Kniha Rudolfa Zahradníka LABORATORNÍ DENÍK (nakladatelství Academia, Praha 2008, 460 str.) obsahuje vzpomínky známého fyzikálního a kvantového chemika, pozdějšího předsedy Akademie věd České republiky. Publikace zahrnuje období více než dvou třetin 20. století a počátek století jednadvacátého. Děj knihy se odvíjí od konce první republiky až do r. 2005. Je to pestrá mozaika, složená z působivých a přesvědčivých obrázků, dokreslujících to či ono historické období osobními historkami a popisem všeobecných událostí. Mozaika je zároveň obrazem nejen vlastní badatelské činnosti autora, ale i pohledem do tvůrčích dílen mnoha jiných Zahradníkových vrstevníků, blízkých kolegů, ale i osobností ne zcela blízkých, jejichž dílo si vyžaduje pozornost.
Rudolf Zahradník, který se narodil 20. října 1928 v důstojnické rodině v Bratislavě, nás od začátků pamětí provází živě a čtivě, téměř napínavě zajímavými peripetiemi svého dětství a mládí. Již jako tercián má vlastní slušnou laboratoř a za války studuje v Praze chemickou průmyslovku. Chemie pak prostoupí již plně a navždy jeho život. Zahradník nám s respektem představuje celou galerii vysokoškolských profesorů, kteří mu později, nejen jako pětatřicetiletý entuziasta a brilantní chemik doc. O. Vichterle, přednášejí. Zajímavé jsou i kapitoly z dějin světové chemie. Zde, ale i na jiných stránkách knihy najdeme i odborné vzorce, rovnice. Jinde Zahradník charakterizuje ve vzpomínkových glosách řadu autorit z nejrůznějších vědeckých oblastí a podává autentické svědectví o intenzivním vědeckém životě. V publikaci najdeme i poznámky autora z jeho cest do ciziny, například Norska, Německa, Japonska, Číny, Jižní Afriky.
Kapitola o úspěších české chemie po druhé světové válce připomíná celebrity: Emil Votoček, Jaroslav Heyrovský, Rudolf Brdička. V knize se sešly desítky jmen, desítky problémů a široké spektrum různých aktivit. Laboratorní deník je vpravdě kniha o životě a vědě. O životě ve vědě a vědě v životě.
Zvláštní kapitolu věnoval autor Akademii věd České republiky (ustavena 1. ledna 1993) a hodnocení badatelské činnosti. Zahradník rovněž velmi oceňuje zrod Učené společnosti České republiky (květen 1994), protože podporuje vzdělanost, vědu. A je velmi důležité, že pro členství v Učené společnosti je rozhodující odborná zdatnost, renomé a mravní integrita kandidáta. Je i nemálo negativních problémů, na něž nyní již čestný předseda AV ČR kriticky reaguje. Jsou to například nutnost většího využití jaderné a solární energie, problémy s pitnou vodou, nutnost poskytnout větší prostor geneticky modifikovaným potravinám, věnovat pozornost dalšímu rozmachu lékařství, ale i reaktivaci některých onemocnění (například TBC), vyřešit pronikavé zdražení některých farmak.
Rudolfa Zahradníka znepokojuje i řada negativních společenských jevů. Například bulvarizace našich médií vedoucí k vulgarizaci a pornografizaci společnosti, rostoucí korupce, daňové podvody, úplatky v policii, hašteření uvnitř justice atd. Kritických poznámek je v knize celá řada, mnohdy zcela konkrétních a adresných.
Laboratorní deník vydala Academia v edici Paměť. Je mnoho věcí, o nichž kniha podává svědectví, která bychom si vpravdě měli uchovat v paměti. Paměť je otiskem našeho života a doby. Také 16 stran fotografií, převážně vědeckých celebrit, je dokument o tom, o čem všem k nám kniha zasvěceně a podnětně promluvila...
Autor: KAREL AKSAMIT
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |