Na knize Edwina P. Hoyta HITLEROVA VÁLKA z nakladatelství Beta-Dobrovský-Ševčík, Praha-Plzeň, 431 s., 2003, je pozoruhodné snad jen to, že v USA byla vydána prvně již v r. 1978, tedy před mnoha léty. Tedy by musela být velmi kvalitní, přímo klasická, aby ji bylo nutno nyní vydávat pro českého čtenáře. V dalších řádcích vysvětlím, proč si myslím, že není a že snad ani nebylo nutno ji v české verzi zpřístupňovat. Hitlerova válka patří do skupiny četných »nacistik«, stále žádaných čtenáři hlavně vyššího věkového průměru. V době svého vzniku a prvního vydání snad byla pro americké čtenáře něčím objevná, ale po r. 1978 se počet takových titulů natolik rozrostl, že tvoří bezbřehý proud. Dnešní čtenář, hlavně ten již poučený, musí v této knize listovat s vědomím, že mnohá fakta již poznal, že se s nimi seznamoval jinde a hlavně dříve. V knize vydané po létech nelze čekat nějaké novější pohledy a názory. Sem by patřilo zjištění Hitlerově amatérismu, s nímž plánoval vojenské operace, informace o rozporech s jeho generály, o veledůležitosti západní fronty a potažmo války v Tichomoří, snižování významu událostí na východní frontě... A tehdy obvyklé úvahy o tom, jak na hitlerovce působil »generál mráz«, »generál - bláto«. Je sice pravda, že do knihy jsou zařazeny kapitoly věnované Stalingradu a událostem na východě; Edwin P. Hoyt přímo nesnižuje roli sovětské armády, ale uvažuje o důvodech, které Hitlera vedly k tomu, že zasazoval proti mínění starých a zkušených armádních důstojníků do přední linie jednotky Waffen SS, kterým věřil víc než Wehrmachtu. Tím údajně elitní vojáky zbytečně obětoval a pak už vázlo kdeco, například zásobování, což bylo ještě znásobeno nízkou propustností železniční sítě na východě. Tím více prý rostla Hitlerova podezíravost hlavně při uchování vojenského tajemství. Autor vybírá mnohé německé generály, ke kterým prý Hitler cítil vzrůstající »nechuť«. Stalingrad měl pro Hitlera údajně jen symbolický význam, protože za každou cenu se chtěl zmocnit města pojmenovaného jménem svého úhlavního nepřítele. Za velký mezník pokládá nezdařený atentát na Hitlera z r. 1944. Spoléhání na zázračné a teprve ve vývoji se nacházející zbraně byl prý další Hitlerův omyl, právě tak jako jeho představy o posledních bojích na území Německa nebo i v jeho přilehlých oblastech. Za zmínku stojí vybavení knihy dobovými snímky, většina z nich však byla publikována již mnohokrát a soudím, že čtenáři jsou dobře známy záběry teriéra Evy Braunové či Hitlerova německého ovčáka v bavorském Orlím hnízdě.
Autor: Josef Bílek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |