(dopravně hospodská causerie)
Důvěrné a běžné označení náměstí jako Václavák mně osobně příliš nevoní, ale umím si naopak dobře představit udivený výraz cizince s nevyslovenou otázkou v očích: "Cože, tahle ulice je Václavské náměstí?" Vždyť architektura evropských měst "téhle ulici", dlouhé necelých 700 metrů a široké 60 metrů, by přisoudila tak maximálně pojmenování třída či bulvár. Zkrátka prostě ulice, po které vedle prvomájových průvodů kráčely dějiny Prahy, i když ty průvody k nim patřily. Poněkud tristní je chování několika mých přátel s historickým vzděláním, kteří již na tohle náměstí po několik let nevkročili... Prý by se tohle místo mohlo klidně přejmenovat na cosi jako stoka a přilehlé ulici Jindřišské by slušel název Černosměnárenská a Vodičkově zase třeba jméno Prostituční... Ono opravdu stačí jen se tak na chvilku zadívat...
Václavské náměstí má však úřední pojmenování teprve od roku 1848. Vždyť Praha bývala plná formanů a náměstí neslo jméno Koňský trh, protože horní polovina náměstí před hospodou U Turků byla místem, kde se koně skutečně prodávali. Však také asi deset metrů pod nynější rampou Národního muzea stávaly hradby s Koňskou bránou. Zájezdní hospoda U Turků stávala na rohu dnešní Opletalovy ulice. Formani mívali po dlouhém putování řádnou žízeň. Dnes by si tu mohli koupit něco ze zahraniční módy a nějaký drahý parfém... Dolní část Koňského trhu byla jedním velkým tržištěm a také zde stával hotel U arcivévody Štěpána, na rohu Jindřišské ulice byl zase hostinec U Císařských, vedle byla Bechyňova kavárna, Roudnická hospoda s černým pivem. Nížeji stával také zájezdní hostinec U Štočků, v sousedství hospoda U zlaté husy. Ve dvorech čekaly formanské vozy a řehtali koně. Nyní tu cosi vykládají lidé do malých krabiček, které u ucha přidržuje jedna ruka, protože ta druhá svírá kufřík s notebookem. Na pozdravení přátel už jaksi nezbývá...
Na druhé straně náměstí, na rohu ulice Ve smečkách, byla zase hospoda Na košíku. Pod ní stával pivovar U Primasů, místo dnešní pasáže U Stýblů bývala zahrada s restaurací U Lhotků. O trochu níž byla další restaurace U Doušů a úplně dole v nárožním domě dýchala nočním životem kavárna Kaisrovka. Dnes tu v tzv. Myší díře, kde se dříve protahovala i tramvaj, vyrostl skleněný dům, který z Myší díry udělal skulinku, jíž se davy lidí při nějakém maléru jaksi těžko protáhnou... Inu, peníz je peníz.
Koňský trh založený již Karlem IV. měl i tři empírové kašny a právě v linii Jindřišské a Vodičkovy ulice stávala původní socha sv. Václava od sochaře Bendla, i když i ta se často přemisťovala. Dnes ji najdeme v parku na Vyšehradě. Ostatně nebylo by v současnosti divu, kdyby se Myslbekova socha sv. Václava na léto odstraňovala a namísto ní zde stála zahrádka McDonald's odnaproti a vracela se na svůj podstavec jen na zimu... To zase socha sv. Jana Nepomuckého, která stávala naproti dnešnímu hotelu Evropa, skončila u kostela v Žebráku. Ono se už tolik neví, že tenhle světec býval také patronem pivovarů, před nimiž také jeho socha stávala. Nedaleko Koňského trhu býval další známý pivovar U Šenfloků. Možná, že tu světec dohlížel i na kvalitu vody používané k vaření piva...
Bývalý Koňský trh zažil ještě jednou návrat koní na svoji dlažbu - v letech 1884, kdy tu začala jezdit tramvaj, samozřejmě koňská. Vůz tramvaje tažený od Příkopů dvěma koňmi dostal u dnešní dosud nepřejmenované ulice Jindřišské přípřež dalších dvou koní a na jednom z nich seděl i jezdec. Stoupání k horní části Václavského náměstí a poté Mezibranskou ulicí na Vinohrady dalo čtyřspřeží pěkně zabrat, i když závěr cesty na Zvonařku byl již po rovině. Ale už dříve koňka vyjela - poprvé 23. září 1875 - od rozestavěného Národního divadla směrem do Karlína. Vůz někdy vyjel i z kolejí, ovšem tenkrát ještě pasažéři bez remcání vystoupili a zatlačili. Dnes vytáhnou tuby s barvami a stříkají a stříkají a ruksaky ze zad nesundají a nesundají. Bobříky slušnosti už se také neloví a kšilty čepic v koukání kolem sebe vadí. Dokonce i když tenkrát šel pohřeb po náměstí směrem vzhůru, pár lidí i z koňky vždy vystoupilo a doprovodilo nebožtíka až k bývalé Koňské bráně (zbořena v roce 1876), kudy se kráčelo ke hřbitovům na Olšanech. Během desetiletého provozu koňky bylo ve službě osmdesát vozů, které tahaly přes čtyři stovky koní. Koňské koblížky vzal ze země čas, ale sloupy polepené letáky a počmárané zdi domů straší čím dál víc... V roce Jubilejní zemské výstavy, v roce 1891, koňka přepravila na devět miliónů pasažérů. Avšak ještě v roce 1895 po Václavském náměstí jezdila jediná tramvaj a pořád tažená koňmi. Slavná Křižíkova elektrická tramvaj z roku 1891 byla pouhou prababičkou dnešní tramvaje a její linka vedla od svahu na Letné v návaznosti na lanovku Oveneckou ulicí ke Královské oboře. První elektrická skutečná dopravní linka začala fungovat od nádraží na Florenci do Vysočan. Linka z Malé Strany do Holešovic k jatkám dostala od pražského lidu přízvisko Pacifik. Koňka také přijela k řetězovému mostu z roku 1841 a na ten koňka nesměla, most se totiž houpal i tak dost sám, proto se přes most chodilo po svých a na druhé straně se pokračovalo jinou čekající tramvají. Konkurenci koňky představovaly omnibusy, které měli v držení majitelé větších hostinců a hotelů. Zastavovaly, kde bylo třeba, a i když byly dost nepohodlné, vozily lidi hlavně od nádraží. Kapacita omnibusu činila asi dvacet lidí a mezi lidem měl přezdívku dostavník. Jejich trať začínala u hospody U města Hamburku v Karlíně a vedla až k nádraží na Smíchově. Pak zde byli ještě drožkáři a fiakristé. Dnes taxíkáři ovládli i tzv. podkovu na Václavském náměstí, takže si "podkovy" jiných vozů zde těžko zacválají a pražský magistrát je ve své důležitosti až někde za nimi. Už řadu let...
V 19. století se psávalo o koňce i dost nelichotivě, byť s humorem: "Závistivě pohlíželi jsme na sudy slanečků před kupeckými krámy, kolem nichž nás unášel ten dopravní lis, nesoucí na sedadlech, mezi nimi, vpředu, vzadu, na stupátkách, na každém řemenu a každé skobě divoce pomíchanou směs mužů, žen a dětí ve všech možných i nemožných pozicích." Tak popsal cestování koňkou v čase Jubilejní zemské výstavy v roce 1891 básník Svatopluk Čech, který také pět let na Letné bydlel. V čase elektrické dráhy zastávky nebývaly někdy podle potřeb lidí, ale občas měl slovo i ten, kdo měl nablízku nějaký ten obchod. Nic nového pod sluncem...
Po první světové válce elektrická tramvaj byla z okraje Václavského náměstí přenesena do jeho středu. Velká proměna bývalého Koňského trhu se udála v letech 1977-1978, kdy byla dokončena trasa metra A. O dva roky později byly z dlažby vytrhány koleje definitivně, i když se zase mluví leccos o návratu... Zatím nad tím vším hemžením dohlíží Myslbekova socha sv. Václava postavená v letech 1912-1913. V květnu 1945 po bombardování Prahy se objevila trhlinka v jedné noze koně. Ostatně, znáte tu věčnou otázku, na kolika nohou stojí kůň pod sv. Václavem? No přece na dvou! Památný letopočet v dlažbě 28. 10. 1918 byl odhalen v roce 1935, bronzový řetěz okolo památníku pochází z roku 1979 a má chránit jezdeckou sochu před vandaly, což se jaksi nedaří. Václavské náměstí se už dávno vymklo z normálního chodu metropole. Pár let zde vítězí o několik délek koní taxíkáři nad magistrátem, který připomíná pátého do mariáše. Denní šlapky ve Vodičkové, ty ostatní se soumrakem pod dohledem pasáků oslovují chodce, přičmoudlí hošíci s paklíky peněz v kapsách čekají na svoji kořist u peněžních automatů, jiní zase jen pro vlastní potřebu žmoulají po kapsách drogu, další ručky drancují kabelky a baťůžky, v ublemtaných a olepených průchodech čpí močovina, neboť ruce připravené vysypat talíř s mincemi na záchodech jsou připravené jen přes den... Jinak si mám jít ulevit koňovi pod ocas, jak mi sdělil jeden ochotný toaletář, čímž zřejmě myslel patrona nás všech, sv. Václava nahoře u Muzea. Záchodek v parku u Muzea zmizel, jiné jsou zazděné či proměněné v herny... Idyla místa, kudy kráčely dějiny, je pojednou pryč. Václavské náměstí, ulice dlouhá 682 metry a elegantní bulvár, patří to ještě k sobě? Ostatně proč Matějskou pouť pořádat až někde v povodněmi poničené Stromovce? Vždyť lunaparky fungují už i na Karlově mostě! Škoda, v zemích, po kterých se opičíme, jsou zákonem chráněna historická centra měst, takže třeba v domě, kde byla slavná a uměleckou výzdobou známá vinárna, nemůže nikdy vzniknout butik či banka...
Autor: František Dostál
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |