CO SE MIŠKOVI ZDÁLO / SO DŽALAS O MIŠKAS SUNE
Tera Fabiánová

Přeložila: Milena Hübschmannová

   Telefon.
   "Osobní oddělení."
   "Tady je sociální odbor, dobrý den. Nemáte náhodou volné místo pro jednoho Cikána? Přišel za mnou, hledá práci.."
   "Máme místo, ale Cikána nechceme. Víte, jaký Cikáni jsou! Jeden den přijde do práce, druhej den nepřijde. Jsou líný, nechce se jim dělat..."
   "Tenhle Cikán vypadá na úrovni. Je mladý, silný. Říká, že na Slovensku dělal kováře."
   "Tak co nám je sem ze Slovenska posílají! Slováci jsou chytráci! Jen ať si je tam pěkně nechaj!"
   "Co s ním mám teda dělat? Co mu mám říct?"
   "Tak nám ho sem pošlete, uvidíme, co s ním."

   Takhle se bavili před mýma ušima. Slyšel jsem každé slovo, co říkala tamta z osobního oddělení. Zjevila se mi před očima, jako bych ji viděl ve skutečnosti: naondulovaná blondýna, obrostlá požehnaným sádlem - určitě byla přesvědčená, že její pravda je ta nejlepší.
   Ta moje soudružka byla hezká holka. Položila sluchátko, podívala se na mě a začala mi domlouvat: "Poslyš, soudruhu, práce pro tebe je, ale jsi občan cikánského původu, a s vašima lidma máme špatné zkušenosti..."
   Díval jsem se na ni jako na ženu, protože byla opravdu hezká. Zastyděla se a nedomluvila. Potom mi začala podrobně vysvětlovat, jak se dostanu do Vysočan do ČKD. Poděkoval jsem a odešel. Za dveřmi jsem si řekl, že si poslechnu, co si o mně bude povídat s tou druhou, která s ní seděla v kanceláři. Zůstal jsem stát za dveřmi.
   "Není ošklivej, ten Cikán," řekla ta moje.
   "Dej pokoj, černá huba!"
   "No a co! Cikáni prej mají rádi děti."
   "No jen si ho vem a nadělá ti jich jedenáct!"
   Někdo přicházel po chodbě, já odskočil ode dveří a šel jsem pryč.

   Ze Slovenska nás přivedl do Čech jeden bezruký partyzán. Chodil po Romech a verboval je do pohraničí. Němce odsunuli, neměl kdo dělat. Jiní chlapci od nás jeli dělat do Prahy na stavbu. Slušně si vydělávali. My pak odjeli za nimi, protože příbuzní jdou za příbuznými. Ženu s dětmi jsem zatím nechal doma, protože jsem chtěl nejdřív zkusit, jestli najdu nějakou pořádnou práci a byt.
   Bydleli jsme u jednoho gádže v kůlně, spali jsme na zemi na slamnících, střecha byla děravá, zatékalo tam, a ten gádžo se nestyděl vybírat od každého stovku za měsíc. Když práce na stavbě skončila, propustili nás a řekli, že si máme hledat zaměstnání, kde chceme, anebo že se můžeme vrátit na Slovensko.
   Byl jsem rád, že jsem si konečně našel práci. Slyšel jsem, že ČKD je velká továrna, dobrá práce a slušné peníze.
   Přišel jsem do ČKD, vyplnili se mnou papíry, vyfasoval jsem montérky a poslali nějakého kluka, aby mě odvedl do šatny. Byly tam železné skříňky, jedna vedle druhé, a tam si dělníci ukládali šaty. Když mě uviděli, začali hledat klíče, aby si ty své skříňky pozamykali. Chtěl jsem říct, že kradu akorát tak hrušky ze stromu - jinak jsem nikdy nic neukrad. Ale neřekl jsem nic. Jsem zvyklý, jak gádžové koukají na Cikány.
   Pak mě ten kluk odvedl k mistrovi. Starší člověk, unavený obličej, bylo na něm vidět, že by radši seděl u vody a chytal ryby. Povídá: "Tak ty jsi ten..." Cikán nedořekl.
   Myslel jsem, že mi přidělí nějakou kovářskou práci - ale přidělil mi koště. Já se zastyděl! Zametat jako ženská? Jenomže jsem nechtěl dělat problémy, a tak jsem začal zametat. Zametám, ale krev se ve mně vaří! Odhodil jsem koště a křičím: "Soudruhu, já mám doma ženu a děti a ty chtějí jíst! Kolik mi zaplatíš za to, že tu zametám jako ženská?"
   "Hele ho, usmrkance! Sotva přišel, už si vyskakuje! Já jí říkal, aby mi sem neposílala Cikána!"
   "Já u tebe nejsem žádnej Cikán! Já jsem Michal Kováč. Kovář! Chlap! Chci poctivou práci, a ne ženský koště!"
   "Pomoc! Pomoc!" ječel jako stará kurva.
   "Tak ty křičíš pomoc, a přitom ti nikdo nic nedělá? Tak se podívej, abys měl proč křičet pomoc!" Popad jsem ho a posadil do vozíku se smetím.
   Všichni gádžové se kolem nás seběhli a ječeli: "Práva by chtěli, ale povinnosti neplněj! Přesně takovej, jak ukazovali v televizi, co spálili v pohraničí ty parkety!"
   Už jsem litoval, co jsem provedl. Měl jsem tu svou náturu trochu víc ovládat. Přivedli mě k nějakému velkému zvířeti. Seděl za stolem. Pobídl mě, abych se posadil. Vykal mi.
   Řekl jsem, že lituju, co jsem udělal, ale že mám doma ženu a děti a že si stavíme dům, protože chceme taky bydlet jako lidi. Na Slovensku práce není, a já chci pracovat. Jenomže chci pracovat jako chlap. Kovář.
   "Vy ovládáte kovařinu?"
   "Kovám u otce od svých šesti let."
   "A máte výuční list?"
   Výuční list jsem neměl, můj tatínek byl nejlepší kovář v okrese, z celého kraje za ním chodili sedláci s koňma.
   Vyprávěl jsem tomu pánovi, jak naši Romové žijí na Slovensku, co s náma za války prováděli gardisti, že jsme se museli vystěhovat pod les, protože nás fašisti vyhnali z vesnice. Poslouchal mě a viděl jsem, že na něj moje slova zapůsobila.
   "Poslyšte," zeptal se mě, "nechtěl byste se vyučit na bagristu? Potřebujeme bagristu. Pošleme vás do kurzu..."
   Další slova spolkl, ale já věděl, že se chce zeptat, jestli umím číst a psát. Vzal jsem ze stolu papír a čtu: "Výzva pracujícím: Žádáme soudruhy a soudružky, aby neprodleně..."
   Bylo mu to trapné: "Nezlobte se, ale je tu spousta Cikánů, kteří číst a psát nedovedou..."
   "Chci se na toho bagristu vyučit!" řekl jsem.

   (Za pět let.)
   Pět let dělám bagristu. Přivezl jsem si ze Slovenska ženu, dětí máme už pět. Byt nemáme, bydlíme na ubikaci, ale dneska jsem dostal vyznamenání jako nejlepší pracovník - slíbili mi, že mi byt dají. Kvůli mně zorganizovali zasedání, namluvili pytel krásných slov, že "soudruh dokázal, že i soudruzi Cikáni dovedou pracovat, někdy dokonce lépe než naši občané."
   Pilo se, opili mě. Přiťukávali jsme si sklenicemi: ředitel, předseda závodního výboru, všichni si se mnou ťukali. Byl jsem pyšný, opilý, točila se mi hlava.
   Nejvyšší čas jít domů, jdu rovnou přes halu - a najednou řach! Rána, ukrutná bolest! Maminko, rozbili mi hlavu, umírám!

   Dlouhá, dlouhá cesta, jakoby tmavý tunel, vzadu vidím světlo. Jdu tunelem, nevím kam, vycházím ven. Najednou mě někdo chytí za rameno a slyším popuzený hlas: "Bože můj, i v nebi jsou ty Cikáni negramotný! Neumíš číst? Nevidíš, co je tu napsáno?"
   Koukám, dvoje dveře. Na jedněch je nápis "pro bílé", na druhých je nápis "pro cikány". Co to má znamenat? Každý dnes přece tvrdí, že máme stejná práva, a najednou: Romové zvlášť, gádžové zvlášť?
   "Miško," ozve se vedle mě. Kdo to je? To je přece to selské děvče od nás z vesnice! Dcera bohatého statkáře. Skočila do vody, protože ji jeden četník přivedl do jiného stavu a pak ji nechal. Utopila se, chudák. Moje maminka k nim chodila zametat, domlouvala jí: "Nebreč, holčičko, budeš mít děťátko, no a co? To je přece velké požehnání! Vykašli se na četníka, když tě nechal! Ale tvoje máma tě nenechá, neboj se!"
   Jenomže u gádžů to není jako u Romů. Její matka ji vyhnala, že jim udělala strašnou ostudu. Příští den ji našli utopenou ve Váhu.
   "Míšo," ptá se mě ta holka, "přišel mi na pohřeb?" Myslela tím toho četníka. Kdepak! Hrál karty u Fišera v hospodě. Jenomže jsem jí nechtěl dělat nervy, chudince, a tak povídám: "Přišel, přišel ti na pohřeb - a jak brečel!" Moc ji to potěšilo a děkovala mi.
   "Poslouchej, kde tu bydlí naši Romové?"
   "Támhle vzadu u lesa."
   Támhle? Tam, kam nás vyhnali gardisti? Myslel jsem, že na Onom světě budou Romové páni a gádžové že nám budou zametat dvory, budou pro nás štípat dříví, kopat studny a vybírat žumpy. Jak to, že to tak není?
   Jdu za našima lidma: sedí na louce v trávě, tak jako kdysi, když bylo pěkné léto. Vyprávějí si, smějí se.
   "Mišku, Mišku!" běží ke mně moje drobounká nebožka babička. Sukně je jí dlouhá, dostala ji po selce, nadzdvihuje sukni, aby neupadla. "Mišku, tak ty už jsi taky umřel? Jaj, chlapečku můj zlatej, takovej mladej, jaj, jaj, jaj!" naříká zpěvavým hlasem. "A kolik dětí jsi po sobě zanechal?"
   "Kde máš dědu, babi?" ptám se.
   "To víš, děda šel hrát. Ale už nemůže na nohy, chlapče, špatně se mu chodí. Jenomže chodit musí, jak bychom se jinak uživili, kdyby nechodil hrát?"
   "A proč nebere důchod?"
   "Cože nebere?"
   "Starobní peníze."
   "Jaké peníze?" nemůže pochopit babička. "Poslouchej, synáčku, tvůj děda nikdy nic nesebral. Ani ten tvůj důchod, ani starobní peníze. Tvůj děda nekrad! Kdyby krad, tak by ho sedláci nezvali na svatby hrát. Rozumíš!"
   "Ale, babi! Dneska všichni staří berou důchod!"
   "I gádžové?"
   "Romové, gádžové, všichni."
   "Jejej, já vždycky věděla, že gádžové kradou víc než Cikáni!"
   Chudák babička, do svých osmdesáti let chodila prodávat dříví. Jak by se byla uživila po dědečkově smrti? A penze? Důchod? Kde by se byl tehdy vzal důchod? V životě to slovo neslyšela. Nevěřila mi. Zašeptala mi do ucha: "Ale ty nekraď, synáčku, aby tě nechytili gardisti."
   "Ale babi, gardisti už neexistujou!"
   "Nemluv, když nic nevíš! Jsi ještě usmrkánek. I tady jsou gardisti."
   "Michal Kováč! Michal Kováč!" ozval se mohutný hlas. Volají mě před Boží soud. Nade mnou letí krásný tlusťoučký běloučký andělíček, zlaté kudrnaté vlásky, brejličky na nose. "Já jsem tu referent na Cikány," povídá. "Kdybys něco potřeboval, jen za mnou přijď."
   "Můžeš mi vysvětlit, proč tu Romové bydlí zvlášť a gádžové zvlášť? Proč Romové bydlí u lesa a gádžové ve městě? Myslel jsem, že v nebi jsou si všichni rovni."
   "Jak by ne, jak by ne!" prozpěvuje andělíček. "Jenomže napřed musíme Romy zcivilizovat a naučit je kultuře."
   Jak jsme tak šli, viděl jsem kolem sebe krásné bílé anděly, jak hrajou karty se svatými obrázky - ale co je to tam úplně vzadu? Černí oškliví chlupatí andělé. Jeden z nich jde ke mně - to je přece nebožtík Bango! "Člověče," povídám, "ty jsi ještě černější a ošklivější, než jsi byl na zemi! Já myslel, že lidi v nebi budou krásnější. Jak to, že jsi tak černý?"
   "Strašně jsem zhřešil," povídá Bango a samou hanbou klopí hlavu. "Pamatuješ, jak jsme v zimě chodili pro dříví přes Váh, když zamrzl? Já jednou šel a začal pode mnou praskat led. Povídám: "Bože, co si počne moje Rozárka, když se utopím? Jak bude žít sama s dětma? Buď tak hodný, Bože, dopřej mi, ať se ten led pode mnou neproboří. Koupím ti za to velkou svíčku." No a přešel jsem, led se neprobořil. Povídám: "Děkuju ti, Bože, ale svíčku ti nekoupím, protože bych ji musel ukrást. A krást je velký hřích, že?" Svíčku jsem nekoupil, a vidíš, Bůh mě za to potrestal. Dostal jsem zápal plic a umřel jsem... No a co moje Rozárka?" ptá se mě.
   "Rozárka taky přijela do Prahy, myje nádobí v hospodě, vydělává a ještě si domů přinese jídlo. Knedlíky."
   "Zůstala sama?"
   "Loni se dala dohromady s Pištou. Ale pořád se bojí, že ji budeš chodit strašit."
   "Řekni jí, že na to nemám čas. Jsem pořád u kotlů, čistím kotle. A pak, Pišta je proti mně chlap - já byl vždycky moc hubenej."
   "A ty děláš i v sobotu a v neděli? Cožpak nemáš volno?"
   "Prosím tě! Tady se dělá od rána do večera, neděle neneděle." Vykládal, že kotle čistí jenom Romové, protože nikdo jiný tu práci nechce dělat. Přišijou Cikánovi nějaký hřích - a marš na kotle!
   Ten můj tlusťoučký referentíček-andělíček mě přivedl před Boží trůn. Kolem dokola vznešení andělé - a já jen valím oči! Vždyť to jsou gádžové od nás z vesnice! Farář, notář, statkář Farkaš s bratry - ten prostřední, Ištván, byl koňský zloděj. Jak se dostal do nebe? Je tu dokonce i četník, který mlátil chudé Romky, když ukradly brambůrek na poli nějakého bohatého sedláka. Úplně jsem oněměl, když jsem tohle viděl.
   "Neumíš pozdravit?" volá na mě policajt a mává svýma vznešenýma křídlama.
   "Já vás mám zdravit? Já mám zdravit takový prolhaný darebáky? Co lžete, že v nebi jsou si všichni rovní a že Romové mají stejná práva jako gádžové? Jaká práva? Čistit kotle? A jsou stejně černí, jako byli na zemi! A jeden vchod pro bílé, jeden vchod pro černé! Gádžové jsou na tom pořád dobře, tak jak byli, a Romové jsou na tom zase stejně špatně! No počkejte, já to našim Romům na zemi povím, jak to tu chodí!"
   Ani jsem nestačil dopovědět - řach! Mrak se pode mnou protrhl a já padám, padám, padám... Kde to jsem?
   "Pane Kováč, pane Kováč!" ozývá se vedle mě hlásek. Otevřel jsem oči - bílá andělice!
   "Nechci! Nechci!" volám.
   "Uklidněte se, pane Kováč. Půl dne jste byl v bezvědomí. Kus železa vám rozrazil hlavu. Ale už to bude dobré."
   To přece není anděl, je to sestřička v nemocnici. Ležím v bílém, v posteli.
   "Přišla za vámi vaše žena, chcete s ní mluvit?"
   "Jak by ne!"

Praha 1960

So džalas o Miškas sune

   Telefonos!
   "Personalno sekcija."
   "Socijalno sekcija, lačho ďives. Nane tumen buťakero than vaš jekh Rom? Avľa pal amende Rom, rodel buťi..."
   "Than hin, aľe Romes na kamas. Džanen, save Roma hine! Jekh ďives avel andre buťi, aver na avel, khandine hine, na kamel pes lenge te kerel..."
   "Kada Rom dičhol avri pre urovňa. Terno, zoralo, phenel, hoj pre Slovensko kerelas charťiko buťi."
   "Ta so len amenge bičhaven pal e Slovensko! O Slovaka bare vibita! Mi len peske muken odoj!"
   "So som leha te kerel? So leske te phenav?"
   "Ta les amenge bičhaven, dikhaha, so šaj keras."

   Avka denas duma angle mire kana. Šunďom dojekh lav, so oki andal e personalno sekcija phenelas. Delas pes anglal angle mire jakha, sar te la čačes dikhľomas: ondulimen šarga bala, obararďi bachtale čikenenca - paťalas, hoj lakero čačipen hin jekhfeder.
   Kodi miri sudružka sas šukar rakľi. Thoďa tele o kanoro, dikhľa pre mande a chudňa mange te vakerkerel pre goďi: "Šun, sudruhona, buťi hin, aľe tu sal občan cikánského původu u tumare manušenca hin amen nalačhe zkušenosti."
   Me pre late dikhavas sar pre džuvľate, bo sas šukar - joj ladžanďiľa u ačhiľa čit. Paľis mange lav lavestar phenďa, sar som te džal andro Vysočany - ČKD. Paľikerďom, gejľom. Pal o vudar mange phenďom, hoj šunava, so pal mande del duma ola avraha, so laha bešelas andre kancelarňa. Ačhiľom te terďol pal o vudar.
   "Nane džungalo oda Rom!" phenďa odi miri.
   "De smirom, černá huba!"
   "Ta so! O Roma rado dikhen le čhavoren!"
   "Ča dža pal leste, jov tuke kerla čhaven dešujekh!"
   Pal o gangos avelas vareko, me chuťiľom khatar o vudar, gejľom het.

   Pal e Slovensko amen anďa pro Čechi jekh bimusakero partizanos. Phirelas pal o Roma, verbinelas len andro pohraňiči. Le Ňemcen tradne het, na sas ko te kerel. Aver murša khatar amende gele te kerel Prahate pre stavba. Rodenas penge lačhe lovore. Amen avľam pal lende, bo e fameľija pal e fameľija džal. La romňa le čhavenca mukľom khere pre Slovensko, kamavas elšino te dikhel, či arakhava lačhi buťi vaj na, či chudava kher.
   Bešahas ke jekhe gadžeste andre kolňa, sovahas pre phuv pro štruzľaki, o dachos sas chevalo, čuľalas andre, o gadžo na ladžalas te kidel šel koruni pro čhon sakone dženestar. E buťi pre stavba skončinďa, mukle amen, mi džas te rodel peske buťi, kaj kamas, vaj mi džas pale pre Slovensko.
   Somas rado, hoj mange buťi arakhľom. Šunďom, kaj ČKD hin bari fabrika, lačhi buťi, lačhe love.
   Avľom andro ČKD, kerde manca avri o ľila, fasinďom o monterki, bičhade rakles, kaj man te ľidžal andre gadengeri.
   Has odoj trastune almarici, jekh paš aver, odoj peske o murša thovnas o gada. Sar man dikhle, rodenas o kleji, kaj peskere almarici sako te phandel andre. Kamavas te phenel, hoj čorav ča o ambroľa pal o stromos - aver šoha na čorďom, aľe na phenďom ňič. Somas sikhado, sar o gadže dikhen pro Roma.
   O raklo man ľigenďa ko majstros. Phureder manuš, khino muj, dičholas pre leste, hoj feder bi leske elas te bešel paš o paňi u te chudel mačhen. Phenel: "Ta tu sal oda..." cigán na dophenďa.
   Džanľom, hoj man thovla ke charťiko buťi - thoďa mange šulaďi andro vast. Me ladžanďiľom! Te šulavel sar džuvľi?
   Na kamavas bida te kerel, iľom te šulavel - aľe o rat andre mande taďolas. Čhiďom e šulaďi, vičinav: "Soudruhu, man hin khere romňi čhave, kamen te chal! Keci man deha vaš oda, hoj šulavav sas džuvľi!"
   "Dikh ľimales! Mek ča avľa, imar sikhavel o danda! Me lake phenďom, mi mange kadaj na bičhavel cigána!"
   "Me paš tute na som cigán! Me som Michal Kováč! Charťas! Murš! Kamav paťivaľi buťi te kerel! Na džuvľikaňi metľa!"
   "Pomoc! Pomoc!" vičinlas sar phuri lubňi.
   Ta tu vičines pomoc u ňiko tuke ňič na kerel? Ta ča dikh, kaj tut te avel vaš soske te vičinel pomoc! Chudňom les, čhiďom les andro furikos džungipnaha.
   Sa o gadže prastanďile khatar amende, jajčinenas: "Práva by chtěli, povinnosti neplněj! Přesně takovej, jak ukazovali v televizi, co spálili v pohraničí parkety!"
   Imar bajinavas, so kerďom. Kampelas mange feder zor upral miri natura te ľikerel. Ande man kije jekh upruno raj. Bešelas pal o skamind. Phenďa mange, mi bešav tele, duvaľarlas mange. Phenďom leske, hoj bajinav, so kerďom, aľe hoj man hin khere pre Slovensko romňi čhave, budinas kher, bo the amen kamas te bešel sar manuša. Buťi pre Slovensko nane. Kamav muršikaňi buťi te kerel, charťiko buťi.
   "Tumen džanen charťiko buťi te kerel?"
   "Kerav paš o dad šove beršendar."
   "Sikhado ľil tumen hin?"
   Sikhado ľil man na sas, sem miro dad sas jekhfeder charťas pro okresis, pal savore seri ke leste phirenas o gadže grajenca.
   Vakeravas le rajeske, sar dživen amare Roma pre Slovensko, sar amenca kernas o gardisti andro mariben, hoj mušinďam te džal te bešel tel o veš, bo amen o fašisti tradne avri andal o gav. Šunelas man, dikhľom, hoj mire lava leske pejle andro jilo.
   "Šunen," phučľa mandar, "na kamen te sikhľol te kerel bagroha? Kampel amenge bagristas. Bičhavaha tumen andro kurzos..."
   Nakhaďa o lav - dikhľom, hoj mandar kamel te phučel, či džanav te genel te pisinel. Iľom o ľil pal o skamind, chudňom te genel: "Výzva pracujícím: Žádáme soudruhy a soudružky, aby neprodleně..."
   Ladžanďiľa: "Ma rušen, hin adaj but Roma, so te genel te pisinel na džanen..."
   "Kamav te sikhľol bagristaske!" phenďom.

   (Pal o pandž berš)
   Pandž berš kerav bagristaske. Anďom la romňa pal e Slovensko, hin amen pandž čhave. Kher nane, bešas pre ubikacija, aľe adaďives chudňom bari premija sar jekhfeder buťakero - dine man lav, hoj the kher man dena. Angle mande organizinde bešiben, vakernas jekh gono šukar lava, hoj "soudruh dokázal, že i soudruzi cikáni dovedou pracovat, někdy dokonce lépe než naši občané."
   Pijahas, maťarenas man. Čerkinahas poharence: o direktoris, o předseda závodního výboru čerkinenas manca. Somas barikano, mato, o šero manca džalas.
   Kampel te džal khere, me direkt perdal e hala - jekhvar rach! Demipen, kaľi dukh! Jaj, mamo, čalade mro šero, merav!

   Dugo, dugo gangos, sar kalo tunelos, palal dikhav vudud. Džav kole tuneloha, na džanav, kaj džav, avav avri - jekhvar man chuden phikestar, šunav rušte lava: "Mro Del, mek andro ňebos hin ola Roma ňegramotna! Na džanes te genel? Na dikhes, so hin adaj pisimen?"
   Dikhav, duj vudara. Pre jekh vudar hin pisimen "Vaš o gadže" pre aver vudar "Vaš o Roma". Ta so kada hin? Sako vakerkeren, hoj le Romen hin ajso čačipen sar le gadžen, adaj dikhav: o Roma avrether, o gadže avrether!
   "Miško!" del pes anglal paš mande. K'oda? Sem oda odi rakľi khatar amende andal o gav! Bare barvale chulaskeri rakľi! Čhiďa pes andro paňi, bo lake o šinguno kerďa per u mukľa la. Tašľiľa čori. Mri daj ke lende phirelas dvora te šulavel, phenelas lake: "Ma rov, mri čhaj, ela tut čhavoro, ta so? Oda bari bacht! Čhand le žandariske, te tut mukľa! Aľe tri daj tut na mukela, ma dara!"
   Kajča ko gadže nane avka sar ko Roma. Lakri daj la tradňa avri, hoj lenge kerďa bari ladž. Aver ďives la arakhle tašľona andro Vago.
   "Mišo," phučel mandar e rakľi, "avľa mange pro parušagos?" Phučelas pal lakero šinguno. Ta kaj! Khelelas o karti andre karčma ko Fišeris. Me na kamavas nervi te kerel čora rakľake, ta phenďom: "Avľa, avľa tuke pro parušagos. Rovelas."
   Bares lošanďiľa, paľikerlas mange.
   "Šun," phenav, "kaj adaj bešen amare Roma?"
   "Ta odoj, palal. Tel o veš!"
   Odoj? Kaj amen tradne o gardisti? Me paťavas, hoj pr'oka svetos avaha raja amen o Roma u o gadže šulavena paš amende o dvori, čhingerena amenge o kašta, kidena avri o chaňiga, o budara! Sar oda, hoj avka nane?
   Džav pal amare Roma: Bešen pro ritos andre čar avka sar varekana, kana sas šukar ňilaj, vakeren, asan.
   "Mišku, Mišku!" mri čori, churďi baba prastal ke mande, e pasterňi pre late ďiňďarďi, so chudňa gadžatar, hazdel e pasterňi, kaj te na perel.
   "Mišku, ta imar the tu muľal? Jaj, mro kedvešno čhavoro, ajso terno, jaj, jaj, jaj!" rovel giľavindone hangoha. "Keci čhaven mukľal?"
   "Kaj o papus, babo?" phučav me.
   "Ta džanes sar, o papus bašavel. Aľe imar na birinel pro čanga, mro čho, phares leske te phirel. Aľe mušinel te phirel. Sar dživaha, te na phirela te bašavel!"
   "Soske na kidel phure love?"
   "Save love?" poravel e baba o jakha. "Šun, mro čho, tiro papus šoha ňič na kidňa, na čorďa, aňi pr'oka svetos na čorela! Te čorďahas, o gadže les na vičindehas te bašavel bijav! Rozumines?"
   "Jaj, babo, savore phure džene kiden phure love!"
   "The o gadže?"
   "O Roma, gadže, savore."
   "Jajajaj, me furt džanavas, hoj the o gadže čoren mek feder sar Roma."
   Mri čori baba, dži andro ochtovardeš berš hordinelas kašta te bikenel. Sar džiďiľahas avri, kana o papus muľa? Penzija, phure love čirla? Ta jak! Šoha kajso lav na šunďa. Na paťalas mange. Phenel mange andro kan: "Tu ma čor, mro čho, te na tut chuden o gardisti!"
   "O gardisti imar nane, babo."
   "Jaj, ma vaker, tu na džanes, tu sal mek ľimalo. The adaj hin gardisti."
   "Michal Kováč! Michal Kováč!" del pes angal baro hangos. Vičinen man angle le Devleskero sudos. Upral mande urňisaľol šukar thuloro parnoro anďelkocis, somnakune kandrata bala, okuľarici pro nakh."Me som adaj referentos pro Roma," phenel, "te tuke vareso kampela, ta ča av pal mande."
   "Šaj mange phenes, soske adaj o Roma bešen avrether, o gadže avrether? Soske o Roma bešen tel o veš, o gadže andro foros? Me džanľom, hoj andro ňebos savore džene hin jekh!"
   "Sar te na, sar te na!" giľavkerel o anďelocis. "Ča elšino kampel le Romen te civiľizinel, te sikhavel len kultura!"
   Sar džahas, dikhavas pašal mande šukare parne anďelen, khelen peske karti svatone kipocenca - aľe s'oda odoj palalal? Kale džungale dzarale anďeli? Avel ke ma jekh - jaj, sem oda o gero Bango! "More," phenav, "sem tu sal mek kaleder, mek džungaleder, sar salas pre phuv! Me džanľom, hoj manuš andro ňebos ačhel šukareder. Sar oda, kaj ajso kalo sal?"
   "Kerďom baro binos," phenel o Bango, mukel tele o šero andre ladž. "Emlekzines, sar jevende phirahas kaštenge perdal o Vago, kana upre ačhiľa ľegos? Jekhvar džavas, o ľegos tel ma phaďolas. Phenav: Devla, so kerela mri Rozarka, te tašľuvava? Sar dživla korkori le čhavenca? Av ajso lačho, mro Del, muk, mi predžav preke, mi o ľegos tel mande te na phaďol. Cinava tuke bari momeľi." No, gejľom preke, o ľegos tel mande na phaďiľa. Phenav: "Devla, paľikerav tuke, aľe te cinel momeľi, na cinava, bo mušinás te čorel. Te čorel hin baro binos, hoj na!" Momeľi na cinďom. Dikhes, o Del man marďa vaše. Chudňom pro buke, muľom... Miri Rozarka, more, sar?" phučel mandar.
   "E Rozarka avľa Prahate, morel o grati andre karčma, rodel peske love u mek peske anel chaben khere. Kledňiki."
   "Ačhiľa korkori?"
   "Oka berš pes thoďa Pištaha. Aľe furt daral, hoj la phireha te daravel."
   "Phen lake, hoj man nane časos te phirel. Furt som paš o kotľi, mušinav len te žužarel. O Pištas feder murš sar me, me somas ajso šuko."
   "Ta the sombat kurko keres? Nane tut phundrado ďives?"
   "Ta kaj! Adaj keras tosarastar dži raťi, kurko nakurko." Phenďa mange, hoj o kotľi žužaren ča o Roma, bo aver džene kadi buťi na kamen te kerel. Thoven pre Romeste vareso binos - a imar: "Dža te žužarel o kotľi!"
   Miro thuloro referentocis-anďelkocis man anďa angle le Devleskero trunos. Khatar leste rajkane anďeli - ča poravav o jakha! Sem oda o gadže andal amaro gav! O rašaj, o notarjušis, o chulaj Farkaš the leskere phrala - o maškaruno, o Ištvan, čorelas grajen. Sar pes dochudňa andro ňebos? Mek o šinguno adaj, so marlas le čore Romňijen, kana čorde phuvaľori barvale gadžeske pre maľa! Ačhiľom bilaveskero, sar kada dikhľom.
   "Na džanes te paľikerel?" vičinel pre mande o šinguno u marel peskere rajkane kridľenca.
   "Me tumenge te paľikerav? Ajse chochade bitangenge som te paľikerel? Ta so chochaven, hoj andro ňebos hin savore džene jekh, hoj the le čore Romen hin ajso čačipen sar le gadžen! Savo čačipen? Te žužarel o kotľi? Te avel ajse kale, sar sas pre phuv? Jekh vudar vaš o gadže, aver vudar vaš o Roma! O gadže furt ča andro lačhipen, o Roma andro čoripen! Ča užaren, me mire Romenge pre phuv phenava, sar adaj hin!"
   Mek aňi na phenďom sa, so kamavas te phenel - čhinďiľa tel mande e chmara, perav, perav - kaj som?

   "Pane Kováč, pane Kováč," del pes anglal sano hangocis. Phundraďom o jakha - parňi anďelkiňa!
   "Na kamav!" vičinav.
   "Uklidněte se, pane Kováč. Maj jepaš ďives sanas bipeskero. O trast tumenge pharaďa o šero. Aľe imar mištes hin."
   Kada nane anďelos, aľe sestrička andre špitaľa. Pašľuvav andro parno, pro vaďos."
   "Avľa tumen te dikhel tumari romňi. Kamen laha duma te del?"
   "Sar te na!"

Návrat
na hlavní stránku