Číslo 3/2019 - 16. ledna 2019

JIŘÍ JÍROVEC

Rok Babiše

Babišův úspěch, matematicky vyjádřený jako 30 % pokračujících preferencí, vede zmatené politology k jednoduchému vysvětlení. Prý jde o marketing.

JIŘÍ MAŠTÁLKA

Laudatio o knize Miroslava Grebeníčka Ve znamení kříže

Před několika dny se ozval telefon a volal mi můj přítel docent doktor Miroslav Grebeníček, zda bych se nechtěl zúčastnit křtu jeho knihy Ve znamení kříže. Dvěma slovy mi nastínil, čeho se bude kniha týkat, a já jsem s radostí vyslovil souhlas.

Ivo Fenclovi odpovídá Jožo Banáš

Jozef Banáš (*27. září 1948 v Bratislavě) posbíral už „hafo“ cen. Roku 1972 absolvoval na Vysoké škole ekonomické obor zahraniční obchod. Má za sebou diplomatickou kariéru. Bývalý viceprezident Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance. Viceprezident Parlamentního shromáždění Rady Evropy. Bývalý poslanec. Náleží zároveň k nejpřekládanějším a nejprodávanějším slovenským autorům. Scénárista. Dramatik. Vyšlo mu přes třicet knih, sedmnáct v zahraničí. Kód 9 (2010) patří k nejúspěšnějším románům historie slovenské literatury, ale Jožo Banáš dál nic neponechává náhodě; absolvuje ročně na osmdesát besed a autogramiád. Dosud přednášel v devatenácti zemích. Dan Brown ho označil za „hledače pravdy“, dalajláma v Kašmíru žehnal jeho úsilí sbližovat lidi. Navštívil na půl stovky států, mluví pěti jazyky, není to superman, ale je bezesporu víc. Dosud se prodalo takřka 300 000 výtisků jeho knih. Josef Banáš moderuje vlastní pořad Na kus řeči. Jeho žena Mária je keramička. Jeho dcera Mária je překladatelka německé a anglické literatury. Jeho dcera Adela je populární moderátorka.

VĚRA BERANOVÁ

Uvozovky zde nejsou zvoleny náhodně. Právě v nich je obsažen zásadní problém či otázka. Představuje tvorba laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého současné mladé výtvarné umění? Cena se letos uděluje již po dvacáté deváté a je definována jako „nejprestižnější české ocenění za mimořádně výraznou tvorbu v oboru výtvarného umění pro autory do 35 let“. Vítěz získává odměnu 50 000 Kč, 100 000 Kč na uspořádání výstavy a katalogu a šestitýdenní studijní pobyt v New Yorku. Uděluje se také Cena diváků, na které se podílí periodikum Reflex. Už jen výčet organizátorů, sponzorů jistě budí očekávání významných uměleckých počinů, navzdory, či možná právě proto, že právě letos se tato cena setkala s řadou velmi negativních recenzí.

PAVOL JANÍK

Koncom čerstvo uplynulého roka v českom mediálnom prostredí opäť zarezonovala téma kľúčovej úlohy posledného komunistického a zároveň prvého demokratického federálneho premiéra Mariána Čalfu, ktorý na úrade vlády, vtedy už kontrolovanom západnými spravodajskými službami, v rozhovore medzi štyrmi očami s prominentným disidentom Václavom Havlom dohodol jeho urýchlené zvolenie za prezidenta ČSSR komunistickým parlamentom.

MILAN BLAHYNKA

Oldřicha Wenzla mám rád od chvíle, když jsem dávno pradávno četl poprvé jeho verše, a tak jsem byl zvědavý, proč se P. Král (jak jsem zahlédl na titulní straně Tvaru 19/2018) rozhodl pojednat na téma Oldřich Wenzl nebyl druhý Wolker; rozepsat se o pravdě tak zcela evidentní, samozřejmé, ba banální. A pak jsem na stránkách 14 a 15 užasl, že takovou pitomost podsouvá mně, rozhořčen mým doslovem k první souborné edici Wenzla, k jeho Veškeré poezii, kterou se podařilo vydat v Mladé frontě 1982. Mám se urazit? Na někoho, kdo ještě neumí pořádně číst? Není spíš k politování?

JIŘÍ KNOPP

Když se braničtí zahradníci, no, oni si říkali košťálníci a také salátníci, dozvěděli, že město Praha uvažuje o prodloužení tramvajové dopravy až k branickému nádraží, začali se obávat o zdroj své obživy – o zahrady. Moc toho nevěděli o demokracii, jakou se pyšnili vlivní muži První republiky, a když byl potom zveřejněn návrh té prodloužené trasy, semkli se a začali jednat.

MARTA DROBNÁ

Z adventního recitálu Bohumily Sarnové v Městské knihovně v Jihlavě. Z více než šedesáti navýsost spokojených návštěvníků vzešel i dopis jedné z účastnic zdařilého večera.

BOHUMILA SARNOVÁ

Inspirace je věcí vskutku vzácnou. Každý člověk z ní má v sobě uložen alespoň střípek. U někoho se projevuje zcela výjimečně. U někoho naopak spontánně, téměř nepřetržitě, neřkuli stále čili v jednom kuse. Někdo se s ní až tak nepřátelí. To jsou případy, kdy ho inspirace přepadne nenadále, jako chřipkový bacil. To potom s člověkem zacloumá a není proti ní léku. Dotyčný musí něco udělat. Tu v obýváku přesune skříň či sedačku na opačné místo místnosti. Tu si zamane, že ten starý fíkus je už skutečně starý a potřebuje seříznout, aby tolik nebujel. Tu v záchvatu šílenství běží do obchodu a před tím úprkem jsou strhány nemožné záclony a budou po zakoupení nahrazeny módními cáry duhových barev. A což teprve jarní šílenství, kdy na zahradě je nutno převrátit co se dá a nahradit květinová zátiší stálezeleným keřem a naopak. To vše v sobě zahrnuje inspirace momentální, impulzivní, tvořivé, ale někdy i zdrcující a ničivé.

KAREL SÝS

„Literárním těžištěm zůstane navždy román Matka, napsaný v Americe na útěku před carskou policií, první to uvědomělý proletářský revoluční román světové literatury.“

DUŠAN SPÁČIL

Venku se čerti žení

s bílými anděly

Čekám v tom chumelení

co nám kdo nadělí