(25. 7. 1913 - 4. 10. 2008)
O prozatérce, básnířce a publicistce Boženě Páleníčkové, která se narodila, dvě třetiny života prožila a zemřela v Bystřici pod Hostýnem, vědí čtenáři Obrysu-Kmene přinejmenším z recenze její poslední knížky, roku 2005 bibliofilsky vydané sbírky veršů Mé srdce je má dlaň. Debutovala až roku 1970 povídkovými Beskydskými smaragdy, které vinou přeopatrné redakce vyšly jenom v neúplné podobě, a rozepsala se až v devadesátých letech. Asi nejcennější část jejího odkazu představuje novela Náhrdelník z Hostýna (1994) a dvě rozsáhlejší knihy Z rozkazu svědomí (1997) a V zrcadle jednoho století (2001), o nichž slovenský prozaik a esejista Ján Lenčo s obdivem napsal: "Čo to je? Beletria? Dokumentárna próza? Literatura faktu? Alebo akási objektivizovaná osobná výpoveď? Veľká umelkyňa tu viaže všetky tieto žánre do pôsobivej, ba otrasnej výpovede."
Vedle vypravěčského umění vyniká Páleníčkové dílo (včetně prostých a vroucích nezdobivých veršů "všedních dnů", leč nevšední životní zkušenosti i laskavosti) kultivovaným jazykem.
Kdyby Páleníčková, poctěná r. 2005 cenou vizovického nakladatelství Lípa, publikovala v centru a měla ostré lokty, její příběhy by se filmovaly, v médiích natřásaly, překládaly, pocty by pršely jedna za druhou a nikdo by ji neměl za autorku významu jen regionálního. Ale kdyby měla ostré lokty, nebyla by to už laskavá, čistá, jedinečná Božena Páleníčková.
Autor: MILAN BLAHYNKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |