Kuba je doutník v moři, ponorka ubalená na stehně kreolky, míšeňský porcelán ve vykotlaných ústech míšenců.
Kuba mi klade otázky:
Jak ukojit touhu po věcech i po svobodě? Po nezávislosti na šéfech tohoto dvorku a závislosti na kručícím žaludku, plicích a pohlaví?
Jak ušetřit proud a osvítit mozky i pomníky? Jak vnést světlo do sálů osvěcovaných mdlou modří laciných výbojek, pod nebem osvětleným dvouwattovým Měsícem?
Jak spojit vařící noc v Tropikaně s listopadem v Čechách zmrazujícím psance této země na kost?
Jak smířit tříletý rum s třináctistupňovým převratem?
Kde se schovat před Molochem zašívajícím nakažené maso do pozlacené koženky?
Jak pochopit doutník z něhož se popel neutrhne ani na kolotoči uragánu, zatímco struska zasypává Pompeje právě když nasazovaly na květ?
Jak pochopit Fidelův prst vztyčený do mraků svádějící statickou elektřinu obou Amerik, zatímco dutý Filozof a Básník na Hradě mele z posledního a Übermensch - zevnitř vyžraný První Muž Planety - svolává jeden volk do jednoho reichu a oba povykují za hradbami plastem obrněných policajtů ve stanicích metra v nichž se nepremává?
Zatímco čerstvé první dámy si vyměňují nové hvizdy a brežněvovky a jednohubky a neonové pouťové srdce klinká naprázdno epilog k frašce?
Zatímco zednářský klín Kuby rozštípl plané poleno prohlášení nezávislosti?
Zatímco narychlo cvičené opice nacvičující spartakiádní značky jejichž smyslu nerozumí?
Zatímco svit Velké Lóže Kuby nedostřelí k ložím nacpaným až po pelesti vředy Jobů hrajících si na Bohy?
Jak porovnat Spartakovo povstání s rebelií baráčníků proti spadlé pivní pěně?
Jak rozsadit palmy live od betonových palem na Palmovce?
Jak odehnat ováda ze severu a pustit si k tělu jeho dotěrné dolary, jeho filmy stupidnější než ty co zamořují Prahu, jeho baseballové pálky a kultovně vzad otočené čepice?
Jak zvítězit a nezemřít?
Jak nepocítit závan optimismu, když vyslechneš překlad kávového tlumočníka s českým jazykovým tikem: Proletáři všech zemí dejme tomu spojte se!?
Jak proletět po přeponě geometrickým středem Bermudského trojúhelníku, přeletět Bahamy a nevypůjčit si od Viktora Koženého na šampaňské, jež už ani Air France nešpendýruje zadarmo?
Jaká to touha nerozumná, po osmadvaceti letech sednout do letadla a opustit rodná humna? Nastoupit do letadla, jež se přece nikdy neodlepí od kvočny - jako kivi nemůže nikdy vzlétnout - aniž by sneslo lidská vejce, nepatrné vši oceánu?
V letadle rozpoznáš veškerý svůj majetek, běžný účet zůstal kdesi za mořem a neotevře se ani na heslo Ježíš Superstar, víš o každé žvýkačce, zatoulané kancelářské sponce, a nejněžněji hýčkáš střep talíře z přítelovy svatby a aktivuješ ho při každém riskantním manévru osudu.
Ráno, vlastně ještě v noci uslyšíš nepatřičný zvuk - to kokrhá digitální kohout a kočky sténají. Na plát noci padne kapka a vypaří se dříve než dopadne na půdu, jež těžce voní jako zalitá zimní zahrada, na půdu, do níž ráno zasadíš nehet a do večera ti vyroste prst, ruka, prsatá kreolka! Princezna v rozmezí černě od čokolády po pytel na brambory!
Jak deset dní schovávat semeno, jak a pro koho? Jak se neotáčet po zadcích mulatek, po kuželkách jež neporazí sebenáhodnější vrh koulí? Jak nehltat sedící maso černošek? Jak nezabloudit před očima kakaových šelem? Jak jinak se dozvědět zda se chtějí pomilovat nebo rozsápat tě za prachy?
Jak se neotáčet po břevny podepřených zříceninách, z nichž však budou lidé opatrně vyjmuti jako vzácná dinosauří vejce z hnízda, hnízdo opraveno a vejce vrácena za tutéž činži?
Komunismus přece není odložený ráj, je to ráj nájemníků, ptáčků, jež ubytovává sám nebeský komandante.
Kovář má dřevěný nůž, říká ředitel tabákové továrny a vydává nám po jedné jediné La Coroně. Jak nekouřit ostře devizový dým a neupustit dolar za svolení vyfotografovat pestrobarevnou babičku, jež svírá hrbolatě ubalený pyj v mezeře mezi šestkou vpravo nahoře a šestkou vpravo dole?
Jak nepustit až k posteli nákladný poryv severáku, neklamný důkaz blahobytu, jak si ho nepustit k nekryté páteři, zatímco na chudé se obořuje vedro neměřitelné českými smysly?
Jak si nezaplavat v rumovém maelstromu, jak přenést přes srdce propast mezi nechutí vlastnit mobil a nemožností si ho koupit?
Jak zaplnit éter ekrazitem světové revoluce a zároveň plkáním cukerínových stanic?
Jak usnout pod rozpálenými střechami, na něž kočka dopadne jen jako obláček?
V noci kdy se knihy ve skříni vlní jako rolety, jako natáčky kokot, jako chloupky našich dívek?
Tolik kohoutů na jediném smetišti a tolik neviditelných slepic, tolik milování inkognito pod olejově tenkou hladinou Karibiku, tolik načerno snesených vajec, z nichž se klube budoucnost, jež přinese každému bílek, každému žloutek!
Z pověrčivosti nepřeškrtneš týden v kalendáři, týden který začal ještě v Čechách, v exotické zemi již překročíš na jméno Airbus Boeing Ježíš, jenže čas musí šlapat jako hodinky, jako tvůj lék proti depresi z pobytu ve vzduchu, a uděláš tedy čáru napříč právě odteklým týdnem, abys vyšel vstříc černé Královně sobotě.
Jak pochopit nepochopitelný rozmar času ve světě, kde včera znamená dnes, na cestě do světa, kde zítra znamená včera, kde se brodíme o pár hodin blíže k dětství, abychom stejně neodvratně zestárli, až nás kivi donese zpátky do Evropy, světadílu nad otevřeným hrobem, a neúprosně nás připraví o několik hodin dětství, jež představují naše hubené Pyrrhovo vítězství nad vlastním životopisem. Až se budeme vracet a každý si najednou poveze vlastní úzkost, že vytržení skončilo.
Autor: Karel Sýs
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |