Obsáhlá publikace Jana B. Uhlíře PROTEKTORÁT ČECHY A MORAVA V OBRAZECH, kterou vydalo pražské Ottovo nakladatelství, je pro mne vskutku obsažným dokumentem doby, jenž má pro mne a mnoho dalších žijících pamětníků (s výhradami) cenu zlata. Možnost srovnání skutečnosti s obrazem doby je totiž nenahraditelná. Jako zvídavý kluk, v rodině zasažené německým násilím a obklopený všezahrnující nacistickou ideologií, mi tak po letech defilují spíše symboly té doby. Běží přede mnou přehlídka jejích znaků, jakými jsou uniformy, vřeštivé troubení vojenských kapel, plakáty, filatelie, německo-české nápisy, začerněné řádky v učebnicích, filmové žurnály, plakáty se seznamy popravených, dobročinné sbírky pro omrzající vojáky wehrmachtu na východní frontě, transporty totálně nasazených, kasičky dobročinné pomoci, tolik připomínající dnešní pouliční charitu, šatenky, tabačenky, bankovky, dopisy z koncentračních táborů a věznic, mise Emanuela Moravce a MUDr. Františka Teunera po českých školách, časopis Správný kluk... Stejně jako výstavy o německém rolníkovi, o bolševicích, kteří jedí děti, s fotografiemi téměř neandrtálských tváří, které jako by s odstupem času měly svou bulvárností hodně blízko k současným primitivním tažením a hysterii proti komunistům. Ti, jak známo, byli počínaje 15. březnem 1939 během akce "Mříže" většinou již za katrem. To není výtka ani autorovi, ani editorům. Zkrátka do jedné knihy, kterou najednou nevstřebá ani recenzent, nelze zařadit (zejména, když se zase tolik nechce) při sebevětší vůli všechno.
Dokumenty věrně obnažují tažení proti Edvardu Benešovi a proti cikánům a židům. Méně už obnažují skutečnosti, že nacistické řádění a teror v Protektorátu Čechy a Morava začalo v první řadě tažením proti komunistům a honičkou na odzbrojené československé důstojníky, zejména na příslušníky letectva, a také na homosexuály. Vyrovnání se s existencí ilegálního Rudého práva je přece jen poněkud slabou náplastí. Nevím, proč není v tak hodnotné knize ani jeden dokument věnován existenci několika internačních táborů pro rodiny zejména československých zahraničních vojáků, jaký byl v nejdokonalejší podobě vybudován říšskou mocí v Mystříně-Svatobořicích na Hodonínsku k čemuž existuje množství fotografických dokumentů), nikde ani zmínka o německých národnostních okruzích, jakým byla například Jihlava (Iglau), včetně daru - kamenného Hradu Adolfa Hitlera věrné Hitlerově mládeži; nikde není ani jediné fotografické svědectví o vojenském teroru německé branné moci proti vlastním dezertérům z řad wehrmachtu a SS, které speciální jednotky chytaly a střílely jako zajíce. Stop! Dokumentů zasluhujících si zmínku (např. o plození čistokrevné rasy hrdinů s hrdinkami) by se jistě našlo vícero. Mohlo se snad ušetřit na pozornosti věnované německé soldatesce na válečné frontě.
Jinak považuji knihu plnou obrazů za ediční počin, cenný příspěvek k tématu, kterému minulá doba příliš nepřála.
Kniha o hmotnosti téměř 5 kg tvoří v našich poměrech docela vážný technický problém - nemáme totiž domy a byty vybavené notářskými či písařskými stojany, abychom se do podobných knih mohli spokojeně začíst, či jimi jenom listovat.
Autor: ZDENĚK HRABICA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |