Všichni, jak tu jsme, máme z pekla štěstí, že p. Topolánek je muž příkladně ostražitý a bdělý a navíc vybavený pečetí pravdy. Tu svým věrným propůjčuje sama Prozřetelnost. Bývali jsme sice pohraničím Říše Zla, ale z Říše Dobra k nám nikdy žádný agent ani nezabloudil. Dobro žádné agenty nepotřebuje, nevede války, neprovozuje agrese, nechává Dobro, aby se šířilo sama od sebe. Zato z Říše Zla se do Říše Dobra agenti jen hrnuli, i když, popravdě řečeno, z Dobra se dá do Zla těžko něco přenášet a stěhovat, Zlo je Zlo.
Říše Dobra Říší Dobra zůstává trvale a napořád, Říše Zla trochu svého Zla vyměnila sice za trochu Dobra, pak ale zase zpátky do Zla zacouvala a teď z něj nechce a nechce ven. Přes veškerou účinnou pomoc. A posílá k nám své lidi, aby tu Zlo po kouskách rozdávali lidem. Jako karamelky.
Napřed jedno zaváhání v jedněch novinách, pak dvě ve druhých a Zlo je tady. Pravda, Zlo je sice dobré k tomu, aby se Dobro od něj odlišilo a bylo k poznání, ale to není ještě důvod k tomu, abychom je trpěli.
Zásah, má-li být účinný, si vyžaduje správný okamžik. A ten právě nastal. Ale ještě než bude vylepen identikit Zla (jeho zástupce se na něm bude, jak jinak, podobat tomu, který se objevil na protektorátním plakátu doprovázen větou »Zachvátí-li tě, zahyneš«), p. Topolánek s důrazností sobě vlastní všechny neopatrné a lehkověrné na ně upozornil větou: »A je to pravda!« Tedy, že Zlo je tady.
Ta věta, to je pečeť velká jak páně Topolánkova dlaň. Je na ní on, paní ministryně národní obrany, pan ministr zahraničí a taky pan Vondra, co je taky ve vládě. Stojí tam vedle sebe a dívají se národu do očí. Ještě že je máme.
Autor: ZDENĚK FRÝBORT
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |