PRAKEM PROTI BRAKU
Pan Hvížďala ukončil svou úvahu, vysílanou na počátku ledna Šestkou Českého rozhlasu a věnovanou vztahu médií a politiky či politiků, pádnou tečkou v podobě ortelu nad literaturou. Řekl, že »braku se přiblížila téměř celá oficiální literatura«. Měl samozřejmě na mysli literaturu po roce 1948 a před rokem 1989. Svým tvrzením chtěl mimo jiné doložit, že zákazem braku či bulvárního tisku se nic nevyřeší, protože brak pak proniká především do toho, co sám označil za »oficiální« literaturu, bulvár pak do toho, co by jistě sám označil za »oficiální« tisk.
Autor: Zdeněk Frýbort
SUPERHYPERMEGALOMANIE
Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě, napsal básník Jiří Wolker, aby vyjádřil rozměr pokory před nebe se dotýkající velikostí přírody a lidskosti. Staneš se menším a ještě menším, až budeš nejmenším na celém světě a zcela zanikneš v davu prolézajícím hypermarkety, přikázal duch neviditelné ruky trhu, pronikající hluboko do vědomí fascinovaného a pokořeného přívalem věcí, nabízejícím ceny přijatelné pro střední vrstvy a něco levnějšího k jídlu i pro vrstvy o trochu nižší.
Autor: František Stoklasa
LYRICKÝ TROJHLAS: TROJCESTÍ A VHLED
Pražské nakladatelství Prospektrum vydalo nedávno, tedy začátkem listopadu minulého roku, tři knihy poezie. Tři svazečky, v nichž tři básníci představují vyhraněnou poetiku, básnické vidění, myšlení i lyrické modelování světa, poetiky vzájemně se doplňující, vytvářející trojhlas, trojzvuk. Všechny tři redakčně připravil Karel Sýs. Jistě nejznámějším z této trojice je Paul Éluard (1895-1952), autor slavné básně Svoboda (s refrénem "píšu tvé jméno..."), která inspirovala neméně slavný (byť v Čechách jazyky brzy pokálený) Zpěv míru Vítězslava Nezvala.
Autor: Alexej Mikulášek
NA JEVIŠTI SVĚTA
Když jsem jednoho zimního dne roku 1967 zazvonil u dveří Branaldova bytu v Praze na Spořilově, čekala mne pak nezapomenutelná »černá hodinka« se spisovatelem. Přinesl jsem Branaldovi výstřižky z novin, v nichž jsem recenzoval jeho román Vizita, který ten rok vyšel. Ale teprve nyní, když seděl Branald naproti mně a uváděl mne on sám do svého téměř šestisetstránkového románu, bylo jeho vyznání přímo magicky sugestivní. Hovořili jsme spolu dlouho nejen o světě zdravých ve světě nemocných, o české lékařské inteligenci. Branald přede mnou rozvíjel paralelní osudy doktorů a pacientů. A tak napsal i kritický sociální chorobopis své doby, která již byla těhotná pražským jarem roku 1968. Branaldova Vizita je plna nostalgie i lidského optimismu, chcete-li, jak řekl velký český básník: »optimismu bez pověr a iluzí«.
Autor: Karel Aksamit
TICHÉ VZPOMÍNÁNÍ
Prožít téměř celé 20. století a v tvůrčí svěžesti vstoupit do třetího tisíciletí zaslouží obdiv - o to větší, když jde o umělce. Je jím nestor českých spisovatelů Adolf Branald, který 4. října 2005 oslavil 95. narozeniny, a navíc publikoval v nakladatelství Academia další vzpomínkovou knihu TICHÝ SPOLEČNÍK Múzy mu stály u kolébky. Otec Richard byl divadelním a filmovým režisérem, hercem i autorem scénářů a her pro divadelní ochotníky. Maminka Marie byla divadelní herečkou a zahrála si i ve filmu. Není divu, že syn Karel (druhého křestního jména Adolf používá až v dospělosti) nejen prošel s rodiči různými štacemi kočujících společností, aby jako dítě poznal "prkna, která znamenají svět", ale stal se už jako dvanáctiletý hereckou hvězdičkou ve filmu Venoušek a Stázička a zahrál si v chlapeckých rolích i v dalších němých projektech filmového plátna, mj. jako učednický partner věhlasného komika Ference Futuristy..
Autor: Vlastislav Hnízdo
SPOLEČNÍK S VYBĚRAČNOU PAMĚTÍ
Nemohu ve všem souhlasit se svými kolegy - recenzenty vzpomínek Adolfa Branalda TICHÝ SPOLEČNÍK. Adolf Branald patří ke klasickým představitelům vyšší, ba nejvyšší novinařiny. Je mistrně povrchní (na rozdíl od svého následovníka Ondřeje Neffa, ten je jen povrchní). V podstatě novinářský pohled neaspiruje na vrcholné literární výkony a ani nemůže.
Autor: Karel Sýs
POEZIE
BOHUMILA SARNOVÁ, ANDREA VOJTUŠOVÁ, ALOIS REICH, DJOKO STOJIČIĆ, ALOIS TYBRYCH
HISTORIE NIKOHO NEZABIJE. TO UMÍ JEN BOMBY.
V čase 2. světové války Praha obdržela první "bombový pozdrav" 15. listopadu 1944, při kterém nouzový odhoz pum z jednoho amerického letounu proběhl u mostu v Troji. Přišel však 14. únor 1945 a souhrn navigačních omylů způsobil odhození sto padesáti tun bomb na hlavní město protektorátu.
Autor: František Dostál
HLOUPOST NEROSTE NA POLI
Před mnoha a mnoha lety mi básník František Hrubín připojil ke svému autogramu slova: "Mateřština voní chlebem, květinou, ovocem, celou bohatou úrodou lidské práce." Rigorózní televizní redaktorka Daniela Drtinová se onehdy na televizní obrazovce horlivě rozbouřila proti neduhům, s nimiž se potkávají restituenti z řad českých farmářů.
Autor: Zdeněk Hrabica
ŽLUČOVÉ KAMÍNKY
Politika je jednou z mála profesí, v nichž inteligence a svědomí jsou přítěží.
Autor: ZK
NOVÉ KNIHY
EVA FRANTINOVÁ: Azbestové mosty
PAUL ÉLUARD: Ozubené dveře
DJOKO STOJIČIĆ: Bezmocnost řešitele záhad