Imam Samudra, islámský fundamentalista, odsouzený k smrti za atentát na ostrově Bali v říjnu 2002, píše v žalářní kobce v Kerobokanu knihu. Chce ji dopsat před popravou. Úryvky v listopadu přetiskoval na pokračování italský deník Tempo.
Samudra se narodil 14. ledna 1970 ve vsi Lopang Gede v oblasti Banten na západě Jávy, tedy v místech, která navštívil Konstantin Biebl; vzpomeňme jeho básnickou sbírku S lodí, jež dováží čaj a kávu.
Dětství Imam prožil v rodině obchodníka. Připomíná si školní lavice, okusované termity, ve kterých byl vzorným inteligentním žákem.
Za rozhodující předěl ve svém životě považuje setkání s publikací Aayaturahman Fie Jihadil Afghanistan (Projevy Alláhovy síly v džihádu v Afghánistánu). Tuto práci profesora Abdulaha Azzama, doktora práv na univerzitě Al Azhra v Káhiře, si přečetl v šestnácti letech. Azzam byl původem Palestinec a k mudžahedinům se připojil v Afghánistánu, v roce 1989 se v pakistánském Péšaváru poblíž hranice s Afghánistánem stal obětí pumového útoku. Imam říká, že po přečtení této "vzrušující knihy" se neustále modlil, aby mu Alláh dovolil připojit se k mudžahedinům v Afghánistánu. "Od toho dne jsem přestal sledovat televizi a poslouchat hudbu. Stal jsem se introvertem. Intifáda v Palestině a džihád v Afghánistánu ve mně vyvolaly velké emoce a vzrušení".
V kapitole Raději být zraněným v očích historie Samudra Afghánistán popisuje jako zemi věčného pláče. "Když teď začínám psát svoji knihu, mám stále před očima pohled, jaký jsem jednoho dne spatřil při surfování po internetu. Narazil jsem na fotografii dětí bez hlav a rukou bestiálně zavražděné armádou amerických křižáků a jejich spojenců při bombardování Afghánistánu za ramadánu v roce 2001. Děti byly mrtvé a němé, ale jejich zraněný a trpící duch se zasekl do hlubiny mého srdce jako nekonečná bolest otce. Jsem přesvědčen, že tehdy došlo ke skutečné telepatii. Z Alláhovy vůle mi bylo dovoleno vycítit každou jejich ránu, všechno, co musely vytrpět".
O základně al Kajdy, zvané Khost, Samudra píše: "Nebyl to žádný zábavní park, do kterých přijíždějí Evropané a Američané, aby svůj život vyplnili hříchy a příjemnostmi světa. To je kousek země v horách. Neustále probíhal krvavý boj. Náš život je v rukou Alláha, ale v Khostu a na jiných frontách džihádu jsme cítili, že naše smrt je už velmi blízko".
Imam se rovněž zajímal o počítače. V kapitolce Hacking: jak začít? dává hakerům instrukci: "Válka v síti je věčná. Muslimští hakeři nenechají informační sítě Američanů a jejich spojenců v klidu".
Když tolik nenávidí Američany a "mezinárodní sionismus", proč se cílem jeho útoku stalo Bali, kde zabil 202 lidí? V kapitole Proč bomba na Bali to Imam vysvětluje: "Trochu trpělivosti. Bali vůbec nebylo mým cílem. A vy, přátelé, musíte vědět, že Bali je pouze ostrůvkem, kde se ukrývají američtí teroristé a jejich spojenci". Proč tedy atentát nespáchal v USA, v Austrálii, ve Francii nebo Německu? "Protože jsem byl wanted, wanted, wanted (hledaný). To je nejprostší odpověď. A dokonce, i když vás nehledají, jen obtížně získáte vízum do těchto zemí. Druhý důvod: velmi těžké a dokonce téměř neproveditelné je v těchto velkých spojeneckých státech vytvořit infrastrukturu, kterou nezbytně potřebujete k útoku. Jinými slovy, naše schopnosti a možnosti jsou omezené a nedovolují nám tam operovat".
Byla volba snadná? - "To byl dost vážný problém. Volba místa nemohla být provedena zbrkle a bez rozmyslu. Přesto lidé, kteří nechápou podstatu džihádu, nás odsoudí a dospějí k chybnému hodnocení. Rány Palestiny ještě nezaschly. Vzlyk a pláč malých dětí bez hlav, bez uší, bez ramen a nohou stále stoupá k nebesům. Koho to však zajímá?"
Imam se připojil k džihádu a šel cestou pomsty muslimského světa za Afghánistán a Palestinu. Soud ho poslal na smrt. "Moje mysl je teď svobodná. Moje duše se nachází v krajině mučedníků, za obzorem tisíce utrpení - v Afghánistánu".
Ačkoli terorismus jako formu revolučního zápasu odsuzujeme, Samudrova kniha psaná cestou na popraviště může být cenným zdrojem poznání myšlenkových pochodů džihádu a nám stěží pochopitelných motivů tohoto boje.
Autor: Ivo Havlík
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |