JOSEF HAUBELT, historik
Máte v šuplíku svého pracovního stolu nějaké rukopisy, které se vám nedaří vydat?
Měl jsem a mám, jako mnoho jiných. Bohužel už ztrátou je rukopis sborníku z mezinárodní konference, kterou k 200. výročí dobytí Bastily v roce 1989 uspořádala Univerzita Karlova. Účast na konferenci byla reprezentativní. Přijeli renomovaní badatelé se všech koutů světa. Byli osloveni všichni čeští a slovenští historikové, kteří k tématice konference měli co říci. Jejich příspěvky ve světových jazycích byly připraveny k tisku. Sborník měl vyjít ve dvou dílech, jeden na Univerzitě Karlově a druhý v Ústavu československých a světových dějin ČSAV. Po státním převratu zařádila "samocenzura". Z rukopisu o šesti stech stranách nevyšlo nic! Ostuda ve světě jako trám! "Samocenzurován" byl dále i rukopis sborníku Univerzity Karlovy k 500. výročí narození Jana Amose Komenského, který byl k tisku připraven už v roce 1990. Konečně snad vyjde můj Jakub Krčín z Jelčan, který měl vyjít k Vánocům 1989. Marně sháním vydavatele pro čtivou monografii o vynikajícím učenci časného osvícenství jezuitovi Josefu Steplingovi, a pro finální zpracování tématu Alexander von Humboldt a české země. V šuplíku mám rukopis o vědecké práci Františka Palackého. Rád bych nalezl vydavatele pro komentovaný překlad studií osvícenského historika Gelasia Dobnera od svaté Kateřiny o erbech Českého království a Moravského markrabství.
Jaké zkušenosti máte s nakladateli? Můžete vylíčit své potíže, či naopak dobré zážitky?
Byly a jsou dobré i špatné, jindy i nyní. "Jindy" jsem prosazoval do tisku ve sborníku Strahovská knihovna studii Jiřího Beránka o českém zednářství osmnáctého století. Nakonec jsem se rozčílil a její podstatnou část dal přeložit do francouzštiny - vyšla před převratem na Univerzitě Karlově! Rovněž před převratem jsem k vydání v Orbisu doporučil rukopis Tajemství lóží téhož autora - vyšel ale až v roce 1994. A po převratu? Nakladatelské projekty byly jako nikdy dříve "samocenzurovány". Bylo nutno hledat. Problém byl v tom, že všude kolem nadací, vědeckých časopisů a nakladatelství (i tam, kde by to nikdo nečekal), vznikla a jsou dodnes skryta zájmová bratrstva, "Seilschaften", která táhnou pro sebe za jeden provaz. Najdou se privátní nakladatelství, u nichž je zřetelný zájem o věc. U nich je třeba velice pečovat o to, aby se neponořila pod hladinu. Vědecké stati a studie je možno uplatnit v akademických časopisech. V zahraničí je to bez problémů, doma nikoliv.
Knižní trh je velmi dobře zásoben všemožnými tituly různých žánrů. Česká literatura však, až na několik spisovatelů, má mezi nimi velice slabé zastoupení, dokonce chybí řada mnoha skvělých českých autorů. V čem vidíte příčinu faktu, že čeští nakladatelé nevydávají české autory?
Kvalita čtenářské obce se rychle snížila. Příčinou je podle mého mínění popřevratový morální rozklad společnosti. "Vyvalilo se bahno zdola", také z místního disentu, a zcela znečistilo knižní trh. Převládal nenávistný politický brak. Ve slušné společnosti by byl spis autorů, kteří se schovali za pseudonym "Podiven", ideovým pojetím téměř totožný s tím, jak nám české dějiny ve známé brožuře předvedl za nacistické okupace K. H. Frank, něčím zcela a naprosto nestravitelným. V morálně rozrušené společnosti si spoluautor tohoto nečistého spisu dokonce dovolí ucházet se o úřad prezidenta republiky! Noví vydavatelé potřebovali kapitál a proto se orientovali na produkci spotřebního zboží nejnižší jakostní třídy, často s omylným míněním, že rychle si vydělají výrobou literárního braku domácí i zahraniční provenience. Kniha, a nejenom kniha se vlastně stala halucinogenní drogou, používanou při životních potížích, do nichž se lidé dostali, aniž by tušili, co se vlastně stalo. Literatura opravdu krásná se dostala do ústraní, zejména literatura domácí. K tomu přistupuje politická diskriminace mnoha, mnoha kvalitních autorů. Bylo by ovšem omylem mínit, že se nevydalo nic dobrého. Česká knihovna např. zaslouží vysoké ocenění. Ze současných autorů dal trh přednost bohužel jenom nově privilegovaným. Ale už dnes se začíná ukazovat, že to není "setrvalý stav."
Měli byste nějaké náměty, jak podpořit vydávání české literatury, klasické a současné?
Doporučuji hledat vydavatele, kteří dokáží v tržním hospodářství pružně komunikovat se společenstvím čtenářů. Obvykle totiž vědí, že orientace na konzumní literaturu kazí jméno a v konečném efektu přináší nezdar. Nic nenajde, kdo nehledá, jen ten, kdo hledá, může nalézat. Schůdnou cestou je samizdat, zvláště adresovaný tam, kde husy zakejhají. Je ale rozdíl mezi "jindy a nyní". Dříve byly samizdaty dotovány finančními prostředky, počítači i reprografickou technikou ze zahraničí. To je dnes vyloučeno. Každý jenom za své! Nikdo nikomu nic nedaruje! Ale nic také netrvá na věky.
Autor: Josef Haubelt
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |