Koncept muzikálu pro Divadlo ta Fantasmagorica
Na motivy stejnojmenného románu Aloise Jiráska s použitím hudebních nápadů ze stejnojmenné opery Karla Kovařovice
Návrh závěru 3. dějství před finální popravou
LOMICAR (baryton, vchází): Ó dívky, dívky, nejste vy, poslechněte, mírně povadlé? Nebyl zde čirou náhodou pan Jan Sladký vulgo Kozina, psohlavčí mluvčí z Klenčí?
RUTH (mezzosoprán): Fáty, zavři, kdo, kde, kdy, jak? Já netušila, že Pohlavčí je krejčí z Klenčí.
RACHEL (soprán): Ale ne, fáty myslí toho vopruza se sekerkou, veď?
LOMICAR (zamyšleně): Tak přece jen tu byl. A říkáte, že tu nechal sekeru? Kolik že to dělá? Já ale myslel, že mi tu nechal vzkaz, proč by se jinak hábroval do Plzně z Oujezda?
RUTH: Je to tady stejná nuda jako v Oujezdě.
RACHEL: Říkal, že přijel v 15.35 z Oujezda a nechal ti tu tamhletu vobsílku, fáty.
Následuje song THE SUMMONS (Obsílka), kterou zazpívá LOMICAR společně s chórem Chodů:
Kozina je mluvčí z Klenčí, kdo, kde, kdy, jak,
říká, že sem přišel zvenčí, kdo, kde, kdy, jak,
nechal tu list, jó, tím jsem si jist,
jó, von si je jist, jó, snad ani list,
fájn, dneska stejně není co číst.
To celé znova a pak ještě 32krát.
LOMICAR (chňapne po obsílce). No toto?!
(Roztrhne obálku a čte): Jste obeslán k božímu soudu... Co je to za nesmysly? Vždyť alimenty všem služebným odcházejí každého patnáctého z mého účtu u Chodbank v Chamu pravidelně.
RUTH: Helejce, budeš-li mi řikat Krůto, budu ti řikat Rachejtle.
(Obě dívky se začnou rvát.)
LOMICAR (odtrhne dcerky od sebe): Ale no tak, děvčata, přece se mi tu nebudete škorpit. Helejte, tohle by vás možná mohlo zajímat.
RACHEL (s fis na konci): Krůta blbá!
RUTH (s gis): Rachejtle jedna vystřelená!
LOMICAR (v dolních polohách zvedne obsílku) Pohleďte: tak ten člověk, Jan Sladký vulgo Kozina, psohlavec, nemá tušení, že boží soud u nás nemohl být dosud dojmenován pro chronický nedostatek nezávislých soudců v Čechách. Takoví u nás neexistují, snad vyjma pana doktora Zalamejského. Ale i ten prý bere za osvobození pro naprostý nedostatek přesvědčivých důkazů třicet kop rýnských. A teď mi povězte, děvčata, jaký vy na to máte názor.
RUTH: Já si teda myslím, a Quilda mi to tuhle taky řekla, že taková nuda jako je v Brně a v Plzni není ani v Domažlicích.
LOMICAR: Nevím, co jsou Domažlice.
RUTH: Taus.
LOMICAR: Ja richtig.
RACHEL: A co zajet si do Domažlic na nějakou popravu?
LOMICAR: To nebude třeba, děvčata. Pokud vám oběma jde jenom o tohle, pak poprava mluvčího Psohlavců z Klenčí proběhne zítra o půl třetí na pískovišti Leopolda Prvního Plzeň-Bory.
RUTH: Vivat iurisdictia!
RACHEL: Vivat iurdoctores! Ale jestliže se to koná už zítra, pak je to ovšem katastrofa; nemám co na sebe.
LOMICAR (zasměje se tomu, smích přiživit konzervou LAUGH No 2)
Následuje song DOODLAY DOODLAY DOODLAY DO, jejž LOMICAR zazpívá opět společně s chórem Chodů:
Dudlaj, dudlaj, spadla klec, dudá celý hostinec,
uí uí uí, žádný neví, co je to Taus.
Buď mu hlavu upálíme, neb ho za ni pověsíme,
ať ví, ať ví, co je to Taus, uí uí, uí...
(Opět 32krát)
RUTH: Poprava je votrava, i když je to správně krutý.
RACHEL (z forbíny): Vemu si asi ty žlutý.
(OPONA)
Autor: Vladimír Přibský
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |