Probíhající ročník přehlídky profesionálních souborů České divadlo 2001-2002, který tradičně pořádá umělecká agentura Foibos, již představil nemálo ukázek toho nejlepšího, co v posledních měsících u nás na jevištích vzniklo. Festival dokládá, jak je produkce českých divadel pestrá a mnohovrstevná, jak je bohatost žánrů doplněná i růzností realizačních přístupů, zahrnující jednou tradiční řemeslné podání, jindy akcent na ozvláštňující inovace klasické látky, či dokonce experiment jako výsostný a originální tvůrčí čin.
Dramaturgie přehlídky šťastně sáhla i po komedii TERASA, s níž se představilo Městské divadlo Zlín a jejímž autorem je francouzský dramatik, scenárista, romanopisec, esejista a literární teoretik Jean-Claud Carrićre. Jeho tvorba pro divadlo představuje jen nepatrnou výseč ze spisovatelovy tvorby (nejvíce se proslavil jako scenárista slavných filmů L. Buęuela, M. Formana, L. Malla, V. Schlöndorffa, A. Wajdy, J.-L. Godarda aj.), přesto ji nelze vnímat jako zanedbatelnou. Terasa je konverzační komedií, jejím základem je tedy dialog, v Carrićrově podání nejen vtipný a vyvolávající salvy smíchu, ale zároveň nesmírně přesně charakterizující hrdiny, jejich životní situaci i společenské zakotvení.
Všechny postavy jsou výrazné, vlastně výstřední, nepřehlédnutelné, dramatikovi stačí i nepatrný prostor k vyjádření jejich celistvějšího portrétu, který komickou karikující zkratku doplňuje vážnou, až tragickou polohou. To vše provází hned několik zápletek, které nejen napínají diváky, ale zároveň vedou i ke zdynamizování dialogů a k záměrně neúplné katarzi.
Panu Astrucovi, nezakotvenému pragmatikovi (v nezapomenutelném podání hostujícího Miloslava Maršálka) potřebnou vyrovnanost přináší život ze dne na den, schopnost z každého jakkoli závažného existenciálního momentu učinit naprostou samozřejmost. A proti němu stojí Maurice (Gustav Řezníček), excentrik, potácející se mezi běžnými a extrémními činy, neschopný využít svých možností a schopností a vzdalující se tak plnohodnotnému životu. Výpověď o světě našich současníků pak dovršuje rámující téma rozchodu manželského páru Madeleine (Helena Čermáková) a Etienna (Zdeněk Julina), oscilující od polohy humorné snadnosti až ke sférám tíživé tragiky. Totéž lze říci, byť ve zcela jiné rovině, o vztahu další dvojice, generála a jeho ženy, které Miloslav Vosmanský a Gabriela Pyšná ztvárnili s obdivuhodnou schopností karikaturní zkratky i s potřebným satirickým přesahem.
Režisér Petr Štindl využil výtvarně pozoruhodné, ale jednoduché, neproměnlivé scény Pavla Boráka ke zdůraznění klíčové konverzační složky představení, občasné vypíchnutí některého motivu zastaly "průjezdné postavy" (a jejich rozmanité kostýmy) v podání studentů ZSVOŠU.
Autor: Vladimír Kolár
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |