MIROSLAV KAPINUS
Příchod zimy
Kdo jenom po nás čísti bude
ten černý smutek ve větvích
Havrany náhle vidíš všude
a mračna nesou první sníh
Na věži klinká umíráček
Zas někdo od nás odchází
A zachmuřené nebe pláče
krystalky ledu do mlází
Silvestrovská noc
Veselý měsíc nad střechami tančí
a potácí se tichem prázdných cest
Poněkud podobá se pomeranči
v tom bujném kruhu rozesmátých hvězd
Teď ještě jednou pozvedněme číše
dokud jsme všichni spolu přátelé
Nový rok cosi nečitelně píše
a znaménko nám dělá na čele
Vánoční
1.
Krajina je dnes přemýšlivě tichá
Do bílých závějí se oblékla
Dozrálý měsíc nikam nepospíchá
jak rybář který usnul u vesla
Hladina říčky pokryla se ledem
Zajíčci schoulili se v pelíšku
A my jsme dospěli Už nedovedem
jak děti napsat dopis Ježíšku
2.
Potom noc procitne a vzplanou světla
za okny chalup celé vesnice
A celá země jako by teď kvetla
nadějí Štěstím Láskou nejvíce
V té chvíli lidé z domů vycházejí
Na zlobu zapomněli docela
I zvony vyzvánějí slavnostněji
na zasněžené věži kostela
Malá noční hudba
pro děti
O čem sní děti O princeznách
a o kouzelných zahrádkách
ke kterým nikdo cestu nezná
a ten kdo hádá prohádá
Jen děti ještě dovedou
pohrát si s bílým hranostajem
když vítr voní rezedou
a měsíc do úplňku zraje
My také když jsme byli malí
jsme s maminkami zpívávali
Teď však jsme velcí Už se nesluší
aby nám bylo vidět na duši
Malá noční hudba
pro skladatele B. Smišovského
Hudba ti v srdci zní A kdopak ví
že na ni musíš občas čekat
jako ten měsíc jenž se zastaví
když vidí ženu jak se svléká
Do srdce někdy padne ticho
jako když lesem srnky jdou
a u studánky v trávě
na kolena si pokleknou
Co jenom písní už se hrálo
A přece je to všechno málo
když nelze ani tenince
navečer zahrát mamince
BOHUMÍR POSPÍŠIL
Štědrý den ve Valově mlýně
Dynamo vrčí, řemen pleská si,
to však není žádná cesta do zkázy,
to je jen svatvečer, žádný všední den,
děvčata sic nepředou tu hebký len,
však Štědrý den má i dnes svoje kouzlo,
co do moderní doby z dávnověku sklouzlo.
Ale všední den je přece také krásný,
svatvečer jen mezi dny se více zjasní,
o Štědrém večeru víc pozoruji tuto krásu,
a doufám, že to kouzlo letos nepropasu.
Vánoční zvon
V tiché zimní noci s mrazivým oparem,
ten krásný večer dostal jsem já darem,
prší vodopád kostelního zvonu,
snad v tom dešti zvuků neutonu,
po zdech věží, po střechách fary,
zapřaženi každý do své životní káry,
spěcháme okolo událostí dneška,
co ční nad krajinou jako Sněžka,
daleko zalétá zvon zlomený mrazem,
v posvátném tichu stanu se svatým rázem,
mne vysvětí Tvá láska podáním hostie,
teď právě na milování času dosti je,
jsou Vánoce, zastav se aspoň chvíli,
nevím, zda má láska ví-li, i neví-li,
že je čas pohanského slunovratu,
na konci dlouhých rovin kdosi hrá tu
melodie pustých zimních větrů lkání
nad kořistí kroužících si tichých kání,
které ani na Štědrý den se nepostí.
Letos chci kapra, ale bez kostí.
SVATOPLUK KOPEČEK
Památce zesnulých
Znovu se dává do deště
v tom nakažlivém čase rýmy
Fanfáry pro žestě
tak nějak zní mi
na dosah od svátku
kde není útěchy
Déšť hraje tu svou na střechy
a dotírá i na Svratku
Zimní ráno
Olovo rozlévá se do jehličnanů
a s oblohou splývá
Bolestně vstáváš v zimním ránu
kde jen je lehkost labutího křídla
ten pomíjivý přelud plný lži
byť trval by jen krátkou chvíli
ta lehkost vzdutá bělostnými křídly
která té lži jen přitíží?
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |