K románové tradici sociálního a socialistického románu se přihlásila próza hodonínského spisovatele Josefa Přibila, povoláním učitele, jejíž text vyšel letos na podzim v pražském nakladatelství Orego s ilustracemi Pavla Nováka. Podle Přibilových slov byl napsán "podle skutečných událostí", jen "některá jména postav jsou pozměněna". Nese název TAM KDE KVETOU VINOHRADY a z hlediska žánrového jde o útvar na pomezí literatury faktu a románu historického a reportážního. Má dokumentární povahu, byť jde o dokument beletrizovaný, ústy vypravěče a jemu blízkých postav komentovaný.
Přibil kompozicí kronikářského vyprávění popisuje události předcházející prosincové generální stávce roku 1920 v Hodoníně, podrobně líčí průběh stávky a zejména následného povstání, stejně jako represe policie a justice. To vše na osudech několika postav, z nichž největší prostor je dán rodině Janovských. Má-li román hlavní postavu, je jí Josef Janovský, cihlářský dělník a revoluční aktivista, jenž se vrátil ze sovětského Ruska. Děj románu je přesně časově a prostorově určen: těžiště je zasazeno do června až prosince roku 1920. Román uzavírají politické procesy s organizátory generální stávky a vůdci pokusu o revoluci, březnový návrh na přijetí podmínek III. internacionály a konečně obraz poklidné atmosféry léta roku 1925, kdy se Josef Janovský vrací z vězení.
Autor podrobně dokumentuje různé podoby ponižování a vykořisťování dělnictva, a toto polofeudální zotročování líčí povětšinou metodou ilustrace a exemplifikace - vzhledem k dosti krutým poměrům v řadě podniků a na statcích nejde o fikci a hyperbolu, byť tyto scény dnes vnímáme jako cosi neskutečného, vyspekulovaného. Bohužel pro čtenáře i - autora, ale nepředbíhejme.
Pozitivem autorovy práce je obeznámenost s dobovou sociální a politickou skutečností, slušná znalost dobových sociálních, právních i ekonomických reálií, byť možná omezená na soudobé levicové noviny a časopisy, popř. archivy dějin dělnického hnutí na Hodonínsku, z nichž čerpá náměty i motivy své práce. Předností knihy jsou místy živé, stylizovaným moravsko-slováckým nářečím psané dialogy, v nichž tu a tam kmitne rázovitý styl zachycovaného lidového prostředí, byť dialekt zobrazené postavy přece jen poněkud unifikuje. Z populárněuměleckého hlediska jsou zajímavé scény a výstupy humoristické povahy (např. z hodonínského nevěstince nebo z mikulovských vinných sklípků), autorovo umění vytvořit několik groteskních scének a reliéfních lidových postaviček. Smysl knihy je však v něčem jiném než ve slováckém "strécování" a vtípcích "u koštéře", s nimiž bývá moravská literatura stereotypně ztotožňována.
Přibil nepíše román ve vlastním, tj. uměleckém, estetickém slovy smyslu, románový tvar je tu pouhým prostředkem dokumentace či beletrizace látky. To by nemuselo být na škodu, nebýt notně tendenční propagace obsahů a ilustrace vhodných faktů, které se nestávají fakty uměleckého díla, fakty literárními, působí až nepřirozeně a strojeně, což je nejvíce patrné z projevů řečníků na schůzích sociálnědemokratické levice a v autorových politických komentářích, srov. vcelku náhodně vybraný odstavec: "Sílící odpor lidu proti vykořisťovatelům stále pevněji sjednocoval proletariát. Na XIII. sjezdu sociální demokracie se levice definitivně odtrhla. Uvědomila si nutnost vytvořit stranu nového typu na základě marxistické teorie. Avšak v této době její vedení ještě dosti dobře nechápalo, jak správně postupovat proti buržoazii a vést proletářskou revoluci. Objevily se vážné chyby a živelnost. Dost se přeceňovala parlamentní forma boje a pravá podstata Československa jako imperialistického státu" (s. 160). Ponechám-li stranou poslední větu, věcně obtížně prokazatelnou, je takto vymezený "part vypravěče" velmi omezený, ideologicky proklamativní a tendenčností málo působivý. Přibil chce, dosti ostentativně, všemi prostředky dokázat zločinnou povahu kapitalismu sledované doby a zdůvodnit přirozené lidské, dělnické a proletářské právo na revoluční změnu. Má na to jako literát a radikální marxista oprávnění, ale výsledný tvar nepřesvědčuje než přesvědčené... Hlavní postava je udatný dělnický hrdina - oživlá socha z 50. let, nezlomný "nový člověk", harmonie těla a ducha, emblém žijící pro dělnickou politiku, tedy pro třídně vymezenou Revoluci, Spravedlnost a Pravdu. Revoluce a její ideologie ("chceme vládu většiny nad menšinou", "kdo nepracuje, ať nejí" etc.) se ovšem řídí jinou "logikou" než intelektuální reflexe, proto retroaktivní násilí, v knize s pochopením a místy až s gustem zobrazované, musíme z hlediska obecné lidského odsoudit, ale musíme jej také chtě nechtě pochopit jako fakt dějinně nutný. Hle, jaký protimluv!
Prevalence třídního pohledu se projevuje i v tom, že příslušníci majetných tříd, vysocí úředníci a důstojníci jsou líčeni v odpudivých barvách, zato dělnictvo jako vnitřně ušlechtilý, uvědomující se proletariát, který má právo vzít si majetek, moc a zákon do svých rukou. Nejednou je naplňována zásada vlastní spíše triviální literatuře, totiž jednota vnější a vnitřní charakteristiky. Mocní (podnikatelé, velitelé, policisté) jsou ztělesněním zla, které se projevuje v jejich snaze dělníky fyzicky i psychicky trýznit, bít je a zastrašovat. Jakkoli si Přibil zachycovaná fakta nevymyslel, nepůsobí v jeho podání věrohodně, neboť jsou interpretována povrchně a stylem místy nechtěně komickým: "Keťas vybrčkoval ze sálu za doprovodu dalších faktů padajících na jeho hlavu" (s. 109). Židovští kapitalisté jsou líčeni v podobné obludné, hnus vzbuzující perspektivě, takže autor bude některými čtenáři podezírám z antisemitismu: židé dělníky bijí, udávají, okrádají, šidí, škodolibě se jim pochechtávají nebo hulákají a řvou. Nejde však primárně o tendenční antisemitskou schematiku a mytologii, spíše o povrchnost a běžné asemitské zjednodušování, o omezení metody, popisné a neschopné širších konotací, snad nadmíru ovlivněné proletkultem a raným socialistickým, popř. sociálně regionálním realismem. Není bez zajímavosti, že v poslední době přicházejí s vyhraněnou schematikou vesměs antikomunističtí aktivisté a literáti, kteří mění znaménka a z "bolševiků" dělají ohavné, tupé a kruté bestie, s nimiž "se nemluví".
Absence hlubšího sociálního a historického vhledu, psychologie, existenciality postav, literárnosti v její významotvorné funkce, vše prostupující ilustrativnost a tendenčnost velmi poškozují románový tvar, jeho estetickou poznávací hodnotu, přesvědčivost, emocionalitu, katarzní účinek. Ideologická interpretace zobrazených faktů (jistě děsivých, autorem perfidně nevymyšlených, a přesto v jeho podání nevěrohodných!) způsobuje zploštění i dokumentární funkce literatury. Pravdivě má působit román sugestibilitou jazykových a stylových prostředků, románovostí obrazu nebo - v případě literatury faktu a dokumentu - dramatickou proměnou neliterárního faktu ve fakt literární. To věděli Gorkij jako Šolochov, Majerová i Olbracht, Steinbeck i London, všichni hledali a "nalézali" realistické typy a individuality, a všechny by měl autor důkladně prostudovat, než se pustí do zápasu s látkou tak obtížnou.
I přes naznačená omezení a deformace románového tvaru nelze knihu jednoznačně odsoudit, zesměšnit nebo desavuovat. Přibilův pokus je třeba hodnotit jako seriózní, byť ještě nezavršený a zjednodušený. Zní to možná paradoxně, ale může vzbudit hlubší zájem o důležitá témata a argumenty, jakými jsou zotročování pracujících, cenzura, věznění, výslechy žurnalistů a spisovatelů za tzv. první republiky, kterou si nejednou rádi idealizujeme. Československo sice nebyl stát imperialistický, jak se nám snaží autor namluvit, ale ani demokratický (vláda lidu s respektem k právu menšin) v žádoucím slova smyslu. Knihu můžeme číst jako nepietní vzpomínku na oběti nikdy nekončícího zápasu za sociální spravedlnost, jako upomínku na výročí, které oficiální propaganda zamlčuje nebo zamlžuje. Nový sociální, realistický ani historický román však bohužel prezentován nebyl, možná i proto, že se autor o vlastní, alternativní pohled na dějinné události nepokusil. Proč!?
Tuto knihu si můžete koupit nebo objednat ve Futuře za 225 Kč
Autor: Alexej Mikulášek
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |