vrátili se domů. Tonču už to děvčátko nikdy neviděl, ani ve snu ne.

Murdarďi čhajori

   Le Tončuske sas deš berš u sas ajso čhavo, sar the aver, kaj sas andre ola berša so the ov. No, jekheha sas inšo. But genelas, feder sikhľolas u igen rado sas korkoro.
   Jekhvar, sar les leskeri baba diňa te chan pro čaroro, bešľa peske pro prahos. O udar sas phuterdo, ta jekh pindro peske thoďa andre pitvora u aver thoďa avri. Iľa e roj u chudňa te chan. Akurat harangodzinenas pro dilos, kana dikhľa šukara čhajora, sar les vičinel ke peste. Thoďa tele o čaroro u gejľa ke late. Sprindžarde pes u chudne pes te bavinen. Prastavkernas pal e luka, chudkernas mačhen, phirenas pal o stromi. Le Tončuske pes e čhajori igen ľubinelas u vašoda la kamelas te čumiden, aľe oj na kamelas, ča chibaj andro veš, kaj len ňiko te na dikhel. No andro veš o Tončus daralas te džan, bo odoj pes umblaďa načirla jekh gadžo. Sar sas jekh ora pal o dilos, e čhajori phenďa, hoj imar mušinel te džan het. Rozlučinde pes u sako gejľa pal peskero.
   O Tončus pes prechudňa u dikhel, hoj les leskero papus marel pal o muj u gravčinel pre leste:
   "So tute, Tonču? Soske amenge mengľisaľiľal?"
   "Me mengľisaľiľom? Oda nane čačipen! Me pes bavinás jekha čhajoraha," phenel o Tonču darate, hoj les o papus marel vaš odi čhajori.
   "Tu tut bavinehas? Kaha? Ko sas kodi čhajori? Džanes la?" chudne le Tončustar te phučkeren e baba the o papus. O Tonču lenge mušinďa sa te vakeren, sa agor agorestar. Phenďa lenge sar kola čhajora dikhľa, sar pes laha bavinelas the sar la kamelas te čumiden. Phenďa tiž, hoj la na džanel, aľe hoj hiňi igen šukar. O papus pre kada phenďa, hoj kodi čhajori ke peste ludzinel darekas, kaj te na jel korkori. Kaj la nane pre ada sumnal prikal varesoste smirom. Le Tončuske phenďa, hoj te bi les masovar ludzinelas peha, ta kaj laha ňikhaj te na džal u na sabadno leske la te čumiden, kaj bi les te delas na džanav so.
   Sar kada le Tončuskeri papus phenďa, dogondolinďa, hoj mušinel te džan andre khangeri u te anen švecimen paňi. Sar les anďa, roztaťarďa švecimen momeľi u čhorelas la polokes andro švecimen paňi. Sar ov korkoro phenďa, sikhaďa pes leske odoj čhajori, kaj šaj lake uľa kajse ochto, abo deš berš, u sas la pro šero rat. O papus phenďa, hoj kola čhajora dareko murdarďa u na parunďa. Oj čori mušinel te phiren pal ada sumnal, pokiaľ la na parunena. Zalabarďa aver momeľi u chudňa la muľa čhajora te zarikinen, kaj imar le Tončuske te del smirom, kaj peske te avri kidel varesave avres čhavores pro peskero bavišagos.
   Pre aver ďives imar e baba diňa te chan le Tončus andro angluno kher u chanas odoj savore. No the avka, so ča o Tončus chudňa e roj andro vastoro, sikhaďa pes leske e čhajori u ov pes laha gejľa pale te bavinen. Jekha oratar pal o dilos avľa pale. Leskero papus imar na džanelas, so te keren, so ov džanelas te vražinen, ta oda sas pre kadi čhajori frima. Daralas, kaj pes vareso le Tončuske te na ačhel, u vašoda gejľa dži Lučkate pal le Čisariskeri romňi, pal e Džudžuna. O Roma vakerenas, hoj oda jekhbareder vražkiňa, hoj džanel sa. The o paňi te sphanden.
   So ča e Džudžuna avľa, takoj ča roztaťarďa momeľi u čhiďa la andro švecimen paňi. So odoj dikhľa, na phenďa ňikaske. Paľik phenďa le Tončuske, kaj pes te urel, hoj mušinel te džan laha Sňinate pro Morski oko, odoj te skidel la čhajorakere kokala u te parunen len, aľe mušinen te džan tel e rat, kaj len ňiko te na dikhel. E mašina lenge džalas Sňinate efta orendar, ta mušinenas imar te siďaren, kaj la te chuden. Kaj te jel o Tončus hodno te kiden avri charori, ta leske diňa o papus cikňi motičkica.
   Sar avle pro Morski oko, e Džudžuna phenďa le Tončuske:
   "Šun, Tonču, kola čhajora, so tu pes laha bavinehas, vareko murdarďa. Imar oleske bišuduj berš u mek la ňiko na parunďa. Tu mušines te arakhen lakere kokala u te parunen len. Ča avka tuke oj dela smirom. Imar la šoha na dikheha. Te tu koda na kereha, ta oj tut peske avri kidňa, kaj laha pes te bavines, bo lake hin smutno korkorake. Mek bi pal tu avlas jekhvar u imar bi tut na mukelas pale."
   O Tonču chudňa te rodel o kokala. Na ľikerlas leske but u tel jekh bur len arakhľa. Skidňa len andre zajdica, zaphandľa u čhiďa prikal o vastoro. Kaj len ňiko te na dikhel, ta pre mulaňi bar Sňinate džanas vešeha. Sar odoj avle, kidňa o Tončus la motičkaha cikňi charori u o kokalica parunďa. Paľik pes ov the e Džudžuna pomodľinde u avle khere. O Tončus imar šoha kola čhajora na dikhľa, aňi andro suno na.

Návrat
na hlavní stránku