Nikoliv všechno vyšlo do puntíku geniálním mozkům Karla Marxe a Bedřicha Engelse, když v prognózách projektovali společenský a ekonomický rozvoj. Ale v jednom se určitě nezmýlili, když označili společnost vychvalovaného pojetí buržoazního kapitalismu za společnost plýtvání energií, přírodními i lidskými zdroji a její morálku označili za nestydatou. K podobnému uvažování nutí člověka stručné listování zážitky z období loňských Vánoc a z několika dnů předcházejících oslavám nového roku 2005.
Je zcela logické, že střízlivě uvažující člověk dospívá postupně k názoru, že za takový životní způsob musíme být jednoho dne krutě potrestáni. Stane se tak v okamžiku, kdy spadneme na samé dno svých skutečných možností. Když jsem ve svátečních dnech (a tedy jenom v omezeném výseku svého života) viděl plné kontejnery balíků reklamních materiálů, včetně nedistribuovaných časopisů Klíč, které vydává Úřad MČ Prahy 11-Jižní Město, bylo mi líto nejenom těch tun papíru, ale i nevyužité lidské práce. A to jde v daném případě jenom o obyčejný papír. Přidáme-li k tomu dříve nevídané nákupní šílenství tisíců obyvatel kolem obchodních řetězců, nakupujících bez většího rozmyšlení do zásoby potraviny a také nejrůznější nepotřebné věci, přichází na mne občas pocit marnosti, kde tohle všechno může jednou skončit.
Zda půjde při vyúčtování o soud boží, nebo o pekelný soud (jak to líčí Svědci Jehovovi, nabízející po celé vlasti tiskoviny se svou apokalyptickou vizí), to zatím nevím. Ale soudný den musí zcela určitě přijít! Stejně si myslím, že nás nemůže minout krutý trest za současné bezohledné ekologické a válečné ničení světa a jeho prostředí, k nimž se přidávají zdánlivě na nás nezávislé živelní katastrofy. Můj přítel, který se před dvěma roky po pětadvaceti letech pracovního pobytu vrátil jako expert ekonomických projektů OSN z Afriky, se mi svěřil, že kdyby nebylo syna, žijícího v Praze a rodinných povinnosti, spjatých s péčí o nemovitý majetek, nikdy by se domů do české reality nevrátil. Kam se prý hrabeme na vysokou morálku současných barbarských kmenů, jejichž šamani a kmenoví náčelníci i obyčejní příslušníci jsou mnohem prozíravější než my všichni dohromady v našem civilizovaném světě. Na jiném místě, tentokrát prostřednictvím hlásné trouby českých médií, jsem však byl hbitě a kategoricky poučen. Vždyť prý bych měl vědět, že plýtvání a nepořádek v USA jsou průvodním jevem - jakýmsi negativním výrazem demokratických pořádků - v jejich konfrontaci s gigantickými přednostmi této největší a jediné světové mocnosti.
Potěš mě za tyto rady sám pánbůh na nebesích nebo třeba pan Lucifer v ohnivém pekle!
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |