Všichni dobří Vančáci, včetně Vladimíra Menšíka, vždy pocházeli z Ivančic. Na Moravě to není nic divného, neboť tam téměř všichni vědí, že se neříká Ivančák, nýbrž Vančák.
Obdobné zvyky v pojmenování podle původního místa, ale pozměněného, mají Francouzi. Tak v lotrinské vesnici Vantoux nechtějí být občané označováni za Vandaly (Vandales). V místném referendu většina obyvatel rozhodla, že se budou označovat Vantousiens a nikdy jinak. Podobně se občané ze St. Etienne ve střední Francii označují Stephanois, ve východofrancouzském Besan?onu Bisontins a v lotrinském Pont-¸-Mousson jako Mussipotains.
U nás bylo zvykem pojmenování podle obce uvádět častěji v lidové než spisovné formě. Bezmála všichni oslovuji Jihlavany jako Jihlaváky, také odjakživa se říkalo Broďáci a ne jinak, ať pocházeli z Německého, nebo dnes z Havlíčkova Brodu. Na Vysočině žijí Telečáci a Třešťáci a jiné názvy tam pro obyvatele těchto měst neuslyšíte.
Možná poskytuje malé potěšení pojmenování podle místa bydliště v místech s německým názvem, jako je Varnsdorf, Vamberk, Šternberk, Šumperk... V těchto městech by možná mohlo vzniknout hnutí pro referendum s cílem obce přejmenovat a počeštit je.
Autor: JAROSLAV LIŠKA
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |