Anonym, jako nečistý prostředek společenských vztahů, je v prostředí policejní práce považován za její nedílnou součást a již nejednou přispěl k odhalení zločinu, kriminality i pokleslé morálky. O anonymech se píše i v policejních učebnicích a skriptech.
S anonymy, přestože k nim minulý režim přijímal četná vládní a stranická usnesení, režim cílevědomě počítal. Ve své politické praxi s nimi zcela regulérně a cílevědomě počítá i režim současný.
Na základě anonymu, který údajně obdržel s výhrůžkami proti životu za své proticastrovské aktivity ministr zahraničí České republiky Cyril Svoboda, byla jemu a jeho rodině poskytnuta nejvyšší policejní ochrana.
Nyní, podle zpráv denního tisku, prý dostali anonymní výhrůžky také senátoři Štětina a Mejstřík za organizování petice k zákazu všeho komunistického - někdo tajemný z podsvětí údajně totiž usiluje o jejich životy. Zřejmě i oni, v okamžiku, kdy píši tyto řádky, se již těší policejní ochraně.
S anonymy se setkávám samozřejmě i já a poměrně často jsou projevem pokleslých mravů nejhrubšího zrna. Kdo v nich má prsty, to nevím a ani to nechci vědět. V životě jsem přijal anonymní praxi jako bohužel nezbytný doprovod svého společenského projevu a neudivuje mne. O policejní ochranu jsem nikdy nežádal ani včera, ani dnes.
Nevím, proč na anonymní vánice teď tak často upozorňují vrcholní čeští politici, z nichž nejeden má kupu másla (ne-li něčeho jiného) na hlavě.
Snad by udělali lépe, kdyby raději mlčeli. Já osobně těmto zprávám vůbec nevěřím.
Kdo by chtěl těmto lidem, propánaboha, ubližovat, a hlavně za co?
Mám dojem, že takový humbuk kolem anonymů potřebují v každém režimu pouze neukojení hrdopýšci, jejichž sláva se stejně nikdy žádných hvězd dotýkat nebude.
Autor: Zdeněk Hrabica
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |