|
|
 |
|
DVA POLODUŠI / DUJ JEPAŠA
Gejza Demeter
Přeložila: Helena Sadílková |
 |
|
Věřte mi nebo ne, tohle se skutečně stalo mému strýčkovi, který bydlí v Ústí. Jestli mi nevěříte, klidně se ho běžte zeptat a on už vám řekne, jestli jsem si to vycucal z prstu, nebo jestli mluvím pravdu.
Je to už dobrých pětadvacet let, strýček měl tehdy takovou práci, že překopával hřbitov. Každý den dostali láhev rumu, tu vypili a pak šli dělat.
Jednou strýček - jmenoval se Dzurjus - s jedním svým kamarádem zaspali a přišli do práce pozdě. Tak okolo osmé. Než vypili rum a než se oblékli do gumových kombinéz, bylo deset. Pokud si chtěl každý vydělat tisíc korun, museli vykopat čtyři hroby, přeložit čtyři nebožtíky do čtyř nových rakví a zase hroby zasypat. Už zvonilo poledne a oni dělali teprve druhý hrob. Právě otevírali rakev - uvnitř ležel nebožtík, byl to ještě mladý člověk. Poznali, že nemohl v zemi ležet déle než rok, protože ani on, ani jeho rakev ještě úplně neshnili.
"Poslouchej, Dzurjo," řekl Gejza, strýčkův kamarád, "dneska už těžko ty čtyři hroby uděláme. Co kdybychom tady toho rozpůlili a každou polovičku hodili do jedné rakve? Budeme mít dvě rakve hotové, co říkáš?"
"Máš pravdu! Je jak rosol, nikdo nic nepozná."
Jak řekli, tak udělali. Nebožtíka přesekli vedví a uložili do dvou rakví. Do jedné rakve dali nohy od pasu dolů a do druhé horní půlku. Rakve označili svým čísly, díru zakopali, umyli se a šli domů. Na ničem se nedomlouvali, ale přesto se potkali okolo šesté večer v hospodě nedaleko hřbitova. Hned jak se uviděli, ptali se jeden druhého: "Co tady děláš?"
"Nevím, člověče, ale nějak jsem nemohl doma vydržet, jako by mi někdo říkal, abych šel do hospody."
"A víš, že já taky? Člověče, jak jsem přišel z práce domů, tak mi furt znělo v uších: Jdi do hospody, jdi do hospody, ale přesně v šest!"
"Na tom něco musí být," řekli si oba a už o tom dál nemluvili. Sedli si ke stolu, dali si pivo, vypili pár panáků, popovídali si o ženských a zahráli karty. O půlnoci najednou - jako by jim to někdo poručil - oba se naráz zvedli, zaplatili a vyšli ven. Před hospodou se rozloučili - dobrou noc, dobrou noc - a každý šel svou cestou domů.
A teď vám řeknu, co se stalo Gejzovi. Gejza bydlel až v Bukově, pěšky by to měl daleko, a tak šel na autobus, že tam počká, něco určitě hned pojede. Jde a jde a najednou před sebou vidí něčí nohy s polovinou břicha. Příšerně se lekl a zastavil se. Nohy se také zastavily. Udělal pár kroků. Nohy také, takže se vyděsil ještě víc a celý roztřesený se zeptal: "Co seš anebo kdo seš, že mě takhle v noci strašíš?"
A nohy mu odpověděly: "Já jsem polovina toho nebožtíka, kterého jste dnes vykopali z hrobu a rozdělili ho do dvou rakví. Chci po tobě, abys mě uložil zpátky do jedné rakve. Jestli to neuděláš, pustím na tebe takovou hrůzu, že tady na tom místě v tu ránu zcepeníš. Ani na onom světě nebudeš mít pokoje, dokud mě někdo nevrátí do jedné rakve."
"Udělám všechno, co chceš, poloduchu, jen už mě, prosím tě, neděs!" odpověděl Gejza, otočil se a zamířil zpět ke hřbitovu. A nohy s ním. Ale teď už z něj sejmuly hrůzu. Gejza došel až na hřbitov a kouká - rakve, do kterých ukládali mrtvé, už jsou pryč.
"Co teď budu dělat?" začal bědovat Gejza, "jak tě teď mám složit nazpátek, vždyť ty rakve už tady nejsou. Co se mnou děláš?"
"Víš, kde ty rakve jsou?" zeptal se ten poloduch.
"Vím, vím, v Trmicích, na novém hřbitově."
"Tak tam dojdeme a ty mě tam vrátíš do jedné rakve," řekl duch a už jdou přes Bukov do Trmic.
Necháme Gejzu, ať si jde se svým poloduchem do Trmic, a já vám zatím řeknu, co se stalo s mým strýčkem, s Dzurjem.
Dzurjus bydlel na Střekově, a protože to neměl daleko, šel pěšky. Ušel od hospody sotva pár kroků, a vtom před sebou uviděl "něco", co vypadalo jako člověk od pasu nahoru. Podíval se lépe, polekal se a přešel na druhou stranu. To "něco" to udělalo také: přešlo to na druhou stranu. Dzurjus se zastavil a zamyslel se: Co to jen může být? Chodí to, a nemá to nohy... A tak zase přešel cestu na druhou stranu. To "něco" také. Zastavil se a celý vystrašený se zeptal: "Co seš anebo kdo seš, že přede mnou takhle o půlnoci chodíš a strašíš mě?"
"A ty to nevíš?" zeptalo se to "něco". "Já jsem polovina toho nebožtíka, co jste ho dnes vykopali z hrobu a rozdělili do dvou rakví."
"A co po mě chceš?"
"Nic víc než to, abys mě uložil nazpět do jedné rakve. Jestli to neuděláš, tak tady na tom místě v tu ránu zcepeníš. Pustím na tebe takovou hrůzu, že nejdřív zešílíš a potom umřeš. Ani na onom světě nebudeš mít pokoje, dokud mě někdo nevrátí do jedné rakve."
Dzurjus si vzpomněl, co mu o takových věcech říkal jeho děda, a řekl: "Ať jsi dobrý nebo zlý, ustup ode mne a odejdi do pouště, do pekel!" A třikrát plivnul tam, co stál ten poloduch. Jak to udělal, duch zmizel, ale pustil na něj takovou hrůzu, že se nejen počural, ale ještě si nadělal do kalhot.
Byl tak vyděšený, že ani nemohl mluvit. Už přicházel ke svému domku, a vtom se mu ten poloduch zjevil znovu. Strýček teď sepnul ruce a na kolenou ducha prosil: "Poloduchu, prosím tě, udělám všecičko, co chceš, jen ze mě sejmi tu hrůzu, kterou jsi na mě seslal, jinak zešílím."
Duch mu odpověděl: "No vidíš, kdybys to byl řekl rovnou, už mohl být klid. Teď se mnou hezky pojď na hřbitov a uděláš, co jsem ti řekl."
Strýček se obrátil a jde na hřbitov. Poloduch s ním. Došli tam a koukají - rakve, do kterých ukládali mrtvé, už jsou pryč. Strýček se strachy rozplakal: "Co budu, já chudák, teď dělat? Zbudou tu po mně dvě děti, a to všechno jenom kvůli prachům! Poloduchu, prosím tě, nezabíjej mě! Jen mi řekni, co mám udělat, abych se, já ubožák, zachránil!"
Duch se ho zeptal: "Víš, kde ty rakve jsou?"
"Ano, vím, odvezli je na nový hřbitov do Trmic."
"No, tak půjdem do Trmic a tam uděláš, co jsem ti řekl."
Jak duch řekl, tak se také stalo. Šli přes Střekov do Trmic.
Nevím, jestli to bylo náhodou, anebo jestli si to tak ti dva poloduši přáli, ale chlapi se najednou potkali na hřbitově v Trmicích, každý se svou půlkou ducha. Hned se navzájem začali vyptávat, co tam ten druhý dělá. Ale poloduši jim nedali čas na odpověď, protože už byly dvě hodiny po půlnoci. No a jak víte, duchové mohou chodit jen do tří do rána.
Dzurjus s Gejzou vešli na hřbitov, poloduši s nimi, a začali podle čísel hledat ty dvě rakve. Netrvalo dlouho a našli je. Otevřeli je a holýma rukama přendali spodního k vrchnímu, z jedné rakve do druhé, a rakev zase zašroubovali.
Jakmile to dodělali, pustil na ně teď už celý duch takovou hrůzu, že začali křičet, že je slyšel i sám Pánbůh. Začali pobíhat po hřbitově a běhali, dokud jim síly stačily. Když už nemohli udělat ani krůček, padli a usnuli.
Ráno je probudili gádžové, se kterými pracovali, a ptali se jich, proč spali na hřbitově a proč mají oba bílé vlasy. Začali vyprávět, co se jim během včerejšího dne a noci přihodilo.. Jenže jak by gádžové něčemu takovému věřili, a ještě když to vypráví Cikán! Až když jim ukázali tu prázdnou rakev a oni viděli, že tam něco muselo být, protože byla špinavá, a když otevřeli tu druhou a viděli, jak v ní je ta mrtvola naházená, teprve potom jim uvěřili.
Jenže znáte gádže, poslali ty dva k soudu, že toho nebožtíka zneuctili. Říkají tomu "hanobení mrtvol". U soudu dostali dva roky podmíněně.
Ani Dzurjus, ani Gejza se pak do práce už nevrátili. Každý šel dělat někam jinam.
|
|
Duj jepaša
Paťan mange abo na, kada pes ačhiľa čačes mire ujcuske, kaj bešel Ustende. Te mange na paťan, ta džan lestar te phučen u ov tumenge phenela, či kada me vakerav andal o per u či čačipen.
Miro ujcus anglo lačhe bišupandž berš kerelas andre jekh chulajipen, kaj prethovkernas e mulaňi bar. Chudenas sako ďives jekh caklos rumos, oda avri pijenas u paľis džanas te keren.
Jekhvar miro ujcus - Dzurjus pes vičinelas - peskere kamaratoha zasute u avile andre buťi nasig. Avka ochto orendar. Midig avri pile o rumos, midig pes urde andro gumova kombinezi, sas khatar o deš ori. Te kamenas te zaroden sako ezeros koruni, mušinenas te kiden avri štar hrobi, te prethoven štar mulen andro štar mochte u o chara pale te začhiven. Imar harangozinenas pro dilos u on mekča kerenas aver hrobos. Akurat phuterenas o mochto. Sas andre mulo, mek terno manuš. Prindžarde, hoj koda mulo pašľol andre phuv jekhbuter jekh berš, bo aňi ov, aňi o mochto mek sa na skirňile.
"Šun, Dzurju," phenďa o Gejzas, le ujcuskero kamaratos. "Adaďives imar phares keraha štar chara. So te bi kale mules prečhinahas pre jepaš the thovahas sako jepaš andre aver mochto? Ela amen duj mochte kerde, so phenes?"
"Hin tut čačipen! O mulo sar pechťi, ňiko ňič na prindžarela."
Sar phende, avka the kerde. Le mules prečhinde u thode andre duj mochte. Ande jekh mochto o pindre dži ko per, andre aver mochto opruno le perestar. Thode pro mochte peskere čisli, začhide o chara, nanďarde pes u gele khere. Pre ňisoste pes na dovakerde, aľe th'avka pes zgele andre karčma nadur la mulaňa baratar šove orendar raťi. Sar dikhle jekh avres, ta takoj phučen: "So adaj keres?"
"Na džanav, more, khere našťi avri ľikerav, sar bi mange vareko te vakerelas, kaj te džav andre karčma."
"Džanes, hoj me tiž? More, sar aviľom khere andal e buťi, ta mange furt andro šero: dža andre karčma, dža andre karčma, aľe akurat šove orendar."
"Kada vareso musaj te jen," phende peske so dujdžene u imar buter pal oda na vakerenas. Bešle penge pal o skamin, mangle lovina, pile penge the paľenkica, povakerde pal romňora u khelde karťici. Angle jepaš rat so dujdžene pre jekhvar, sar lenge vareko te phenďahas, ušťile, poťinde u gejle avri. Avri, angle karčma pes odkidne jekh avrestar - ačh Devleha, dža Devleha - u sako gejľa peskere dromeha khere.
Akana tumenge vakerá, so pes ačhiľa le Gejzaha. O Gejzas bešelas dži pro Bukov, no ta leske sas dur te džan pešones. Ta džalas ko avtobusis, hoj odoj užarela, midig dareso džala. Džal u jekhvar dikhel anglal peste varekaskere pindre jepaše pereha. Igen daranďiľa, terďiľa, no the o pindre terďile. Kerďa duj trin kroki, o pindre tiž avka. Mek sa buter daranďa u bara darate phučľa: "So sal abo ko sal, hoj anglal mande phires u maškar jepaš rat man daraves?"
O pindre leske phende: "Me som jepaš ole mulestar, so les adaďives avri iľan andal o hrobos u thoďan andre duj mochte. Kamav tutar, kaj man pale te thoves andre jekh mochto. Te tu oda na kereha, ta pre tu muká ajsi dar, hoj kadaj pre kada than takoj mereha. Aňi pre aver svetos tut na jela smirom, dokľa man dareko na thovela pale andre jekh mochto."
"Kerava, so kames, ča imar man ma darav!" phenďa o Gejzas, visaľiľa u džal pale ke mulaňi bar. O pindre leha. Akana imar ile pal leste e dar tele. O Gejzas aviľa andre mulaňi bar, dikhel, hoj o mochte, so andre lende rakinenas le mulen, imar odoj nane.
"So me akana kerá?" chudňa te jajgatinen o Gejzas. "O mochte imar adaj nane, sar me tut šaj thovav andre jekh mochto? So tu manca akana kereha?"
"Džanes, kaj kola mochte?" phučel o jepaš mulo.
"Džanav, džanav. Trmicende pre nevi mulaňi bar."
"Ta džas odoj u Trmicende man pale prethoveha andre jekh mochto," phenďa o mulo u džan prekal o Bukov Trmicende.
Mukas le Gejzas, mi džal le jepaš muleha Trmicende, u me tumenge vakerá, so pes ačhiľa mire ujcuha, le Dzurjuha.
O Dzurjus bešelas pro Strekov, u hoj leske na sas dur, ta džalas pešones. Mekča thoďa duj trin kroki la karčmatar, dikhľa anglal peste pre jarda "vareso", so le perestar opre diťčholas avri sar manuš. Dikhľa feder, daradňa u pregejľa pre aver jarda. Oda "vareso" kerďa tiž avka, pregejľa pre aver jarda. O Dzurjus terďiľa u poduminďa peske: S'oda šaj jel? Phirel, u nane les pindre... Pale pregejľa o drom pre aver jarda, koda "vareso"tiž avka. Terďiľa u phučel bara darate: "So sal abo ko sal, hoj anglal mande phires u maškar jepaš rat man daraves?"
"Tu na džanes?" phučľa koda 'vareso'. "Me som jepaš kole mulestar, so les adaďives iľan avri andal o hrobos u thoďan andre duj mochte."
"So mandar kames?"
"Ňič buter, ča kaj man te thoves pale andre jekh mochto. Te na kereha koda, ta kadaj pre kada than takoj mereha. Muká pre tute ajsi dar, hoj peršo diliňaľuveha u paľis mereha. Aňi pre aver svetos tut na jela smirom, dokľa man dareko na thovela andre jekh mochto."
O Dzurjus peske leperďa, so leske pal kala veci vakerelas leskero dad u phenďa: "Te sal lačho či sal rukono, de man smirom u ščazňin mandar andro pekli andro pušťi." Trival čhungarďa odoj, kaj terďolas o jepaš mulo. Sar kada kerďa, o jepaš mulo ščazňinďa, no mukľa pre leste ajsi dar, hoj na ča pes muterďa andre, aľe pes the chinďa tele.
Bara darate, hoj našťi aňi prevakerďa, imar avelas ke peskero kher, sar dikhľa le jepašes pale. Sthoďa o vasta u pejľa pro khoča: "Mangav tut, jepaš muleja, kerá sa, so kames, ča imar le pal ma adi dar, so pre ma mukľal, bo inšak diliňaľuvava."
O jepaš mulo leske phenďa: "No dikhes, te bi kada phenďalas takoj, imar tut šaj uľa smirom. Akana av manca andre mulaňi bar u ker, so tuke phenďom."
O Dzurjus visaľiľa u džal andre mulaňi bar. O jepaš mulo leha. Sar odoj avile, dikhen: O mochte, so andre lende rakinenas le mulen, imar odoj nane! Bara darate chudňa te roven. "So me akana, čoro manuš, kerava, muká pal mande adaj duje čhaven u ča prekal o love. Mangav tut, jepašoreja, ma murdar man. Ča mange phen, so akana te keren, sar som me, čoro manuš, te ratinen."
O jepaš mulo lestar phučľa: "Džanes, kaj o mochte?"
"Ha, džanav. Odľigende len pre nevi mulaňi bar Trmicende."
"No džas Trmicende u odoj kereha, so tuke phenďom."
Sar o mulo phenďa, avka pes ačhiľa. Gejle prekal o Štrekov Trmicende.
Na džnav, či oda sas ča avka abo či kola duj jepaša avka kamenas, aľe zgejle pes so dujdžene - sako peskere jepašeha - pre jekhvar paš e mulaňi bar Trmicende. Takoj jekh avrestar phučen, so adaj kerel. Čaže o jepaša lenge na dine te vakeren. Sar džanen, o mule šaj phiren dži trin ori pal jepaš rat u akor sas mek ča duj ori pal jepaš rat.
O Dzurjus le Gejzaha gejle andre mulaňi bar, o jepaša lenca u chudne te roden o mochte peskere čislenca. Na ľikerďa but, arakhle len, phuterde, nange vastenca prethode andal jekh mochto o teluno andre aver mochto ko opruno u o mochto pale zašrubinde.
Sar avka kerde, mukľa pre lende imar o calo mulo ajsi dar, hoj chudne te vriskinen, kaj lengero hlasos šunelas až o Deloro. U na ča vriskinenas, on chudne te prastavkeren pal e mulaňi bar dokľa len sas zor. Sar imar našťi thode aňi krokos, ta pejle u zasute.
Tosara len uštade o gadže, so lenca kerenas, u phučenas lendar, soske sovnas andre mulaňi bar u soske len hin so dujedženen parne bala. Chudne lenge te vakeren, so idž the adirat predžiďile. Čaže kaj o gadže dareso kajso paťana, u mek Romeske! Až sar lenge sikhade o mochto, dikhle, hoj odoj vareso sas, bo hino melalo, u phuterde aver, kaj dikhle sar o mulo hino odoj čhivkerdo jekh pre aver, ta lenge paťadne.
Čaže džanen le gadžen! Dine so dujedženen ko sudos, hoj kerde le mulestar ladž. On oleske vakeren "hanobení mrtvol". O sudos len odsudzinďa podmínečně pro duj berš.
Aňi o Dzurjus, aňi o Gejzas imar pale andre odi buťi na gejle. Sako gejľa te kerel avrether.
|
|
|
|
|
|
|
