33 otázek Michala Černíka - O životě s Jiřím Maštálkou
O čem v poslední době nejvíc přemýšlíte?
Co všechno jsem v životě nestihl a co bych chtěl ještě udělat a prožít.
Chtěl byste něco ze svého života škrtnout?
Ano, zejména ty okamžiky, kdy jsem viděl lidské trápení, ale nemohl jsem pomoci.
Život uštědřuje lekce. Kdy vám uštědřil tu největší?
Za můj dosavadní život jich bylo řada, například nečekané úmrtí maminky, když mi bylo osmnáct let. Nejsem pověrčivý, ale myslím, že nelze vyloučit, že největší lekce mě teprve čekají. Doufám, že budu jen příjemně překvapen.
Bez čeho se neobejdete?
Bez svých blízkých, přátel a spolupracovníků. A také bez humoru.
Co vám dalo dětství?
V dětství má každý tendenci tak trošičku idealizovat a romantizovat. V každém případě to bylo dětství spojené s radostí a štěstím. Pro mne je to období, do kterého se alespoň v myšlenkách rád vracím, když je mi těžko.
Jste někomu za něco vděčný?
Oh… Nejenom vděčný, ale do konce života zavázán: rodině, kamarádům, spolužákům, spolupracovníkům a učitelům zejména za to, že jsem měl možnost s nimi být a měli trpělivost se mnou vytrvat.
Komu byste chtěl poděkovat?
Odpovím vám otázkou. Máte tolik místa ve vašem čísle? Bude to celý zástup a nevím, jestli je vaše redakce schopna vzkázat i těm, kteří už nejsou mezi námi. V každém případě jsou to titíž lidé, kterým jsem vděčný.
Které knihy natrvalo vstoupily do vašeho života?
Asi máte na mysli knihy, ke kterým se vracím. Nikoli z legrace musím jmenovat například Malého Bobše, Honzíkovu cesty, verše Františka Hrubína a jeho vynikající Špalíček veršů a pohádek s ilustracemi Jiřího Trnky, mnoho básnických sbírek od Wolkera přes S. K. Neumanna, samozřejmě Máchu, Halase, Nezvala, Holana… Určitě sem patří Tolstého Vojna a mír a Anna Kareninová, Haškův voják Švejk, v neposlední řadě Martin Eden Jacka Londona, a to nemluvím o Rychlých šípech J. Foglara, ale i o dalších kreslených seriálech, které vycházely v dětských časopisech. Samozřejmě nemohu zapomenout na svoje oblíbené autory K. Čapka a V. Vančuru. Z poslední doby mě výrazně zaujala kniha Vzpomínek válečného zpravodaje V. Grossmana S Rudou armádou 1941–1945.
Ostatně v poslední době, díky technice „čtu ušima“. Opatřil jsem si na dlouhé cesty řadu knih v podobě audio nahrávek a je pro mě skutečným potěšením, poslechnout si toto zpracování literárních děl, jak českých, tak zahraničních autorů.
Čemu vás naučil život?
Neutíkat od „praporu“, i když se zdá, že situace je beznadějná a „prapor“ značně potrhán. To platí pro můj život poslance i pro soukromí.
Co vás nejvíc v životě zklamalo?
Lidé. Stejně tak jako mě lidé nejvíce pomohou. Zklamání i radost prostě patří k lidskému životu.
Co je pro vás nejdůležitější?
K dnešnímu dni čas a zdraví.
Co pro vás znamená být sám sebou?
Asi to, že člověk prožívá svůj vlastní život, nikoli jakési role cizích životů. Někdy mi dělalo potíž nejen u herců rozeznat, jací opravdu jsou. Měl jsem výhodu svého povolání lékaře, že jsem se stýkal s lidmi v okamžicích, kdy mnozí museli odhodit svoje masky. Přes tuto zkušenost jsem se ani já nevyvaroval mnoha zklamání.
V co věříte?
Řečeno básníkem Josefem Kainarem: „Člověka hořce mám rád.“
Čemu jste přestal věřit?
Zatím pouze tomu, co kdysi zpívala Pavlína Filipovská, že „v roce 66 až bude dávno všude mír…“ Ale rád bych se takového okamžiku rád dožil.
Co je zbytečné?
Jak se praví v jedné chodské pohádce: „Vůl zůstane volem a pařez pařezem, i kdyby na housle uměl hrát.“ Jinými slovy, tohle se nepokouším změnit.
O čem nejčastěji sníte?
O pár dnech skutečného volna. Teď už ani nevím, kde bych je chtěl vlastně strávit. A pak je spousta snů, které souvisí s povoláním lékaře, i současnou funkcí poslance.
Jak prosazujete svůj názor?
Měkce k postupu, důsledně k cíli.
Z čeho v životě neslevíte?
Z vůle žít.
Kdy si říkáte - na tohle nepřistoupím?
V politice to bývá občas. To dáte na vědomí hlasováním. Ale jako lékař, zkuste handlovat se „Zubatou“…
Myslíte si, že umění má tu moc, aby dělalo lidi lepšími?
Lidská historie zná mnoho důkazů, že to tak je. A myslím, že to platí i naopak. Herec přece potřebuje publikum, sochař a malíř diváka, skladatel a muzikant posluchače, umění je interaktivní.
S novou dobou se změnil i vztah k hodnotám. Které hodnoty mají pro vás trvalou platnost?
Asi budu staromódní, ale láska, přátelství a naděje.
O čem jste si dělal iluze?
O mnoha lidech, ale hlavně o tom, že věci se dají dělat jednoduše, ale přesto se tak nedělo. To neznamená, že jsem iluze zcela ztratil, ale jsem realista.
Na jaké chyby má člověk právo?
Jenom na ty, které nezpůsobují ponížení anebo strádání, či něco horšího těch ostatních.
Litujete něčeho?
Ano. Že jsem ještě více nestudoval, a když mi život dával možnost sejít se s moudrými lidmi, že jsem toto setkání ne vždycky doposledka využil.
Co je pro vás největším dobrodružstvím?
Když dostanu do rukou novou techniku, třeba mobil anebo navigaci, naučit se s tím komunikovat, je skutečným dobrodružstvím.
Daří se vám rozpoznat lež od pravdy?
Většinou ano, čtu z očí…
Co si dnes lidé nejvíc nalhávají?
Že bude líp, aniž by pro to museli něco udělat.
Co dnes považujete za statečnost?
Vzdorovat lži, polopravdám, manipulacím a nepropadat malověrnosti.
Stojíte si za vším, co jste vytvořil, anebo byste se k něčemu nejraději neznal?
Jistě jsou klukoviny, které by člověk raději rychle zapomněl.
Uznáváte pokoru? Kdy a před čím?
Myslím, že otázka je trochu nepřesná, chybí mi před kým. Vždy před poctivým pracovitým člověkem, a je jedno, jestli operuje, píše knihy anebo obdělává půdu.
S čím se nesmíříte?
S tupostí a lží.
Co dělá člověka skutečným člověkem?
Genetický fond a dobře a poctivě prožitý život.
Děsí vás něco?
Ano, že den má jen 24 hodin a rok 365 dnů… A pak lhostejnost a násilí.
Z čeho se dovedete radovat?
Takřka ze všeho od molekuly až po vesmír.
Jaká přání se vám v životě splnila?
Máme dvě zdravé děti. Pan profesor Vondráček kdysi řekl, že mít děti je radostný okamžik a starost na celý život.
A která přání se nesplnila?
Nestal jsem se soudním lékařem ani kosmonautem.
Myslíte si, že žijete jako svobodný člověk?
Uvnitř ano, navenek podle pravidel této společnosti, která jsou mi často diktována proti mé vůli.
Co pro vás znamená svoboda?
Mohu jen parafrázovat Voltaira: „Dělat všechno proto, aby se ten druhý cítil také svobodný.“ Jinak ještě – úcta k právům toho druhého.
Myslíte si, že jako národ umíme zacházet se svobodou a demokracií?
Myslím, že ne. Bohužel, je zde skupina lidí, která nám tyto pojmy vykládá po svém a s republikou zachází jako s válečnou kořistí.
Jak chápete pojem tvůrčí svobody?
To je věčná otázka… Nemám rád masovou kulturu, protože masa, promiňte mi, nemá vkus, někdy tvůrci vycházejí vstříc tomuto nevkusu a omezení bere jako omezení tvůrčí svobody.
Jaká rizika obsahuje svoboda a tvůrčí svoboda?
Každá ctnost, tedy i svoboda, může být zneužita, to je riziko. Například humor může být jako zbraň použita k útoku anebo jako zbraň použita k obraně. Já dávám přednost tomu druhému.
Dá se svoboda zneužívat?
Skutečná svoboda zřejmě ne. Ale to předpokládá, že lidé neomezují práva těch druhých.
Kdy se cítíte nejsvobodnější?
V pátek večer, kdy usínám a mám před sebou volný víkend.
Myslíte si, že žijete tak, jak byste chtěl žít?
Odpovím asi takto. Daří se mi dobře, ale občas špatně snáším zejména to, že život příliš rychle utíká.
Jaká je vaše největší zkušenost?
Já doufám, že mě teprve čeká.
Život naší společnosti se duchovně vyprázdnil. Jak se bráníte?
Výše jsem uvedl, že čtu ušima, mám i jinou zálibu, přemýšlím u žehlení a pouštím si svoje oblíbené filmy, takže nejsem závislý na tom, co zrovna servírují všechny možné televize. Platí tady pravidlo bývalého kolegy Vladimíra Železného (bývalého ředitele Tv Nova), které jsem si upravil: Že televize má velkou výhodu, a když se nechcete dívat, máte možnost ji vypnout. Já doplním, že když nechcete ztrácet čas a kazit si vkus, je dnes, v době elektronických médií řada možností, jak se dívat na to, co za to stojí.
Myslíte si, že uspořádání světa je nezvratitelné, jak se dnes tvrdí, anebo má lidstvo šanci na jiný lepší svět?
Ano, rozhodně ne černobílý.
Jak byste charakterizoval svůj světový názor?
Ateista, s úctou k těm, kteří upřímně věří.
Jak chápete pojmy jako sociální spravedlnost? Socialismus?
Aby byli bohatí jen ti, co pracují a co si to svou prací bez rozdílu zaslouží. A byli zajištěni všichni potřební. A zdraví, vzdělání a právo aby byly dostupné bez ohledu na peníze.
Čemu jste porozuměl až teď?
Že dosáhnout toho, co jsem uvedl výše, je těžká a dlouhá práce. Ale není to práce marná.
Čemu nerozumíte?
Kvantové fyzice, pletení punčoch a některým lidem.
Jaké poznání vám přinesla nová doba?
Poznání, že historie se opakuje, že „stařík Marx“ měl pravdu.
Jak by podle vás měl vypadat svět?
Znáte Armstrongovu písničku Nádherný svět? Tam je všechno, svět by prostě měl vypadat nádherně.
Jak velký prostor potřebujete k životu a co v něm považujete za nezbytné?
Lidi, třeba i v kupé druhé třídy.
Jak chápete pocit štěstí?
Štěstí se asi nedá pochopit. Pochopit se dá, v čem ho hledat. Možná je největší štěstí umět štěstí hledat a prožívat.
Na co se těšíte?
Na každý další den.
Co byste napsal pod slova - živote, díky?
„Živote, prosím, pokračuj!“
Přejete si něco pošetilého?
Ano, chtěl bych si zazpívat s Karlem Gottem a Alexandrovci.
MUDr. Jiří Maštálka,
europoslanec za KSČM, lékař-kardiolog. Narodil se 3. ledna 1956 v Sušici. Vystudoval medicínu v letech 1975-1979 na Volgogradském lékařském institutu a v letech 1979-1981 na Kyjevském lékařském institutu. Od roku 1981 působil na I. FN v Plzni. V r. 1984 složil atestaci I. stupně z vnitřního lékařství a v r. 1989 atestaci II. stupně z kardiologie. V letech 1981-1994 byl spoluautorem řady odborných prací z oblasti neinvazivní kardiologie, zejména echokardiografie. V letech 1990-1992 byl poslancem Federálního shromáždění ČSFR. V letech 1994-1998 byl členem zastupitelstva města Plzeň- město. Od r. 1996 do r. 2004 byl poslancem PS PČR, od r. 2003 pozorovatelem a od r. 2004 poslancem Evropského parlamentu. V letech 1998-2004 působil i v Parlamentním shromáždění Rady Evropy. Byl místopředsedou Výboru Rady Evropy pro zdravotnictví a sociální otázky. Je rovněž členem České lékařské komory a České kardiologické společnosti. Ženatý, má dva syny. Hovoří anglicky a rusky. V Evropském parlamentu působí již druhé volební období. Je členem Unie českých spisovatelů.
Autor: JIŘÍ MAŠTÁLKA, MICHAL ČERNÍK
[ PŘEDCHOZÍ ČLÁNEK | NÁSLEDUJÍCÍ ČLÁNEK | NÁVRAT NA OBSAH | FORMÁTUJ PRO TISK ] |