Olomouc se dočkala další ostudy: po monstrózních oslavách 150. výročí nastoupení France Procházky na rakouský trůn, jež se konaly v hanácké metropoli roku 1998, máme zde opět jiné oslavy austrijáckého ražení. Záminkou se snad stalo 110. výročí odhalení pamětní desky r. 1892 olomouckou garnizonou "slavnému vojevůdci" maršálu Radetzkému na domě, v němž tento vojanský pán bydlel v létech 1829 až 1937, když byl garnizonskomandantem festunku Olmütz. Příčinou tohoto třeštění může být i loňské (!) 235. výročí jeho narození, o němž padla zmínka v "odborném výkladu" proneseném v rámci oslav, jež se mají stát tradicí. Původně však dle návrhu iniciátorů rakušácká paráda měla připomenout 150. výročí nastoupení Radetzkého do funkce velitele olomoucké posádky. Včas se však přišlo na to, že Radetzky tu velel nikoliv od roku 1852, ale o nějakých pár desítek let dříve. S rokem 2002 se žádné Radetzkého výročí se vztahem k Olomouci nerýmovalo. Ale protože nápad s jeho oslavami byl zde a líbil se, navlékalo se to tak, aby se nějaký důvod našel.
Maškaráda k oslava maršála Radetzkého se tedy konala, a to za účasti primátora města Ing. Tesaříka a jiných místních veličin, nezbytných mažoretek, živých figurín v dobových uniformách a posádkové hudby (!), jež kromě jiného střihla samozřejmě i slavný Radetzkymarsch, až se německo-rakousko (české) duše tetelily. Jen Zachovej nám Hospodine zatím chybělo.
Proč tolik nostalgie po slávě domu habsburského a po rakousko-uherské monarchii, jejímž byl Radetzky oddaným služebníkem, na nejvyšších stupních vedení města Olomouce? Jakési vysvětlení se zde jeví dosti zřetelně: osobní vstřícnost tamních veličin vůči větrům vanoucím z prostorů za našimi západními horami i jihomoravskými nížinami. Z okruhu iniciátorů oslav osobností rakouské veleříše se ozývají například slova: "... Dnes, kdy se snažíme zapojit do sjednocené Evropy a současně v ní neztratit svou identitu, nás postava maršála Radeckého trochu paradoxně spojuje s ostatními národy střední Evropy, které před osmdesáti léty trochu lehkomyslně opustily rámec staré monarchie a o něco později byly vytrženy z rodiny civilizovaných evropských států..."
"... Vždyť kdyby existovala (rakouská říše) jen o něco déle, snad by i dokázala uchránit středoevropský prostor před náporem nacismu a bolševismu..."
Z řad oněch iniciátorů lze zaslechnout i ostré odsudky TGM za rozbití Rakouska.
Co se týká Radetzkého češství, jež bylo v "odborném výkladu" připomenuto, je nám, Čechům, dosti zatěžko se k němu s hrdostí hlásit, třebaže "otec Radetzky" se možná Čechem cítil. Tomuto "velikému Čechovi, Rakušanovi a Evropanovi" (!) se podařilo v revolučních létech 1848-49 zmasakrovat italské národně osvobozovací hnutí a tamní provincie zachovat pro Rakousko tak, jako bylo to naše zmasakrováno stejnými prostředky jiným velkým habsburským vojevůdcem, asi také "Evropanem" maršálem Alfrédem Windischgrätzem. Takový odkaz Radetzkého tudíž nebude právě tím, co by přátelské vztahy Italů k Čechům mohlo posílit. To ovšem těžko pochopí olomoučtí ctitelé habsburského Österreich-Ungaren, ať sedí na radnici, nebo jejím besitzerům "odborně" (zdarma?) radí, jak se takové taškařice mají pořádat.
Bývalí olomoučtí Němci, kteří se v roce 1918 horlivě hlásili k Deutschöstereich, později se vyznačovali mimořádnou aktivitou v nacistickém Henleinově hnutí a dodnes se - i jejich potomci - se stejnou horlivostí angažují v sudetoněmeckém landsmanšaftu, mají své centrum v německém Nördlingenu, kde si vydávají list Olmützer Blätter. Tato tiskovina je poznamenána německým revanšismem. Aktivním členem poválečného landsmanšaftu byl i někdejší vládní komisař Fritz Czermak, který stál po okupaci Československa v čele Olomouce v létech 1939-42 místo nacisty sesazeného dosavadního starosty Dr. Richarda Fischera. Tento regierungskomisar Fritz Czermak prohlásil na 4. setkání "Olomoučanů" ve Švábském Gmündu r. 1957 mj.: "... Němci z Východu zůstali dobrými Němci i v Západním Německu a Evropany. Věděli, co to znamená žít v míru s jinými národy. Nejlepší školou toho byla rakousko-uherský monarchie. Zůstali dobrými Němci a demokraty..." (Překlad doc. PhDr. Josef Bieberle, CSc.)
Olomoucký primátor Ing. Martin Tesařík a jiní tamní pohlaváři jezdí na návštěvy za odsunutými olomouckými Němci do Nördlingenu, nördlingenští rádi jezdí do Olomouce. V roce 2000 redakce listu Olmützer Blätter vydala almanach a pan primátor Tesařík ho na olomoucké radnici za přítomnosti pánů a dam z Olomouce i Nördlingenu slavnostně pokřtil. (Radniční listy, Olomouc, 19. 7. 2000.) Čemu bychom se pak divili, jestliže se v Olmützer Blätter (květen/červen 2002, str. 46) dočteme těchto slov uznání:
"Spolkový předseda Svazu rodáků Olomouce a střední Moravy Herbert Prochaska a jednatel, člen předsednictva Svazu rodáků Ludwig Blaha konstatují:
Olomoucký primátor Dipl. (!) Ing. Martin Tesařík si získal velké zásluhy při působení partnerských měst Nördlingen a Olomouce. Svaz rodáků je mu velmi zavázán díkem. Tesařík poznal, že v nové Evropě nemohou být kladena žádná tabu. To je velká šance mezi oběma národy.
Přejeme olomouckému primátorovi panu Tesaříkovi i nadále šťastnou ruku při dalším rozvoji našeho rodného města. Byl vždy čestným partnerem a zasadil znamení budoucího soužití v nové Evropě." (Pro město Olomouc se zde důsledně užívá názvu "Olmütz". Přeložil Mgr. J. Petřík.)
Takže se pan primátor snaží. Dobří Němci z Olomouce, co nechtěli nic jiného než žít v míru s jinými národy, dobří Evropané, dobří absolventi rakousko-uherského školení (a později razantního přeškolení henleinovsko-nacistického), mohou být spokojeni. V jejich "rodném městě" se najdou chytré hlavy, které dovedou navrhnout, zorganizovat a v radostné kolaboraci realizovat takové akce, jakou bylo tentokrát připomenutí (kterého asi výročí?) "jediného českého maršála říše rakousko-uherské".
Komu že to vděčíme za všechnu tu komediální atrakci pro lid olomoucký, ale hlavně pro sbratření s bývalými olomouckými Němci, dobře vychovanými k evropanství říší habsburskou, kterou tak nezodpovědně zničil Masaryk? V této věci se angažovali:
Libor Gašparovič - v čele olomoucké agentury Galia (výtvarné umění, tisk, reklama, architektura, design), jež veškerou tu parádu navrhla a pořádala, Mgr. Ivan Ryčovský - garant (přednesl také odborný výklad), Prof. Miloš Trapl - konzultant, František Martínek - inspice.
Každému z nich zvlášť by měli bývalí olomoučtí Němci provolat tradičně hromové "Hoch soll er leben, dreimal hoch", olomoučtí městští pantáti pak "Ať žije" a "Sláva mu".
Jen český občan hledí udiven.
Autor: Julius Petřík
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |