Český žurnalista a prozaik Eduard Bass přišel v roce 1941 s knihou Cirkus Humberto. Románovou kronikou, naplňující nás na počátku krutých válečných let optimismem a zdůrazňující naši příslušnost k češství. Závěrečné krédo knihy je autorova futuristická vize, že »i pro tu romantickou představu, touhu prožívat a rozdávat krásu, Cirkus Humberto bude žít věčně!
Spisovatel Milan Garncarz v knížečce 3 x HUMBERTO (vydavatelství ASO, 2003, Praha, 22 str.) se věnoval padesátiletí jednoho z našich nejpopulárnějších cirkusů, nesoucím jméno po slavném Bassově románu. Nahlédneme do zákulisí, když se u nás natáčel dvanáctidílný televizní seriál Cirkus Humberto. Garncarz sám vzpomíná na příhody, které zažil při filmování a uvádí i bezprostřední dojmy jednotlivých herců, přibližuje atmosféru při televizní adaptaci Bassova díla.
Těžiště knížky umístil ovšem Garncarz do prostředí autentického Humberta. Putujeme s tímto cirkusem celou republikou i cizinou, prožíváme v jeho manéži několik křtů (dítěte, zvířat i CD) přímo pod šapitó. A jsme svědky i toho, jak se zdramatizovaný Bassův román nastěhoval r. 1998 na jeviště brněnského Mahenova divadla a »divadlo si dlouho drželo touto hrou prvenství v návštěvnosti«.
Garncarz přibližuje čtenáři složitý, náročný svět umělců a dělných lidí, kteří pro nás často těžce a velmi nebezpečně připravují v manéži chvíle obveselení, romantiky a napětí. Diváci tohoto originálního druhu umění, toužící po kaleidoskopu dobrodružnosti a odvahy, zapomenou pod světly šapitó nad manéžemi cirkusů na složité každodenní životní problémy. I v trpkých a těžkých chvílích života, uprostřed psychických krizí i fyzických traumat, vrací nám atmosféra cirkusu životní rovnováhu a bezpečí. Cirkusové jeviště je pro nás tak místem, kde hledáme komplexní relaxaci.
Psát o cirkuse je proto činnost záslužná. A to nejen o cirkusovém umění všeobecně, ale o lidech, kteří je tvoří a obšťastňují nás jím. Ale co existenční otázky? »Dobrý cirkus má u nás dnes těžké problémy?«, stěžuje si Milan Garncarz. Jsou to např. vysoké poplatky za pronájem místa, vodu, elektřinu, stravu pro zvířata - jen lvi zkonzumují denně maso za 5000 korun, platy účinkujících a dělníků, výdaje za pohonné hmoty etc.
V době přetechnizované civilizace se stal cirkus do určité míry reliktem dob starých, poklidných včerejšků. Potřebujeme proto nejen nové autory, jako byl Eduard Bass, ale i více zájmu čtenářů, aby nejen knižní, ale i mediální publicistika se zabývala současnou tématikou cirkusového umění a nebagatelizovala či neignorovala cirkusové umění. »Díky« všemocné, nekontrolovatelné tzv. ruce volného trhu zaniklo v této zemi již tolik potřebného, prospěšného, tradičního a krásného. Garncarzova knížečka, přestože je útlá, je velikým mementem: braňme a uchovávejme si vše, co obohacuje náš život, naše emoce, fantazii. Cirkusy a jejich jedinečná lidová atmosféra patří samozřejmě i k dnešku - pomáhají nám např. paralyzovat i všeobecné odcizení člověka. Cirkusy jsou součástí našeho kulturního dědictví, jako je například folklór, a pomáhají utužovat vzájemné harmonické lidské a citové vztahy. A tak nejde zdaleka jen o Basse a jeden cirkus jménem Humberto...
Autor: Karel Aksamit
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |