Číslo 25/2022 - 17. června 2022

TOMÁŠ PRCHAL

Redakce Nové republiky vyhlásila v prosinci 2021 literární soutěž pro své čtenáře o nejlepší povídky na téma Vánoce, které nesměly být. Zúčastnilo se deset autorů. Odborná porota ve složení Lenka Procházková, Karel Sýs, Jan Schneider a Vladimír Skalský vyhodnotila čtyři nejlepší texty.

1. místo získala Taťána Králová za povídku Pomeranč, 2. místo získal Jiří Homola za povídku Vánoce, které neměly být, aneb z deníku Heinricha Schmolla, 3. místo obsadili Tomáš Prchal s povídkou 2100 a Ivan Votava s povídkou Vánoce, které nesměly být.

Oceněné povídky uveřejňujeme.

IVAN VOTAVA

Už je to dlouho. Dávno jsem si zvykl, že když přejde slunce obratník Kozoroha, tak se přiblíží svátky, které slaví západní křesťané jako narození Mesiáše, ovšem jiné křesťanské církve vnímají Vánoce jako ryze pohanské svátky. Asi mám blíž k těm druhým.

VĚRA BERANOVÁ

Jsou osobnosti v našich kulturních dějinách, které velmi výrazně ovlivnily nejen svou dobu, ale jsou zdrojem inspirace dalším generacím. Adolf Hoffmeister (1902 – 1973) je toho naprosto jasným příkladem, a to v celé šíři svého působení. Jako spisovatel, výtvarník, kulturní pracovník, glosátor své doby, s jasnými vizemi do budoucnosti. Někteří jeho souputníci přímo nesouhlasili s jeho názory, ale vždy poukazovali na jejich jedinečnost a smysl dialogu.

V tomto roce bude dokončen ojedinělý slovensko-český knižní projekt, nesoucí výstižný název Dějiny sebevědomí – Diplomaté bez pasu, o němž lze bez uzardění říci, že je zcela jistě největším nakladatelským projektem posledních třiceti let. A to nejen svým rozsahem, ale především obsahem. Autorem projektu je Mgr. Petr Kršák, filmový režisér, spoluzakladatel televize Nova. Mimo něho na čtyřech obsáhlých encyklopedických dílech pracovali a pracují desítky historiků, spisovatelů, publicistů a novinářů. Patří mezi ně i Ivan Černý, pražský žurnalista, který nám k tomu řekl:

JAROSLAV VÁŇA

Seděl jsem pod sluncem rozpálenou střechou auta asi pět minut a čekal na spolužáka ze střední školy. Jeli jsme na pravidelný sraz do pár km vzdáleného města, kde jsme odmaturovali a rozestřeli se po různých aglomeracích, tak jak to požadovala umístěnka, v té době ještě zaručující zaměstnání. Bylo nás třicet dva, dnes již jen pouhých deset.

FRANTIŠEK UHER

Básník Vilém Závada použil v kterémsi doslovu termín velká autonomní poezie. Zákonitě se jeho vyjádření vybavuje nad básnickou sbírkou Vladimíra Janovice NA KONCI PARKU (Kmen, 2021, 148 str.), svébytnou poemou vyznačující se dějovou sytostí a prozíravou kombinací postřehů a úvah.

BŘETISLAV KOTYZA

Přiznávám pevný bod: Vycházím z obrazu básníka, píšícího své verše pro sebe. Především pro sebe. Básník píše slova veršů se snahou vyrovnat svůj vztah sám se sebou. S úsilím uchopit křehkost bytí do osnovy své básně. Omezován jen možnostmi slovního vyjádření, mírou své umělecké schopnosti a životní zralosti.

JIŘÍ JÍROVEC

Zapomeňme na dávnou dezinformaci mající podobu amerického buržuje v cylindru, kouřícího doutník a chrastícího měšcem.

JAN NERUDA

Jak lvové bijem o mříže

Jak lvové bijem o mříže,
jak lvové v kleci jatí,
my bychom vzhůru k nebesům
a jsme zde Zemí spjatí.